Osudové selhání

Přesný příklad filmu, u kterého 105 minut sedíte, všechno hltáte, ale na konci vám vyleze jasná otázka. O čem to vlastně bylo a z jakého důvodu jsem se na to podíval. Odpověd je jednoduchá. Skvělí herci, dobrá atmosféra, népříliš originální pointa, se kterou rivaluje v každém političtějším thrileru. Díky bohu, buďme rádi, že jsme rádi. (04.09.2010)

Asi treba povedať na rovinu, že sa nejedná ani tak o politický thriller typu Scottovho Enemy of the State ako o drámu hodnotiacu morálne pohnútky v realistickom obraze sveta, ktorý nas obklopuje a zdanlivo sa nás netýka. Réžijne je film zvládnutý na obstojnej úrovni a Ray ma držal v napätí, aj na vzdory tomu,že som vedel aký bude Hanssenov koniec. Týmto dôvodom bola postava nového uchádzača o post agenta s už klasickým obrazom pracovníka tajných služieb s rozpadajúcim sa osobným životom. Osobne som si užil Cooperove umenie v úlohe, ktorá mu proste sadla. (09.06.2007)

Thriller z prostředí FBI natočený na motivy skutečných událostí. Osobně bych očekávál filmové zpracování největšího úniku informací z FBI z trošku většího záběru. Děj je situován až dva měsíce před samotné zatčení Roberta Hanssena (Gary Cooper), kdy je do jeho kanceláře nasazen nováček FBI Eric O'Neill (Ryan Phillippe), který doufá že mu tento nejednoduchý úkol pomůže stát se plnohodnotným agentem FBI. Postava zrádce Hanssena je tak bohužel vykreslena jen z části, nedozvíme se příliš informací o tom jakým způsobem v minulosti jednal, jaké byly pohnutky aj. Možná v tomhle není jasno ani v oficiálních spisech, nicméně od filmu bych očekávál trochu víc. Klavírní hudba na pozadí z not Mychaela Danna jen utvrzuje fakt, že jde spíš o komorní drama, atmosféra totiž vcelku zaostává. Tenhle snímek však staví na výborných hereckých výkonech hlavních představitelů a režii. Škoda jen toho slabšího scénáře, tenhle námět měl určitě navíc. 75% (03.06.2007)

Verdikt: Náboženské moralizování nesnáším. A pokud ho zabalíte v opravdu velkém množství do 'Podle skutečné události' špionážního příběhu, kde se tím špionáž dostává na vedlejší kolej, tak ho nesnáším ještě víc. O tom údajném největším zrádci USA jsem se nedozvěděl téměř nic a o údajných škodách, jež způsobil a které se raději nepodařilo vyčíslit, pomlčím, protože je mi jasné, že to co udělal za těch 25let oficiální služby pro americké služby, organizace, úřady a inteligence má nesčetněkrát větší hodnotu, což už nikdo neřekne, hlavně, že je zameteno a jede se dál. (16.10.2007)

Osudové setkání nenápaditě, leč svědomitě kopíruje dobře známou šablonu „infiltračního“ thrilleru o hře na důvěru, při které hlavní hrdina mnoho důvěry ztratí a navíc začne pochybovat o vlastních životních hodnotách. Pointu známé od prvních vteřin, takže o překvapení JE nouze a situaci nezachraňuje ani pár scén z kategorie „čas se krátí, podezřelý blíží“, ve kterých nikdy nejde o život, tudíž jde… však víte oč. Teprve druhému režisérskému počinu Billyho Raye nelze po stránce režisérské mnoho vytknout, inteligentní dialogy dokáže s mírou prokládat dobře zinscenovanými sekvencemi pulzujícími napětím, ale dech mi sebrat nedokázal. Vše je jaksi televizně uhlazené a jak už jsem napsal – předvídatelné. Primárním důvodem, proč Breach zhlédnout jsou, krom spousty informací o médii nepříliš proklamovaném případu, výtečné herecké výkony. V hlavní roli (a poprvé na zaslouženém prostoru) exceluje Chris Cooper jako záporná postava, která to vlastně myslí dobře a jejíž trestná činnost je pouze logickým důsledkem chorobné oddanosti své vlasti. Navzdory častým návštěvám kostela, je to právě duševně síla, co mu schází k učinění radikálnějších kroků nezbytných pro uniknutí z ubíjející rutiny každodenního života. Vlastně ani není moc patrné, proč chce FBI tohoto na pohled neškodného chlápka dostat za katr, což se závěrečným titulkem o doživotním vězení s nejpřísnějším režimem vyznívá až ironicky. Zajímavě se začíná profilovat Ryan Philippe, který předvedl, že jeho schopnosti nejsou limitovány rolemi upravených hezounů v jednoduchých teenagerských romancích typu Velmi nebezpečných známostí. Ústřední herecký trojlístek pak kompletuje Laura Linney, která si dokázala mé sympatie získat i navzdory zákeřnější povaze své postavy. S rozumnými očekáváními vám Breach dokáže nabídnou rozumnou zábavu a dle vlastního přesvědčení vás svým balancováním na hraně obou stran utvrdí v buď pozitivním či negativním názoru na ty velké spojené státy kdesi za vodou. 75% (08.06.2007)