Černá kniha

Paul Verhoeven je klasa! Filmy z období 2. světové války mám obecně ve velké oblibě, ale zřejmě žádný nedokáže tak dokonale kombinovat zcela nesourodou řadu prvků. Je tu kýčovitost, zdánlivá lacinost, dynamičnost, prvoplánovitost, ale naopak i vážná nota, perfektní vizuální náboj, napětí, které by se dalo krájet, uvěřitelnost, romantika, hloubka, parádní akce, na co si vzpomenete. Před projekcí jsem se bál, aby to zase nebyla nějaká nudná bezpáteřní konverzačka, u které bych se ukousal nudou, ale pod našlápnutým Verhoevenovým vedením se moje obava velmi záhy ukázala jako vysoce bezpředmětná. Herecké výkony jsou parádní a konec, na který se člověk načeká, stojí za to! :) (21.07.2008)

Jak to přeformulovat lépe, než je průvodní claim tohoto filmu... ANO/NE... čili není jen černá a bílá, je celá škála druhu černých a bílých barev a což pek těch odstínů šedi, že? Někdy se za to pěkně v životě schovává.... Ale stejně... při lámání chleba je to pak stejně ANO/NE a nic jiného... Pokud pominu podprahový pocitový vjem (vtipný postřeh Kleopatry, tj. vtíravě jemný nádech kombinace Indyho a Steelové... proč ne), je nepřehlédnutým faktem, že herecké výkony jsou z těch víc než lepších. Škoda jen, že Verhoeven ustřelí napětí, jak to dopadne hned v prvních vteřinách filmu... Mohl by to být ještě intenzivnější zážitek... Ať tak či onak a nehledě na fakt, že jak probíhla II. sv. válka v BENELUXU toho obecně společnost u nás moc neví, je to poctivý a víc než dobrý film. A navíc nás obohatí o trochu jiný pohled.... (04.12.2008)

Mrazivě surová výpověď o tom, že žid nemusí být vždy hodný a nacista odporaná svině. Ženy v odboji se nejednou dostaly nepříteli až na tělo, aby mohly působit tam, kam se vojsko nedostalo. Podobná témata se objevují i v dalších dílech (Smrt si říká Engelchen, Hlava v oblacích). Zde je však osud krásné židovky, která se vydala za nepřítelskou linii přebarvená za blondýnku, dotažený do konce. Je vidět, jak malo stačí, aby se ti, co měli navrch dostali úplně naspod. Nepřítel může být přítel a z těch nejbližších se mohou vyklubat zrádci. Nezapomenutelný zážitek. Zajímavé komentáře: Sarkastic (15.04.2014)

„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. (23.04.2013)

Pravda je, že jsem se i přes dlouhou stopáž ani na okamžik nenudila. Ale udělat z válečných událostí takovouhle akční kovbojku bylo na můj vkus místy až příliš silné kafe. Některé dialogy jsou navíc dost přiblblé, stejně jako předvídatelnost jednotlivých zápletek i závěrečné rozuzlení. Je to krásně natočené, má to správný náboj i zajímavé postavy, ale ta mainstreamovost, kterou Verhoeven v Hollywoodu načichl, mnohdy působí značně nepatřičně. (14.05.2007)