Čtyři slunce

Nemůžu si pomoct, ale Bohdan Sláma se už trošku opakuje, ještěže do ústřední role neobsadil (opět) Pavla Lišku, Plesl byl lepší. Krom skvělých hereckých výkonů nabídnou Čtyři slunce sice krásně bláznivou, ale trochu prvoplánovou a účelovou postavu (Karel), dost krkolomný děj (přesto v mnoha ohledech silný) a vyvrcholení, které spíše zklame. Ještěže se snímku drží taková ta krásná "Slámovsky" bezvýchodná atmosféra... 7/10 PS: Štěstí bylo o třídu výš. (28.09.2012)

Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku. (30.05.2012)

Byla to náhoda, že jsem se na Čtyři slunce podívala. I když Slámu jako osobnost uznávám, nemůžu si pomoct, jeho filmy mi prostě nesedí. U Čtyř sluncí to nebylo jiné. Tak podivný, překombinovaný film se sice dobrými herci, ale nedotaženým scénářem, s ambicemi, avšak na druhou stranu s malým potenciálem zaujmout širší publikum, ne, ten prostě nemůže uspokojit ani mě. (12.01.2014)

Postavy hledající štěstí, to už u Slámy nepřekvapí, stejně jako nádech snesitelné sociální romantiky (chudoba pro něj rozhodně není sociální stigma, ani pozitivní, ani negativní -- spíš produktivní stav bytí, který vybízí k hledání). V českých poměrech překvapí spiritualita - krom chlastu a jalové revolty tu postavy hledají východisko v "něčem, co nás přesahuje" - a Slámovi se podařilo výborně vystihnout podstatu českého "něcismu" i soudobou fixaci na new age fetiše jako je návrat k matce zemi. Duchovní pouť za Mistrem je zlomem, místem, kde se dosavadní absence smyslu stává smyslem samotným (vždyť kdo se ubrání naivní myšlence, zda vulgární zahrádkář není přeci jen mystickým Mistrem...). Čtyři slunce zazáří momentem nenaplněné víry následované milosrdnou lží. Je to silný okamžik, úlevný, zároveň skličující. Až na drobné inscenační nedostatky tu ale vyniknou všechna zkoumaná témata. Sláma má dar pozorovatele, i klišé o huličích se v jeho podání mění v autentický zážitek (dialog u záchodů je komponovaný mistrně, s velkým vnitřním pnutím). Vyzdvihnout si zalouží i způsob, jakým režisér "ohnul" známé tváře, takže v rolích podivínů a ztracenců působí zcela přirozeně. Výtky? Chápu terapeutický účinek závěru, ale katarze je spíše na straně režiséra. Navíc po výtečně a intuitivně přesných scénách vyznívá "nebeská hostina" hodně křečovitě. A ještě jedna poznámka: opravdu mě potěší, až český filmař dokáže to, co třeba ti turečtí - vystavit postavu živlům, aniž by si člověk představoval kropítko, které mají nad hlavou. Jinak výtečné. (15.03.2012)

Někdy mám pocit, jako by u nás byla půl roku tma a půl roku den .. tak nějak si český film v poslední době lahodí v bezútěšnosti tolik typické severským filmům (no dobře, tolik jsem jich neviděl). Nedávno jsem zabředl do marastu s Poupaty, nyní mi do smíchu nebylo se Čtyřmi slunci. Oba filmy mají společné to, že přes všechen nezdar každá z filmových postav hledá to své štěstí. A pozitivem může být to, že ho tam nacházím i já .. v podobě skvěle zahraných rolí, výborné muziky, dobrém příběhu. (29.03.2013)