V zámku a podzámčí

Hezky jsem si pobrečel. Výteční herci. Zvláště jsem si vychutnával umění p. Růžka: obrovská škoda, že většinou hrál protivné nebo zlé dědky. Málokdy hrál dobrosrdečné postavy jako zde, a hraje je skvěle. Zaujal mě i příběh s několika výraznými postavami - až po skončení mi došlo, kdo je skutečnou hlavní postavou - zámecká paní. (27.01.2017)

Tady nemůžu jinak, než dát plný počet. Vztah chudiny a panstva byl asi zásadním tématem v životě Boženy Němcové. Toto je sice syrovější než Babička, ale paní kněžna je nakonec taky hodná ( i když proměna paní kněžny z hysterické brécy v milou paní byla dost složitá). Sociální témata rezonují celým filmem, my dnes myšlenky o společném štěstí všech lidí neradi slyšíme, desítky let společného "všeho" máme za sebou, ale tenkrát to byl nesplnitelný sen. Sen o plné míse, práci a nacpaném slamníku. Tak je třeba to chápat, nehledat v tom věci, které přinesly až věci příští. Ludvík Ráža zkušeně natočil a nešlápl vedle...90% (18.10.2011)

Stejnojmennou novelu Boženy Němcové jsem jako mnoho dalších klasik četla k maturitě a z celé povinné četby patřila k těm lepším zážitkům. Tohle televizní drama je jejím věrným a povedeným přepisem s dokonalými hereckými výkony ze "staré školy" (hlavně pánové Růžek a Haničinec). V kombinaci s krásnou hudbou Vadima Petrova a humanistickým poselstvím celého příběhu to byla zkrátka dojemná podívaná skoro na 5*. (23.07.2020)

Božena Němcová uměla zatlačit na sociální notu. Její drama ždímá city lidí, však také hned v úvodu zvolila opravdu drsné scény. Téma sociální nerovnosti se vine vůbec celým filmem. Ovšem až moc okatě je nabízeno, že čím chudší lidé, tím lepší charakter a panstvo se chová minimálně necitlivě. Postava lékaře v podaní Petra Haničince výrazně ovlivňuje děj a je jakýmsi svědomím vyšších vrstev. Naštěstí přes trýznění našich srdcí nabízí závěr i naději. (28.10.2018)

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)