Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shadwell
    ****

    Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná.(3.5.2009)

  • FlyBoy
    ****

    Uctiť a zároveň obdarovať to chce poriadnu dávku ambiciozného, nemálo otvoreného myslenia. Václav Marhoul tomu rozumie, úctivo sa klania vojakom 11. východného ČS pešieho praporu a takisto osožne prispieva do striebornej zbierky výpovedí o nezmyselnosti a zákernosti vojen. Vystačí si s nedbanlivými scenériami africkej púšte, nekŕčovitými výrazmi zúčastnených ale aj drsnou konfrontáciou zidealizovaných predstáv a krutej reality. Môžme vytýkať všeličo-neprepracovanosť/plochosť postáv, nedramatickosť/vyprázdnenosť diana, nesvornosť/skratkovitosť celku. Kúzlo však spočíva v inom, oveľa neobligátnejšom ohľade. A to konkrétne v naliehavosti, pudovosti a pocitovosti. Voľba epizodického zachytenia (obdoba zápisníku), udalostného nevyústenia (len naturalistické+2 vehementné výpady, inak čumenie do blba, chodenie za štetkou a buď rázne-bombardovanie alebo nedokončené-bajonety, plány) a vodcovského neoznačenia (do popredia pristupuje kolektív-porušenie len v dvoch, dosť namakaných zlomoch) týmto trom postojom umožňuje takmer naplno nás odpútať od vlastnej pohodičky a aspoň na pár desiatok minút sa vžiť do nevypočítateľného, ba až hrozivo deptajúceho čakania na smrť. Pozorujem ostré/fešné filtre, hlučnú/vytríbenú audio stopu, patosu ani za mak, preto serem na vonkajšie škrabance, nenastavenia, úskalia a prijímam fungujúci, ale hlavne inštinktívny vnútrajšok. U "Tobruku" je už sprvu zreteľné, že nenesie predispozície k tomu aby sa stal trhákom/prínosom pre priehradky pokladníc, lenže kvôli svojej európskej poctivosti/diváckej vyhranenosti sa ním stáva pre novodobú česko-slovenskú kinematografiu. Opäť je o niečo bohatšia a mnohí si to ani nevážia-pch.(4.2.2011)

  • Subjektiv
    ***

    Půjdu proti, odhaduji, nejrozšířenějšímu pohledu zdejších uživatelů. Rozhodně nemám pocit, že by vadou Tobruku byla jeho neschopnost vylíčit své postavy. Jde spíše o neochotu a dle mého názoru nedůslednou. Sám bych si dovedl představit, že film unese odhození většiny, možná všech scén, které obsahují nějaký dialog o něčem jiném, než je tady a teď. Právě ony mi přišly nejslabší. Ani život vycházkový, s výjimkou dialogu u nočního moře, mi nic nedával. Přiznejme si to, ze stovek a stovek válečných filmů už dávno víme, že vojáci jsou obyčejní lidé, kteří mají nějaký pěkný, jakžtakž realistický mírový sen a někdo na ně doma čeká. Pojmout povahu obyčejného člověka neobyčejně a nově vyžaduje kus mistrovství, které scénaristovi IMHO chybělo. Je jen dobře, že se tomuto příliš nevěnuje a škoda, že vůbec. Konečně vojáci sami ve filmu přiznávají, že ke svému zázemí nemají žádný přístup a jejich činy zřejmě nijak nesouvisí s jejich původem. Jejich povahy formuje, či zhmotňuje až válka sama. Minulost vojáků nemá pro film v podstatě význam, pokud to není právě film o jejich minulost (zajímavou výjimkou je boj českých antisemitů proti antisemitskému nacizmu). Z desítek filmů zase tušíme, že vojáci občas strašně chlastají a chodí za kurvama... Čím je tedy Tobruk aspoň trochu výjimečný? Odidealizovaním válečného hrdinství. Pravda, zase taková vzácnost to nebývá, ale jen u filmů o válkách prohraných: americký Vietnam, ruský Afgánistán, německá a japonská druhá světová... U vítězného tažení proti režimu, jenž prokazatelně páchal genocidu, jde o vzácnost, byť ne o absolutní jedinečnost. Umírání je ošklivé, nedůstojné. Hrdinské činy nepřinášejí ani slávu, ani kýženou záchranu životů. Boje jsou odosobněné přestřelky na dálku nebo ještě neosobnější dělostřelecké ostřelování - náhle přijdou a náhle odejdou. Boj je jako poušť - fádní, únavný s občasnou bouří... Silné ***.(20.6.2010)

  • Mahalik
    ****

    Tmavomodrý svět byl nuda, Parl Harbor plačka, Vlajky našich otců uvidím až za pár dní, ale Tobruk, to je pořádný válečný-český jídlo. Takový knedlo-zelo-vepřo-pivo. Marhoul stvořil poctu českým klukům, kteří bojovali, trpěli, umírali.. Neznal jsem historické souvislosti, ba ani jestli je film věrný svému předobrazu, ale myslím si, že to líp ani natočit nešlo. V mnohých ohledech mi Tobruk připomínal Mariňáka Sama Mendese (jasně, že je tam značný rozdíl v létech), ale takové to lidské přátelství, seznamování se, degradace rozumu, intriky, svinská nadřazenost.... to mají společné. A hlavně kameru, která je výborná a může se rovnat s jakoukoli zahraniční produkcí. Ke konci možná až příliš natahované, ale řeknu vám, zaznít tam hymna nebo v titulcích zaplápolat česká vlajka, tak samým patriotismem uroním slzu (no, možná i dvě...). 80%(18.4.2009)

  • DaViD´82
    ****

    Jako by tyhle obyčejné československé kluky od Tobruku párkrát navštívil válečný zpravodaj, vždy si zaznamenal pár navýsost zajímavých fragmentů z jejich každodenní "nudy v poušti" do večerního zpravodajství a zase odjel svou prašnou cestou. Rozhodně se nejedná o válečnou pohádku plnou klišé na klišé, kde se předčítají milostné dopisy jak na srazu literátů, či že by se pronášeli vzletné proslovy à la 1. máj. Zarytě se mlčí a otupěle kouká do nekonečných dálav kamenité pouště. Vzniká z toho, logicky, problém roztříštěnosti a naprosté nedějovosti. Na druhou stranu to výborně funguje ve zcela jiné rovině. Komorní, niterní - označte si to jak chcete. Hlavní, ovšem je, že to funguje. A to tak, že i přes obstojný vizuál a fantastické ozvučení, to klidně mohlo vypadat mnohem laciněji. Kvality Tobruku by tím nijak výrazněji netratily. PS: Lesy ČR jsou skutečně patřičným sponzorem pro snímek komplet natočený v pouštních dunách.(11.9.2008)

  • - Pri scéne príchodu vojakov na obed mali zvukári veľký problém s rachotom ešusov, kvôli ktorým nebolo rozumieť dialógom. Vyriešili to nalepením gumových koberčekov. (gogo76)

  • - Veškerá nákladní auta, která jsou vidět ve filmu, jsou originály, které si bojem opravdu prošly. (Bobek27)

  • - Film Tobruk je v hlbokej úcte venovaný všetkým českým a slovenským veteránom, ako aj domácemu odboju. (Smok)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace