Volání o pomoc

Reign me over je přesně ten typ filmu, který je naprosto úžasný, ale dostanete se k němu úplně náhodou, lehce tušíc o jeho existenci. Trvalo mi týden, než jsem se k tomu filmu odhodlal, teprve komentáře na CSFD mne zlomily a hle, spatřil jsem něco nádherného. Všude se pouze řeší jak jsou teroristé špatní, jak se válka vyhraje atd. Mike Binder to vzal ale z opačného konce a výsledek budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Ukazuje normální lidský příběh, ze kterého se nesnaží mačkat emoce jak z citronu, jen jej nechá hezky plynout, však ono se to dojetí díky skvělým hercům dostaví samo. Ti jsou totiž až odporně skvělí, sympatičtí a každého z nich si člověk ihned oblíbí. Postava Dona Cheadla opravdu působí jako ten typ "hodného člověka". Bez problémů se mu dá uvěřit, že se snaží pomoci starému kamarádovi. Liv Tyler je v roli psychiatričky naprosto dokonalá, ostatně na to má talent a jak ve filmu poznamenali "nádherný kozy". Saffron Burrows, jenž balancuje v mezi komické a dramatické postavy je k popukání, z ženského obsazení pro mne nejoblíbenější. Vrcholem filmu se pak stává Adam Sandler, který (parafrázuji Shadwella) "Hraje sám sebe, losera poznamenanýho nehezkým xichtem, a tedy zákonitě i psychikou". Jeho výstupy, dialogy, pohyby, tohle všechno naprosto, ale naprosto perfektní. Několikrát mi dokonce přišel na mysl i legendární Rainman Dustina Hoffmana. Po dlouhé době vznikl ne-americký film s geniálním scénářem, skvělými herci a originální myšlenkou. Lidský film o lidech. (29.12.2008)

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)

Že Don Cheadle umí hrát, to nikoho nepřekvapí. To, co ale předvádí Adam Sandler, to jsem nevycházel z údivu. Ten jeho „v(d)ěčný idiot“ (jehož problesky byly i ve výborném Opilí láskou) je naprosto pryč a Sandler by si za tohle zasloužil nominaci na Oscara (monolog v čekárně mi doslova vyrazil dech). Nejen však Sandler se dokopal k životnímu výkonu, i Liv Tyler na malé ploše naprosto ohromila tlumeným a citlivým výkonem, v kterém dokonale rozebrala samotnou větu hlavního hrdiny „není na doktorku moc mladá?“. Mike Binder to nemá dějově úplně vyvážené, mírné zkrácení stopáže by neškodilo, ale ti herci jsou natolik výteční, že je radost je pozorovat i ve scénách, které pro celek zas tak podstatné nejsou. Milé překvapení. 4 a 1/2* (24.09.2007)

Mike Binder natočil skvělé drama, na které jen tak nezapomenu a které ve mne zanechalo velký vnitřní pocit. Velice sugestivní pohled na člověka, kterému 11. září změnilo život, když přišel o celou svou rodinu a zanechal všeho na čem mu alespoň trochu záleželo. Don Cheadle nás o tom, že hrát umí přesvědčil už dávno. Adam Sandler zde předvádí zatím svůj životní výkon a doufám, že tímto každému dokázal, že je to skvělý herec. Zatím asi nejupřímější a nejsmutnější pohled na den, který otřásl celým světem. (04.12.2007)

Velmi zajímavé, jak Adam Sandler dokáže upustit od toho svého nechápavého výrazu a všech těch směšných a jednoduchých komediálních postav, v nichž si ho většina diváků pamatuje, a vytvořit komplikovaný charakter trpícího, uzavřeného a nevyrovnaného člověka, jehož nevratně poznamenala tragédie havárie letadla z 11. září, při níž přišel o manželku a dcery. Zanechala na něm hluboké šrámy na duši a vytvořila z něj úplně jiného chlapíka, který žije ve vlastním světě mezi sluchátky s hudbou a hrami na playstationu. Toto vše pečlivě schovává za svým obranným systémem, který si vytvořil jako ochranu proti svému vlastnímu svědomí, vzpomínkám a bolestí ze ztráty. Od začátku do konce jsem mu jeho postavu bez pochyb věřila a skutečně jsem v ní viděla toho zbídačeného kluka, který v sobě skrývá víc, než sám možná chce a tuší. Nebyl to jen Adam Sandler, který se snažil "zahrát" mnohem komplikovanější postavu, než ty, jež ztvárňuje běžně. Don Cheadle je sympaťák jako vždy, Liv Tyler zase opustila "Roklinku" a usedla jako vnímavá psycholožka do pohodlného křesla, k níž mimo jiné dochází i Saffron Burrows, která nejdříve navštěvovala i svého zubaře, dokud nenastaly jisté sexuální komplikace, jimiž mu začala způsobovat nepříjemné chvilky:) Scéna, v níž Charlie Fineman zdemoluje prostory v ordinaci, či začne konečně vyprávět o své rodině, byly pro mě asi ty nejsilnější. Jeho slzy a ztrhaný obličej byly tak opravdové a bolestné, že byste možná ani nevěřili, že toto je "ten" vysmátý komik Sandler. Taktéž mě potěšil skvělý soundtrack, z něhož mé sluchy upoutal song ♫ Love, Reign O'er Me od The Who ♫. A že jsem si hned během sledování říkala, že je mi ten hlas nějak povědomý:) (10.10.2011)