Moje borůvkové noci

Zaujímavé spracovanie úplne obyčajného námetu hľadania samého seba. Nevadilo mi, že dejová línia bola tak strašne oslabená a svojim spôsobom úplne nevýrazná, pretože tu išlo skôr o tie úvahy, rozhovory, spomienky a uvedomovanie si všetkého čo sa deje. Napriek tomu, že každá etapa Elizabethinej cesty mala nejaké metaforický posolstvo, aj tak mi to neprišlo až tak veľmi obdivuhodné. Normálne je to podľa mňa škoda takto slabo využiť herecké obsadenie, ktoré sa tu núkalo. (22.10.2013)

Ehhm. Vyloženě špatné to není, jen prostě nechápu jak se do téhle nudy mohlo zamotat tolik dobrých herců. Bez nich by bylo složité to vůbec dokoukat i takhle jsem měla několikrát silné nutkání to vzdát. Měla jsem poměrně vysoká očekávání, to byla asi chyba. Přitom ty motivy co se tam objevují jsou celkem zajímavé, jen to prostě nefunguje dohromady, podivně se to vleče, místy to nedává smysl. nedává smysl proč ve filmu je to co tam je tak poskládané jak to je poskládané...Možná mi prostě ta podivná kombinace uměleckého a romantického road movie nesedla, možná jsem nepochopila o čem to vlastně bylo, kromě toho, že člověk pozoruje jeden rok života dvou lidí..... Takhle to pro mě byl jen průměrný, film s nadprůměrnými herci a fajn hudbou. (12.07.2015)

Nejprve mírně rozvleklé, zbytečně dlouhé a nepříliš záživné. Arnieho smrt je celkem působivá, ale popravdě mě film začal bavit až s nástupem Natalie Portman coby Leslie. Závěr akorátní, žádný přehnaný happyend. Zaujaly mě proložky s počtem dnů, pohledy a taky borůvkový koláč, který si nikdo neobjednává... *** + 4. hvězdička za Juda Lawa. (29.05.2008)

Pěkný, oddechový film na kterém mě zaujala barevná stylizace a zajímavé scénáristické nápady. (24.02.2008)

No mne to celkem sedlo... Po záplavě všech těch formálně dokonalých, ale uvnitř chladných a emočně prázdných filmů, které jsem poslední dobou viděl (nebudu jmenovat, abych zbytečně nenaštval, ono beztak nazáleží na tom, které mám na mysli), jsem si tentokrát u My Blueberry Nights vrněl blahem... Sice to není formálně tak vytříbené, ale konečně zase film, který ví, kdy, kam a jak sáhnout, aby se ve mě něco hnulo a emoce byla na světě... Co na tom, že už tu všechno bylo dřív... (23.04.2008)

Wong Kar Wai po technické stránce v nejlepší ráži, po scénáristické už méně. Za prvé se oproti posledním dvou filmům dost zjednodušuje (tamty jsem zcela nepobral, tenhle bez problémů), za druhé působí jednotlivá setkání sličné slečny odtrženě od ostatních a celkově pak film vypadá dost roztržitě. Uvítal bych, kdyby radši celý film chodila noc co noc do kavárny k Judeovi, cpala se borůvkovým koláčem a do toho se bavili tím nezávazným a poutavým způsobem na téma lásky a mezilidských vztahů. Komorní a levné a navíc uzemňující, takhle zbytečně procestovala Ameriku. (18.05.2008)

A co se stalo?____Život se stal.____Jízda po povrchu a zákaz vjezdu do vniřních prostor divákova srdce, záměr či omyl? 60% (12.06.2009)

Filmy o různých podobách partnerských vztahů mám rád. Obzvláště, pokud jsou dobře natočeny. A tento film to splňuje. Co jiného také mohu od Wonga očekávat? Vztahy jsou proměnlivé. Sílí, slábnou, vznikají, vytrácejí se, bobtnají, přelétají, uspokojují a nutí nás dělat bláznivé věci. Někdy se v pouhém jednom okamžiku zrcadlí celá jeho krása, někdy v něm nalezneme své celoživotní utrpení a strasti. Lehkomyslně dáváme, nenasytně bereme. Stane se, že nerozeznáme konec, stane se, že nepoznáme začátek. Pocit, který dokáže vyvolat, je nenapodobitelný. Nakonec to může být pouze ten jeden jediný moment, který natrvalo uvízne v naší hlavě. Dokáže tvořit, dokáže bourat a drancovat, obohacovat i vyčerpávat. Vztahy mají tolik odlišných podob a my jim stále a rádi podléháme, věříme a doufáme. Elizabeth (půvabná Norah Jones) musí podstoupit cestu. Cestu poznání a očištění. Cestu, která jí napoví správný směr. Z dalších rolí: laskavý a láskyplný majitel bistra Jeremy (dobrý Jude Law), usoužený a vyprázdněný policista Arnie (zajímavý David Strathairn), stále hledající Sue Lynne (šarmantní Rachel Weisz), a lehkovážná a nedůvěřivá pokerová hráčka Leslie (půvabná Natalie Portman). Kdysi, v bezstarostných časech mládí, jsem se pohyboval v zábavním průmyslu. Tedy hazardu. Stávalo se, že jsem podlehl prosbám náruživých hráčů o založení. S neslavným koncem. Mám štěstí, že nedokáži takové záležitosti udržet v hlavě po delší dobu. Jednou jsem do ruky dostal i klíčky od auta. V době, kdy jsem neměl řidičský průkaz a netoužil po řízení aut. Dvakrát, či třikrát jsem se na auto byl podívat a zapomněl, že nějaké klíčky od auta mám. Partnerské vztahy. Největší jejich kouzlo je v jejich pomíjivosti a neopakovatelnosti. Stojí za to užívat si každou vteřinu jejich jedinečného trvání. Naplno, vášnivě, odhodlaně. (24.11.2014)

