poster

Tobruk

Drama / Válečný / Historický

Česko / Slovensko, 2008, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Zeck
    ***

    Tento film budu hodnotit dvěma pohledy. První pohled očima českého diváka nabízí zajímavou výtrž od nudné stejnosti našich filmů. Tuzemská filmografie nabízí dramata, komedie a nebo jejich mix. Ostatní stojí za starou bačkoru, nebo se raději ani netočí, protože možné finanční ztráty si tvůrci nemohou dovolit. Český Pepa obdivující domácí filmovinu, si potrpí na klasické a nudné filmy se stále se opakujícími herci. Tento ho ale ohromí, protože je radikálně jiný, točí se zcela jiným způsobem a konečně vypráví téma, kterého se chytne většina mužské populace u nás, už nemusí trpět Román pro ženy a podobné hovadiny. Teď tady mají valečné drama přímo od nás. Film je skvělý, herci jsou neznámí, prostředí uplně jiné, kamera obstojná, barevnost filmu konečně nepřipomíná Ordinaci v růžové zahradě a hlavně, "zabíjí se". Hlavní plus pro Pepu je hrdost na naše brance a fakt, že alespoň někteří to po Mnichovu nezabalili a hájili čest naší vlasti. Shrnuto podtrženo 90 - 100%. Problém nastává s pohledem zahraničního, nezaujatého diváka. Kouká se smířený s tím, že tento film nebude prošpikován akcí, ale v koutku duše čeká podobnou pecku, jako Tmavomodrý svět těšící se kladných hodnocení ze zahraničí. Prokousává se dějem a pomalu, ale jistě si sám pro sebe řekne "o čem tenhle film vlastně je?". Útrapy židovského vojáka ve výcvikovém táboru, se přestěhují na válečné pole, kde pociťuje, že není zrovna dobrý, po pár minutách se z něho stává tvrdý harcovník a jeho postava má prozatím splněno. Děj se zaměří na benjamínka v jednotce a jeho uprku do pouště, kde bloudí a dochází mu, že neměl utíkat. Plynulost filmu začne pokulhávat, jakoby Marhoul nevěděl, co dál točit. Naštěstí vše zachraňuje naprosto nelogická smrt jednoho z postřelených vojáků a drsný souboj s kamenem. Benjamínek se vrací a sleduje, jak se během jednoho dne, z jeho veselých kamarádů stávají válkou zníčené trosky, které mu dávají najevo, že to co udělal, bylo velice, ale velice zlé. Benjamín se uzdravuje a jde kopat, najednou ho mají všichni zase rádi a jsou veselí. Konec filmu se nese v mírně trapném duchu, bez jakýkoliv emocí, postrádá grády a je bez koulí. Zahraniční divák začne shrnovat co vlastně viděl. Nevyváženost celého filmu, prachbídně natočené akční scény, které nejsou akční, ale "střelecké" (vidíme pouze střílet vojáky jedné strany, v dalším zaběru padat ty z druhé). Digitální efekty se dají skousnout u německé jednotky, ale u střílejícího vojáka nikoliv. Film neví o čem vyprávět, téma bránit linii a padnout za ní, pocítíme nejvíc až u zavěrečných titulek. Film se snaží psychologicky rozebrat vojáky, ale nedáří se mu to. Shrnuto podrženo 50%. Celkově hodnotím za slušný 60% a to hlavně díky tomu, že Marhoul zkusil něco nového a ukázal cestu ostatním, že i tady se dá točit jinak, ale hlavně, že se dají sehnat peníze na zpracování kvalitního filmu.(26.4.2009)

  • Shadwell
    ****

    Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná.(3.5.2009)

  • kitano
    ****

    Najkrajšie je na Tobruku to, že som pri pozeraní vôbec nerozmýšľal nad tým, že je to film český. Dal mi zabudnúť na všetky tie nevýrazné filmy, ktoré ma odradzovali svojou tradičnostou, svojou zviazanosťou a nemožnosťou ukázať niečo iné ako len ďalši nezaujímavy príbeh zo známeho prostredia. Tobruk je film svetových proporcií a aj keď je dejovo sterilný a charaktery sa v ňom príliš nerozvíjajú, je krásnou ukážkou z našej histórie natočenou spôsobom, ktorý môže film prezentovať po celom svete. Aj ako Slovák, som na Tobruk veľmi pyšný. (8/10)(22.10.2008)

