V zámku a podzámčí

Studii mravů rozdílných společenských vrstev od Boženy Němcové umně převedl Ludvík Ráža do televizního filmu, kterému by slušelo i filmové plátno. Po dechberoucím naturalistickém úvodu příběh spěje pomalými krůčky ke šťastnému konci. Postava "dobrého člověka" v podobě doktora, kterého hraje Petr Haničinec, umožňuje malému Vojtěchovi (Marek Mikuláš) změnit svůj osud. Idylicky začínající scéna, odehrávající se v aleji, se díky Vojtově odvaze stává pro další děj klíčovou. Vhodně užitý symbol psa. Pekinéz Joli, kterému Němcová věnuje poslední větu povídky, se měl mnohem líp než ti v podzámčí... (25.07.2008)

Jak udělat z půvabné povídky neohrabanou sociálně-kritickou obžalobu. 1) Nedalo mi to, a krátkou povídku jsem si vzápětí po shlédnutí inscenace přečetl. Doporučuji to všem. Bylo mi dopřáno jiskřivého ironického jazyka a přesvědčivého prokreslení postav - tedy přesně toho, co scénář pana Otto Zelenky pustil k vodě. 2) Sociální akcent stejně jako celá povídka působí smířlivěji a díky mimo jiné i mile archaickému jazyku jaksi pohádkověji. Těžkopádné zobrazení ponurých sociálních kontrastů působí v inscenaci jako agitka z gottwaldovských let. Paralela s Dickensovým světem chudých je nevyužita. 3) 41letá Jana Brejchová (zámecká paní Kateřina Skočdopolová ze Springenfeldu) byla skvělá stejně jako 57letá Slávka Budínová (komorná mamzel Sára). Mizerným dětským hercům kontrastoval přirozený herecký výkon bílého pekinéze (Joli). (06.07.2015)

Vynikajici predloha Bozeny Nemcove a uzasna rezie Ludvika Razi delaji z toho filmu velmi dojemne a citove zabarvene drama. Ohromnou zasluhu na kvalite filmu maji vyborne herecke vykony v cele s Petrem Hanicincem a Janou Brejchovou. Pri sledovani jsem se nekolikrat pristihl, ze musim zatlacit slzu. Film, ktery toto dokaze ma me nejvetsi uznani. (22.05.2006)

Kdybych chtěl vypsat vše, co se mi zde líbilo tak by to bylo dlouhé, takže jednoduše. Společenské poměry té doby uměla slavná spisovatelka Božena Němcová inspirovaná skutečnými vzpomínkami na tu dobu popsat velmi poeticky, a že uměla nahlédnout do života chudých i bohatých vrstev o tom není pochyb. Zde se povedlo režisérovi Ludvíku Rážovi pozoruhodně přenést do filmových obrazů dobovou atmosféru prostředí. Doporučuji všem, kdo si občas možná přečtou i starou českou literaturu, je to prostě dobré. (08.02.2010)

Přijde mi to jako pokus o určitý realistický pohled, avšak s určitým zjednodušeným pohledem na celý problém, a až jistým pohádkovým vyzněním. Jak mám Rážovy filmy rád, tady to vypadá, že se nějak moc nesnažil a téma mu k srdci nepřirostlo - je to takové strojené a chladné, poněkud povrchní, jako by se některé scény jely na první dobrou. Jinak proti onomu sociálnímu vyznění nic nemám, přece jen báchorkám o tom, jak lidé zbohatli jen a jedině svou pílí, věří jen ti samotní zbohatlíci, ostatní vědí, že je to hodně o intuici, dravosti, známých, správných informacích, lobbyingu a mnoha dalších okolnostech, kde už to bývá často na hraně nebo za hranou nějaké morálky. Ale inscenace samotná mi prostě přišla utahaná, nevzrušivě natočená, a i mí oblíbení herci hrají tak nějak na půl plynu. (01.01.2018)