Pekne obrazky, slusne obsadenie, ale predovsetkym nicim novy alebo nadstandartne zaujimavy pribeh o hladani sameho seba, to je to co ponuka tento film. Osobne som cakal viac. (28.03.2008)

Hlavním hrdinou My Blueberry Nights by se dala označit kavárna. Zní to divně, ale je to tak. Tam se Elizabeth a Jeremy potkají a tam film taky končí. Od začátku je každýmu jasný jak to dopadne. I obou hrdinům je hned jasný, že se našli. Elizabeth se ale přesto bez jedinýho slova a vysvětlení vydá na svoji ''cestu''. Na té potkává spoustu různých figurek a člověk se místama zasměje, pousměje, rozbrečí nebo i nudí. Celý to je tak nějak o ničem… ale NO A? Jestli čekáte od každýho filmu za každou cenu nějaký poselství nebo strašnou hloubku, tak jděte o dům dál. Stejně tak pokud chcete na hodinu a půl jednoduše vypnout mozek, jděte si ho vypínat jinam. Tenhle film je pomalej, rozvláčnej a o ničem, ale přesto má pro mě obrovský kouzlo. Postavy na Elizabethině cestě se objevují a zas mizí, většinou nemají žádnej větší význam, ale přesně tak to v životě přece je. Za rok potkáte spoustu různých lidí. Někteří vám napořád utkví v paměti a na některý si už nikdy nevzpomenete. Někteří vám otevřou oči, někteří vás naštvou a někteří prostě neudělají vůbec nic. Jen kolem vás proplují a vy kolem nich. Přesně na takovej film sem čekal. (31.05.2008)

Velmi prijemne a pohledne stylizovane nic s milou holkou od vedle Norah Jones, rozpustilou Natalii Portman a vynikajicim Judem Lawem. (06.09.2009)

Před zlomeným srdcem neutečete, ale někdy stojí za to překonat bolest, abyste se vrátili k nové osobě, co Vás má ráda a začli znovu. Film nezklamal ani nepotěšil. Žádné filmové uchvácení jsem si po zhlédnutí neodnesla, jen pár myšlenek mi zbylo.. (28.10.2010)

Pomalé - jako když se brodíte hlubokou vodou ... pocitové - jako když hledáte stopy svých snů ... a intenzivní - jako když se učíte žít. (21.08.2012)

Pekný film, ako pomalá pieseň v tienistej kaviarni. Celý film je o nálade. Ak v ňom nie ste, film sa vám nebude páčiť. 7/10 (01.07.2021)

Musím přiznat, že poetika se tomuto snímku upřít nedá, navíc obrazově je víc než nadprůměrnou koláží barev. Tvůrce je přímo fascinován Amerikou, Las Vegas, silnice, barvy, neony měst atd. Pro diváka je to ohňostroj barev a pěkných záběrů. Na druhé straně jde však o nemastný neslaný, ale značně sladký film. Jude Law v roli barmana podává nadstandartní výkon, což se o Norah Jones říci nedá. Natalie Portman zachraňuje druhou půlku, ale celkově dílo vyznívá úplně do prázdna a zůstává jen hezký videoklip. (29.12.2010)

I wonder how you will remember me. As the girl who liked blueberry pies or the girl with a broken heart. Těžké rozhodování o hodnocení filmu - je to umělecky překrásný - ta kamera, hudba a i to tempo a ten příběh je tak jednoduchej, ale tak úžasnej. Asi ano, asi to ve mě zanechalo hluboký dojem. Ale něco jako by tam stejně bylo špatně, jako by to na jednu stranu bylo úplně o ničem. 70% (03.04.2011)

