Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kolik sluncí je třeba, abychom byli šťastní? Příběh rodiny a jejích přátel z menšího města vypráví o touze proměnit svůj život k lepšímu, ale také o tom, jak často jsou děti ovlivňovány přešlapy svých rodičů. Téměř čtyřicetiletý, ale pubertou doposud zmítaný otec od rodiny Jára (Jaroslav Plesl) se stále nepoučil z vlastních chyb a jeho úlety s sebou přinášejí komické momenty. S partnerkou Janou (Anna Geislerová) vychovávají dvě děti. Starší z nich je dospívající syn z Járova prvního manželství Véna (Marek Šácha), který v příběhu sehraje klíčovou roli po boku staršího kamaráda, punkáče Jerryho (Jiří Mádl). Jana prožívá krizi v manželství, ta vyvrcholí v momentě, kdy Járu vyhodí z práce a ona si najde milence (Igor Chmela). Lavinu nečekaných událostí z povzdálí sleduje a možná nakonec ovlivní místní guru Karel, jehož ztvárnil v nezvyklé herecké poloze Karel Roden. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (6)

Trailer

Recenze (467)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Bohdan Sláma zase hledá Štěstí, ale tentokrát má jeho nový film mimo dalších funkcí jednu zásadní, totiž terapeutickou. Skrze Čtyři slunce ventiluje frustraci z neštěstí ve své rodině a to tak, že mi jako poučenému divákovi ke konci běhal mráz po zádech. Je to tak silná osobní výpověď, že se jen těžko hledají slova. Obdivuji se jeho síle se s bolavou vnitřní ranou takhle otevřeně vydat všanc divákovi, ale i od toho je asi umění. Když však odhlédnu od osobní roviny, jeho čtvrtý celovečerní film má v sobě opět něco, za čímž mnozí mohou vidět paralely se severskou kinematografií a co je poznávacím trademarkem jeho filmů, totiž bezvýchodnou existenci života daleko od městských center, života bez perspektivy, bez naplnění, bez budoucnosti. Samozřejmě se stále vše vrací ve spirále, proto tu hraje punk, mladí rebelové dělají přesně ty stejné chyby, jako staří rebelové, zpravidla jejich otcové, objevují se mystici (moderně esoterici) a únik je možný jen na jedno jediné místo. Vůbec zásadní je v celém filmu hledání Mistra. Možná že přeneseně i Bohdan Sláma točí (podvědomě?), stejně jako režijní velikáni Tarr či von Trier, o konci světa, o zániku civilizace, ta západní je v krizi, Bůh je mrtev, hodnoty inflantují, vztahy se rozpadají a jestli ještě před sedmi roky byly ve Štěstí spásou a nadějí děti, ve Čtyřech sluncích se ve stopách rodičů i ony řítí vstříc katastrofě. Sláma trochu zrychlil dynamiku svého nového filmu, pryč jsou dlouhé kamerové jízdy, pryč je dvorní režisérův herec Pavel Liška, i když plastický Jaroslav Plesl ho v něčem připomíná, ubylo poetických scén (kamera několikrát zajímavě pracuje se sluncem, kdy se jím nechá záměrně zalít v teplých barvách tzv. dlouhého světla, při putování za Mistrem zase krouží okolo Járy uprostřed babího léta...), režisér a scénárista míchá tragické s komickým a hodně si všímá absurdního, vždy ale nechá diváka, aby si sám vybral a zaujal stanovisko, jako třeba v případě Karlem Rodenem bravurně ztvárněného podivína. Vůbec práce s herci je Bohdanovou tradiční silnou stránkou, třeba to, jak dokázal z Jiřího Mádla udělat uvěřitelného pankáče, je úžasné (a scéna u přepážky pracovního úřadu dokazuje, že Mádl je skutečně dobrý herec). Jaroslav Plesl s Aňou Geislerovou pak podávají výkony, se kterými bych počítal za rok při udělování Českých lvů. Za více než zmínku stojí i dětští herci, výkon chlapce ztvárňujícího Jaroslavova syna je vynikající. Finále je zprvu dosti nečekané a jistě vzbudí mnohé kontroverze, pochopitelné je pak především z hlediska osobního, ale i transcendentního, což v českém filmu lze označit jako novum. Čtyři slunce rovná se čtyři hvězdičky za film, pátou za terapeutickou očistu... Slovy Márdiho z Vypsané fixy: ,,Čtyři slunce svítěj pro radost, vlnovka se zvedne, když máš dost ... já vím, někdy to nejde, já vím, všechno to přejde..." ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Já mám s filmy Bohdana Slámy trošku problém v tom, že na mě ty postavy a tudíž i příběh působí děsně nevěrohodně a vykunstruovaně. V případě Čtyř sluncí mě moc nenadchli ani herecký výkony, třeba si vůbec nevybavuju takhle nevýraznýho Karla Rodena, možná by filmu prospělo kdyby si prohodili role s Jardou Pleslem. Jediný kdo mě svým potěšil byla Anička Geislerová. Bohužel celkově to působí jako sociální cirkus bez manéže. ()

