Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
4,5 Jedna z najlepších Cimrmanoviek, pri pozeraní ktorej som až slzil. Ako vidím hodnotenie, ktoré je výrazne nižšie ako u iných hier, tak podozrievam väčšinu užívateľov, že to vôbec nepochopili. Buď im Smetana, či Wagner nič nehovoria, alebo nerozumejú srande na účet českej veľkohubosti. Seminár je skvelý, opera mala prekvapujúco vysokú hudobnú úroveň, aj keď humoru tam už bolo menej. ()
Spousta lidí považuje tuhle hru za nejslabší Cimrmanův počin, protože se při něm nejméně zasmějí. Mám otce, který se živí hraním klasické hudby a on ji naopak miluje. Já bych se bez jeho pomoci asi taky moc nezasmála, ale už vím, že tahle hra je ve skutečnosti prošpikovaná hudebními vtipy a narážkami až k prasknutí (stejně jako hry ostatní), akorát je nekaždý najde a pochopí. Jo a pokud někdy zaslechnete hudební motiv, který velmi dobře znáte, vězte, že to "autor" ukradl námět Cimrmanovi a nikdy ne naopak. ()
Falešné, nedotažené prozpěvování oper v Hostinci na mýtince je půvabné, stejně tak tomu je i u pěveckých sborových čísel z různých předdivadelních seminářů. U Cimrmana v řísi hudby, kteý je na zpěvu položený, ale kouzlo přiznané amatérštiny dvakrát nefunguje. Možná je to délkou, možná slabším libretem, ale Cimrmana hudebního považuji za jeho Achilovu patu. U genia podivné, ale je to zkrátka tak. ()
Není sporu o tom, že 'Cimrman v říši hudby' je nejslabší hrou DJC a i s tím se kritika drží až překvapivě u země, což jen dokazuje, jak silné postavení cimrmanovci mají i s tak špatným dílem. Za neúspěch bych označil fakt, že se pánové vydali na půdu opery, přičemž jsou sami jen divadelní neherci, co si občas zazpívají, jako při opeře bez hudby, která sama o sobě ještě fungovala. Ale jakmile se spustí ty instrumenty... Další drobnou chybu vidím ve Vondruškovi, ten mi díky svému pitvoření vyloženě vadí (a nejen zde). Jeho herectví působí oproti ostatním "dřevům" příliš křečovitě, nuceně a zkrátka mi tam vůbec nezapadá. Harmonikář v Hospodě, to je Vondruška, jak bych si ho rád pamatoval. "Nikdo netušil, přátelé, potom, co dítě tak lehce zvládlo předchozích osm lekcí, že devátá bude osudová." (...) "První soused, Zdeněk Svěrák... také dost hlavní postava..." ____ 45% (1973) ()
Většina komentářů zde odsuzuje samotnou opera Úspěch. Je jasné proč. Protože je to jediné Cimrmanovo dílo, které není podbízivé a přístupné všem vrstvám populace. V každé jiné hře jsou momenty, kterým se smějou ti chytří, ale jsou tam i takové, které pochopí i slabomyslnější, v každé jiné hře. Jen zde, v této opeře, je pro plný požitek nutno znát trošku vážnou hudbu, mít ji rád, mít rád operu. Protože pak v celé té opeře vidíte velkou parodii na všechny možné opery a skladatele, postřehnete jemné vtipy (inž. Wagner zpívá na melodie z Wagnerových oper, český inženýr Vaněk na Smetanu atp.). Kdo operu nezná, ten nepochopí. Svěrák a Smoljak se zde pustili na tenký led, protože obliba opery v dnešní době je minimální, nikomu to nic neříká. Proto si myslím, že všichni, kdož zde tak vehementně kritizujete operu, činíte tak jen a jen z nepochopení. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Když autor hudby Jan Klusák odešel z divadla, nedal do roku 2007 souhlas s publikováním na zvukové nosiče. Údajně na tom byl za komunismu materiálně špatně a doufal, že ho opera uživí. (Kulmon)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
Reklama