Hodnotit výtvory Wong Kar-Waie je vždy tvrdý oříšek, poněvadž po zhlédnutí jeho filmů vždy narážím (nejenom já, ale i více lidí) na problém, do jaké míry lze vnímat jeho ztvárnění umělecky a do jaké míry už je to jenom hra na jakýsi art-style. V některých případech se mu to jistě vyplatilo, ale v případě Mých borůvkových nocí to říci nelze. Samotný film je jako ten borůvkový koláč. Vypadá pěkně, radost pohledět, avšak jakmile si ukousnete zjistíte, že je nedopečený a bez chuti. Je nám servírováno plno vizuálních lákadel, ale když se do nich chceme zakousnout, rozplynou se. Moje borůvkové noci nejsou špatný film, ale mají jednu nevýhodu - nezasytí vás. (16.06.2008)

Celkem dobrej, ale nikterak orgasmující romaňťika. Jako ne úplně romantika. Ale protkaný různejma příběžíčkama. Ale nakonec to je stejně romaňťika. Kara-waie (já vím, že se to asi nemá skloňovat) Wonga mám dost rád, ale jeho šikmooký filmy mě braly 30x víc. Navíc chvílema jsem měl pocit, že se seká komp, ale to byl jenom takovej typ zpomalenýho záběru. (06.08.2008)

Tiež som asi stratil všetku súdnosť, keď som na takýto film šiel sám a rozcitlivený, čomu nemusel pridávať ani fakt, že sa v ňom objavujú 2 z asi10 najneodolateľnejších herečiek ( myslím Herečiek, nie Krásnych Ženských vo Filme !), čo poznám. A že som z nich zase raz nevedel odtrhnúť oči, úplne sa vznášajúc . . ( hoci Norah s Judom boli tiež na zožratie. ) Nakoniec to nebolo také romantické ako som sa bál, také šťastné a dokonca ani také srdcervúce, nie ako jediný, ale celá séria emotívnych zákuskov. A hoci uznávam, že na filmára ako je Wong Kar-wai, vychýreného originalitou, je to len priemerná exhibícia, neprinášajúca nič okrem ohrávania starých platní, čo na tom, ak sú ČUČORIEDKOVÉ NOCI natočené s takou ľahkosťou, zanechávajúc na perách pocit sladkej chuti a v hlave taký jemný opar nádeje a plné krásnych myšlienok ? „Druhí ľudia môžu byť ako zrkadlá. Čím viac takýchto zrkadiel som stretla, tým mám radšej seba samu." Takže som s rovnakou povznesenosťou, odovzdanosťou aj odhodlaním prehltol klišovitý záver ( čo ako sa hodil ) a mohol vystúpiť do chladných svetiel s pocitom, že takisto žijem, cítim a niečo po mne hádam zostane. (20.11.2008)

Osamělá srdce setkávajíc za večerů v útulné newyorské kavárničce, hovoříc o svých životních „kotrmelcích“ při ochutnávce borůvkového páje. Jeremy – majitel kavárny a „strážce“ odložených klíčů, otevírá s přesnou pravidelností nejen svou kavárnu, ale i svou duši. Pro opuštěnou a zklamanou Elizabeth, která vstoupí do Jeremyho „borůvkového ráje,“ se stává setkání s ním stěžejní. Jeremy, který se již dokázal povznést nad své problémy, se snaží vnést do Elizabethina života trocha optimistického ducha. Ten večer se pro ni stává jakousi zpovědní vrbou, terapeutem, jenž dokáže pomyslným klíčem odemknout ty správné citové pózy a pobídnout Lizzie k novému startovacímu životnímu proudu. Lizzie ucítí impuls změnit své neveselé období, a tak opouští New York. Putuje stovky kilometrů, aby neprošvihla šanci poznat nové prostředí, nové lidi. Při tom všem však nezapomíná na Jeremyho, posílá mu pohlednice se svými prožitky. Jednoho dne pochopí, že mezi nimi vzniklo jakési pouto, které by nemělo být zpřetrháno a vrací se zpět na začátek, do kavárny, za jejímiž dveřmi čeká nejen sladce voňavý borůvkový koláč, ale především Jeremyho náruč. Z počátku komorní kavárenská vztahová romance „rozvíjející se“ v kaskádovité puzzle příběhů lidí – životních ztroskotanců, kteří jsou stejně takovými zbloudilými samotáři a hledači štěstí jako hlavní hrdinka Elizabeth. Oceňuji pestrost a střídavost barevných „chuťovek“ obrazové složky filmové řeči, zpomalené sekvence, matnost a „duhovost“ některých scén, zachycení barového prostředí, hudební podtext a v neposlední řadě herecké zastoupení v čele s písničkářkou Norah Jones a fešáckým „kavárníkem“ Judem Law. (07.04.2013)