Reklama

schizmo 

všechny recenze uživatele

Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Dobrý film mi prý musí zpochybnit moje vidění světa. Tak nevím. Zatím mi ho všechny jen zmnožovaly, variovaly, pestřily, případně prohlubovaly. Až u tohoto filmu jsem měl pocit, že něco je jinak. Něco nehraje. Cítím smazání rozdílu mezi kategoriemi určení člověka jako hodnotného a zbytečného, skutečného a stínového, sebesamého a nosičového, ale též reálného a smyšleného. Obdobně s dobou (bytelná a průchozí) a životním prostorem. Čtyři slunce ruší jakékoli moje orientační zvyklosti vnímání životů současných s tím mým, znemožňují jakékoli dosavadní pokusy o zhodnocení "dneška". Všechno je přítomné, všechno absentuje. A z toho, jakož i z toho in infinitum gradujícího zoufalství marných životů, Sláma vytváří nikoli "obraz dneška", nýbrž úplně nový rám pro něj. Cesta v pochopení bezcestí? Nevím. Jinak že je Sláma velmi citlivý pozorovatel a dobrý psycholog, je znát od prvních vteřin (krom Čtyř sluncí jsem od něj nic neviděl), na čemž všichni zúčastnění herci skvěle spolupracují (Aňi bylo pro Hřebejka opravdu škoda.) Trochu jsem byl v šoku, když jsem po zhlédnutí filmu zjistil, kdo hraje Karla. Po druhém zhlédnutí tohoto po všech stránkách krásně vystavěného díla, obdivuhodného i tím, jakým způsobem v něm koexistuje drama s komedií ("dyť sem ti řikal, že to je debil"), přidávám (i navzdory závěrečné písničce) hvězdičku a filmíkového blogíska Fuku upozorňuju, že Járovo Ave verum corpus není osvícení, ale pevné dno zoufalství. Komentáře: Arbiter a Fr (oba říkají vlastně totéž). ()

Galerie (18)

Zajímavosti (10)

  • Ve scéně, kdy Jára (Jaroslav Plesl) po odchodu Jany (Anna Geislerová) pracuje na zahrádce, fouká silný vítr. Stromy v pozadí se však ani nezachvějí. (Geriel)
  • Čtyři slunce byly vybrány jako vůbec první český film do soutěže Sundance Film Festivalu, jednoho z nejprestižnějších filmových festivalů na světě. Mezinárodní filmový festival, s nímž své jméno spojil v roce 1981 americký herec, režisér a producent a Robert Redford, se koná od 19. do 29. ledna 2012 ve městech Park City, Salt Lake City, Ogden a Sundance v americkém Utahu. Snímek Čtyři slunce si tak odbude světovou premiéru na americkém kontinentu ve společnosti třinácti dalších snímků napříč světovými kontinenty v soutěžní sekci celovečerních hraných filmů World Cinema Dramatic Competition. (POMO)
  • Po filmu Štěstí (2005) se jedná o druhou spolupráci mezi Annou Geislerovou a Bohdanem Slámou. (vyfuk)

Související novinky

Best Film Fest 2012

Best Film Fest 2012

07.07.2012

Volné seskupení čtyř jednosálových artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 12. do 18. července tohoto rokuBEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších… (více)

Reklama

Reklama