Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Z nostalgie bylo hezké sledovat páně Smoljaka a Vondrušku, ale musím říct, že tohle je asi můj nejméně oblíbený kus z Cimrmanovy tvorby. Jsou zde dobré vtipy, je zde zajímavé koketování s hudbou a její specifické spojení s mluveným slovem, ale stejně si nemohu pomoct, v operním partu jsem se prostě nudil. ()
Tahle Cimrmanovka je krapet odlisna a nepatrne horsi, ale opet sem se perfektne bavil. Prednaska je tentokrat natazena na celou hodinu a i kdyz je docela vtipna, musi si obcas vypomahat nejakym blbnutim okolo a je to krapet jednodussi humor. Nicmene senilni Vondruska je naprosto masakralni, budka taky a V chaloupky stinu az na par nerymujicich se slov taky. Samotna hra je tentokrat opereta, ze zacatku se sice nic moc nedeje, ale zachvily se to rozjede, Sverak se svym taneckem je perfektni, melodie chytlava a texty vtipny. Hodne vostrej je napriklad Petr Brukner, kterej celou dobu zpiva "nemecky". Sice slabsi, ale porad na 5*. ()
Čím více tenhle divadelní záznam sleduji, tak v něm nacházím čím dál větší zalíbení a herecké uznání všech přítomných. Je zde skvělý seminář, fantastické písničky, které na sebe báječně navazují, a nic neztrácení na půvabu, komediálním výkonu, a chuti si jej pustit znovu. I s trochou přiznání - v pozadí je slyšet velice příjemný smích jedné z divaček. ()
Přiznám se, že od téhle hry jsem toho zase tolik nečekal, přeci jen, je to opera, že. Ale naštěstí srozumitelná a s jasným dějem, takže já jsem si to opět neskutečně užil. Seminář, který tentokrát sice trvá celou hodinu, sice možná mohl být nepatrně kratší, ale takové klenoty jako Nechoď domů opilá, sestřičko má rozmilá, nebo V chaloupky stínu (Rozmysli si Jíro, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli) nebo ta zvukotěsná záležitost pro cvičení na hudební nástroj, nebo to, jak se na sebe Vondruška neustále snaží upoutat pozornost různejma vysvětleníma a trapnejma vtipama, z něj dělají další nezapomenutelnou záležitost. A samotná hra, ve které Brukner celou dobu zpívá německy, Svěrák kandiduje na ministra švihlé chůze místo Johna Cleese, vykrádají se již známé melodie (nebo je tomu naopak?) a dělá se reklama na české výrobky samozřejmě také stojí za to a songy jsou naprosto famózní - zejména Plukovník Colonel, v bílých šortkách, řekne good, řekne well, a vše je ólrajt! 100% je opět málo. A choreografie opět naprosto geniální a mńamózní. ()
Tato hra překypuje inteligentní parodií nejen na české vlastenčení, ale i na operní hudební postupy, aniž by sklouzávala až k podbízivé trapnosti. Proto možná není úplně pro každého, což kamera krásně zachytila i v občasných záběrech na ne úplně chápavé výrazy některých diváků. O to je mi ale sympatičtější. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Původně postava Inženýra Wagnera opravdu na jevišti ležela. Ze začátku se ve hře rým „A nyní oč tu běží, proč ten člověk tady leží?“ objevoval. Až po čase, kdy se tato hra přepracovala, postava Inženýra Wagnera stála. A místo toho, aby se psal nový rým, tak se prostě, místo „leží“, řeklo „stojí“. (mnaucz)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
Reklama