  • gudaulin
    ***

    Filmy stárnou a některé žánry stárnou rychleji. Tak je tomu i v případě válečného filmu, když starší trháky a snímky, které ve své době znamenaly pojem, dnes působí nechtěně směšně svou naivitou, patosem a použitou technikou, která vůbec neodpovídá dobovým reáliím. Tobruk tyhle hvězdné filmy nechává daleko za sebou, protože Marhoul je dlouholetým fandou válečné historie a vůbec celého světa military a dal si mimořádně záležet, aby jeho film vypadal z tohoto pohledu hodnověrně. Bohužel film má dvě roviny. Z té první je cítit mimořádná pečlivost a snaha jednak udělat mimořádný film, jednak vzdát hold československým vojákům v severní Africe, jenže tahle rovina se střetává s tou druhou, kterou představují omezené režijní zkušenosti a schopnosti spolu s omezeným rozpočtem. Výpravné válečné velkofilmy jsou doménou hollywoodské kinematografie a pokud chce takový vyrobit evropský producent, musí sáhnout k vícečetné koprodukci. Tohle můžete maskovat, jak chcete, ale stejně se nízký rozpočet zákonitě projeví. Tedy pokud nechcete natočit komorní film o lokální válečné epizodě se skupinkou vojáků. Hlavní zádrhel filmu ale spočívá ve scénáři, který neobsahuje silný příběh, protože je epizodicky rozkouskovaný a navíc ani plnokrevné postavy s propracovanými charaktery. Ty jsou jenom naznačené, v lepším případě načrtnuté, takže se s nimi divák plně neztotožní nebo je naopak nedokáže naplno nenávidět. Marhoul zkrátka neumí pracovat s diváckými emocemi. Srovnejte si jeho Tobruk se Smrt si říká Engelchen (jaký je to rozdíl mezi popravou zajatce v tomhle filmu a v Tobruku) nebo s Nebeskými jezdci. Přitom je Tobruk zjevně ambiciózní film, který měl zabodovat na nějakém tom festivalu, a konec konců i sklidil pár Českých lvů. Právě na takových filmech je vidět provinčnost současné české kinematografie. To dno vypadá všude stejně, ale kvalitu té které národní kinematografie poznáte podle snímků, které se chtějí řadit do špičky. Se vší úctou k Tobruku, tohle je jenom průměr, byť lepší průměr. Celkový dojem: 60 %.(22.4.2012)

  • genetique
    ***

    Z hľadiska tuzemskej produkcie veľmi odvážny projekt, ktorý posunul hranice tohto žánru o pár krokov dopredu. Dôkaz, že aj u nás sa dajú natočiť veľmi dobre zvládnuté, technicky vyšperkované a herecky pôsobiace snímky. Točiť film bez scenára je však už druhá vec. Tvorcovia akoby si pred odletom do Tunisu zabudli pribaliť so sebou scenár a príbeh potom natáčali len na základe improvizácie, kto si čo z neho pamätal. Myšlienkový odkaz a celá pointa filmu stroskotala niekde v polovici cesty k divákovi a to ma trošku mrzelo, vzhľadom na to, o aký ojedinelý projekt sa jednalo. Snáď nabudúce. 70%.(9.7.2009)

  • - Tobruk je historicky prvý český film, ktorý vyšiel v trojdiskovej edícii. (Smok)

  • - Na rozpočte sa vedľa rady sponzorov a partnerov podieľalo Ministerstvo obrany Českej Republiky. Do projektu tiež vstúpila Česká televízia čiastkou, akú do českého filmu vraj ešte neinvestovala. (genetique)

  • - Na režiséra Marhoula a střihače Luďka Hudce čekala po návratu do ČR náročná práce ve střižně v podobě čtyřiceti kilometrů dlouhého hrubého negativu, z kterého se má sestavit konečný film. (JohnO.O)