Záplava

Díky námořnické krvi mám patologickou inklinaci k filmům o moři a nejlépe takovým, kde moře lidem pěkně zatopí. Potopa je britská verze Dne poté bez amerického patosu a doby ledové. Nejhorší ale zdaleka není ona drobná přírodní lapálie – na televizní obrazovce triky celkem ujdou – skutečně katastrofické jsou nezbytné minipříběhy, které mají dodat globálnímu průseru lidský rozměr, v podání herecky naprosto neschopné bandy dřeváků, kterou se filmařům v rámci úsporného režimu povedlo naverbovat v zadním traktu pracáku, když všechny prachy vzala voda. David Suchet v roli těžce zkoušeného náměstka premiéra mezi nimi září jako kometa, zato hlavní rozumbrada, který má spasit impérium, vypadá jako plesnivý chřest převlečený za instalatéra a pro pekelnou Joanne Whalley škoda slov. Zkrátka a dobře, mořem zmořený Londýn stačí vidět jednou a nikdy více. (28.07.2014)

Mám rád katastrofické filmy, ale ich nevíhoda je v tom, že všetky sú o tom istom a končia rovnako. Posledných 20 min. som už vedel, čo bude nasledovať, koniec vôbec nebol prekvapivý. