Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Po nemalých očekáváních přichází jenom malé zklamání. Nekřečovité herectví (Nebřenský by hravě zvládnul padoucha v nějakém hollywoodském velkofilmu), plně profesionální ozvučení, „náladě“ okamžiku přizpůsobivá kamera. Tobruk zná své limity, sebevražedně nezdolává těžko dostupné mety (jediný průlet letadla se odehrává v noci) a umí překvapit syrovým naturalismem i nesmírně silnou, třebaže eklektickou scénou náhlého psychického zlomu. Nejvíc se mi líbí jeho pragmatismus obsažený hlavně v odpovědi na otázku, proč se člověk někdy zachová tak a jindy onak. Prostě protože válka. Škoda roztahané poslední třetiny a odfláknuté charakterizace postav. Můj obdiv k odhodlání režiséra a zbytku štábu to ale nijak nedegraduje a pokud Marhoul časem zpracuje 700 stránek svých deníkových zápisů do knižní podoby, koupím si ji na projev stejné úcty, kterou on prokázal 11. východní divizi. 75% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Bluntman, C.C.Baxter, Macik(14.9.2008)

  • Djkoma
    **

    Smutně prázdné válečné drama, které se nedokázalo rozhodnout, o čem bude. Postavy mohou být zajímavé (a slušně zahrané), ale žádná z nich se netváří jako hlavní a ani nemá pořádný prostor. Naprosté odosobnění postav na plátně vede k tomu, že divák rychle ztratí zájem o to, zda zemřou, nebo budou žít (v druhé půlce jsem hlavně nechápal, proč že ještě žijí....). Vizuálně to vypadá velmi dobře, což je ale "vinnou" prostředí pouště, která na kameře vypadá velmi dobře (ne však skvěle jako v Anglickém pacientovi). trochu mě mrzí, že se za takový film dalo 80 milionů a ve výsledku vidíte pár mužů někde v poušti, jak dvakrát za film střílejí po Němcích. Chápu vysokou cenu za exotické prostředí, ale ve filmu, který je natolik prázdný ani exotika nepomůže. Bohužel tedy nejsem naladěn na stejné vlně jako Václav Marhoul a očekávám jiné válečné filmy než jakým je Tobruk. Jedna zahozená šance, která se stala pouze a jen velkým "díky" všem vojákům, kteří bojovali a nevzdávali se i přes těžké strasti vojenského života.(5.5.2009)

  • kiddo
    ****

    My jsme nějaký divný národ: Neustále škemráme o výjimečný neprovinciální film, který ovšem bude ještě nést známky té naší úžasné českosti, a zároveň nevíme, co si s takovým vymodleným filmem počít, když už se nám ho konečně jednou dostane (vlastně už třikrát, když počítáme i Karamazovy a Normal – máme tu onu vytouženou českou novou novou vlnu, vážení).(27.5.2009)

  • Shadwell
    ****

    Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná.(3.5.2009)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Anča ty si švarná deva, každý chuj o tebe spieva, z tvojej pičky radosť majú, na jebačku spomínajú." Válka má různé podoby. V této dochází k opravdovému boji s nepřítelem minimálně. Častěji je to taková ta střelba do větru s kadencí tří ran za hodinu, aby nepřítel věděl, že nespíme. Nejčastější forma je však poklidné sezení na židli a znuděné přemítání o nesmyslech. Zrovna nekonečná hromada písku je na takové přemýšlení zcela ideální. Člověk přitom občas odkopne přítulného škorpióna a většinou přeslechne nepodstatnou informaci o tom, že mu na hlavu padá dělostřelecký granát. To všechno jsem se dozvěděl, ale emocionálně mě to přesto nechalo poněkud chladným a občasné zlehčení situace by tomu určitě neublížilo.(12.7.2018)

  • - Počas natáčania padlo celkom 2450 klapiek. (genetique)

  • - Herec Radim Fiala prohlásil, že natáčení tohoto filmu bylo jedno z nejkrásnějších, které kdy zažil, i když bylo fyzicky i psychicky náročné. (Lynette)

  • - Na režiséra Marhoula a střihače Luďka Hudce čekala po návratu do ČR náročná práce ve střižně v podobě čtyřiceti kilometrů dlouhého hrubého negativu, z kterého se má sestavit konečný film. (JohnO.O)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace