Fast Food Nation

Nudný, mělký a rádoby-zasloužilý aktivismus bez špetky naléhavosti a jakéhokoli přínosu. Avril Lavigne filozofující o revoltě. To už fakt radši ten pragmatik Willis. Ten má aspoň koule. Nevím, jestli náhodou stádo krav není brilantní metaforou lidí, kteří tenhle film shledávají kritickým. Sám totiž jen otupěle bučí v řadě a ještě to vydává za odvahu... Jako dokument by byl možná zajímavý (taky by přišel o 90% ušlechtilých keců a všechny hvězdy), jako hraný film je to jenom vyčpělá konstrukce. (13.03.2012)

Pro mě teda zklamání. Námět je výborný, klidně mohl být ještě drsnější, ale zpracování bylo absolutně nedůstojné celé problematice. Nudil jsem se fakt příliš a ani herecká či pěvecká esa mi to příliš neozvláštnily. Jediné, co jsem si z celého filmu odnesl, že až poletím v létě do Colorada, tak si rozhodně rozmyslím, jestli si dám pravý dvojitý cheeseburger v Mickey´s. 40% (05.03.2012)

"Kvůli pár drobnejm vás klidně podřiznou. Nic proti vám nemají, chtějí jen těch pár drobnejch." Trefná kritika mamutích koncernů a všehoschopných společností, usilující jen o maximalizaci zisků a minimalizaci ztrát. Zvlášť smutně to pak působí v konfrontaci s mexickými imigranty, kteří v USA hledají práci a lepší život, ale dostane se jim jen cti nechat se oškubat v soukolí korporátního kapitalismu. (14.03.2012)

Agitační výkřik do tmy. 1) Film chce obsáhnout vše najednou - chování fastfoodových řetězců v honbě za ziskem, nehumánní "výrobu" hovězího masa, osudy mexických ilegálních gastarbeiterů i ekologické aspekty. Výsledkem je všechno a nic. Naštěstí si tvůrci odpustili milostnou linii, to by pak bylo úplně k nekoukání. 2) Nejvíce mě dostala mladá ekologcká aktivistka, která říká krávě, co se nechce hnout z ohrádky: Don´t you want to be free? Ovšem i tito bláhoví aktivisté se umí poučit: I think our major learning was cows are pretty stupid. 3) Film sám za moc nestojí, ale za jeho společenský apel přidávám jednu hvězdičku. (03.08.2014)

Myslím, že tenhle film mohl být kratší, protože přeci jen je to občas trošku zdlouhavější, ale zase by to tím mohlo ztratit dost atmosféry. Ten Gregem Kinnearem s chutí snězený Big One mě naprosto znechutil (Jednou jsem něco podobnýho viděl v Delvitě u úseku uzenin, až na to, že tomu chlápkovi stekla žgrinda do salámu, kterej balil, náhodou. Jenže on ho dobalil a chtěl ho dát zákazníkovi, hnus). Některé scény, jako třeba porážka dobytka, by mohly slabší povahy na pár dnů odradit od návštěvy řeznictví. Jenže je tu trochu problém. Knížka byla velkou kritikou fastfoodů a jejich politiky a chování vůči svým zákazníkům i zaměstnancům. Jenže to tady vlastně skoro není. Že Mexikáni utíkají přes hranice a potom pracují v nevyhovujících podmínkách a na černo s tichým souhlasem policejních orgánů, to je známý fakt, že všechny ty hamburgery a přepáleným olejem fritovaný hranolky jsou zdraví škodlivé, to je taky jasné, že se ty společnosti zajímají spíš o výdělek a až potom o lidi, to je svatá pravda. A vlastně o moc víc toho tu není. Dá se to trochu připodobnit podobné kritice společnosti jako v Děkujeme, že kouříte nebo Obchodníku se smrtí. Jenže tady není použit žádný humor, žádná nadsázka, žádná extra šokující fakta a ani tu ta kritika není dovedená dál, než jen na prah dveří. Ta absurdita sebepožírajícího se hada tak nevyjde moc najevo, člověk ji tuší, ale nevidí, prostě to skončí ve ztracenu. (08.01.2007)