Tajnosti

Letošní rok nejlepší český film, s famózní a jedinečnou Ivou Bittovou. Doufám, že v Českým lvu bude upřednostněna před Kolářovou z Vratných lahvi (ale i ta byla výborná). Citlivý, hluboký film, z kina jsem si odnášel nevšední zážitek. Toto není zábava, toto je umění. Klobouk dolů Alice, bylo to vynikající, díky! (26.05.2007)

Nádhera! Fascinující pohled na jeden ,,obyčejný" den jedné ,,obyčejné" ženy, která postupně odkrývá svá tajemství a prožívá svá malá i velká dramata, ale i radosti a štěstí. V tomhle filmu je prostě vše, Tajnosti dokáží dojmout i pobavit a když ke konci rozehraje Nina Simone svoje Feeling Good člověku až naskočí husí kůže. Iva Bittová si film, jak sama říká, ,,prožila naplno" a odvádí skvělý a soustředěný výkon. Bez ní by Tajnosti určitě nebyly tím čím jsou. Alice Nellis odvedla skvělou práci i co se technického provedení týče. Škoda, že u nás podobných ,,meditativních" snímků nevzniká víc... (26.04.2008)

Tajnosti – exkurz do ženské duše a nepatrně vyzrálejší Pusinky – vycházejí z francouzského impresionismu 20. let 20. století v tom, jak propůjčuje kamera postavám subjektivní vnímání a vytváří kompozice reality počitkové, ovšem nevymaněné out-of-control kamsi k Lynchovi. Tohle dovoluje vystavovat Alici děj bez extrémních pointací, aniž by ztrácel na movie-appealu. Dialogy nejsou hloupý, jen nejsou dvakrát chytrý, a mají blíže k lyrice než ke scholastice. Skrze Tajnosti člověk ještě navíc odhalí, co poslouchá (post)feministka Alice Nellis po večerech, když tluče do klávesnice svoje synopse. (22.04.2008)

Na první signální tiché a přitom občas skoro hlasitě pravdomluvné. Pod divákovou kůží díky slzám, piánu a hudbě, ale zároveň odosobněné mnoha vedlejšími postavami. Ať už špatnými (Karel, realitní agentka), dobrými (doktor, manželská dvojice) nebo úžasnými (roztomilá Martha Issová jako dcera a dokonalý Roden jako manžel by si zasloužili mnohokrát víc prostoru). Ty rozpačité tři hvězdy jsou nakonec zklamáním, za něž může příliš rozvláčný scénář plný cizích zmatených pocitů nebo dialogů mířících vedle mé srdeční smysly. Ve hře tak všechny zúčastněné drží Iva Bittová, která dokáže z civilní zamyšlené melancholičky přepnout na fascinující bytost plnou emocí. Navíc živoucí kamera vtáhne diváka do příběhu v těch nejpotřebnějších chvílích. Škoda jen, že dvě absolutně dokonalé pasáže, v Richardově zaměstnání a na dceřině večírku, jsou tak úžasně natočené, zahrané a procítěné, že ty zbývající vedle nich vypadají jako příliš chudí příbuzní. P.S.: Po nějakých dvou týdnech bohužel doznávám, že i s takhle malým odstupem dostávají tři hvězdy hořký chuťový ocas zbytečnosti a nedořečenosti. Zůstaly jenom ty dvě scény a Roden s Issovou. Zbytek už nikdy vidět nechci. (16.11.2007)

Největším problémem Tajností je jejich podivná neuchopitelná hrdinka a také nejasnost celkového autorského záměru. Zatímco s hrdinkami předchozích filmů ztvárněných Theodorou Remundovou spolehlivě probíhala silná divácká identifikace, city a motivace hrdinky Tajností jsou nejasné a zmatené. Zatímco hrdinky Ene Bene a Výletu se charakterizovaly nejen samy sebou ale také svým výrazným vztahem k matce, hrdninka Tajností bloudí babylónem moderní Prahy a bažinou mělkých lidských vztahů. Hádám, že navodit pocity ztracenosti a opuštěnosti bylo autorským záměrem Alice Nellis, v Tajnostech ale tento záměr z nějakého neznámého důvodu prostě nefunguje… Stejně tak se v Tajnostech neobjevuje „pomocný žánr“ do kterého je celý děj zabalen – zatímco v Ene Bene to byla komunální satirická komedie a ve Výletu road-movie, Tajnosti jsou cestou odnikud nikam. (09.11.2007)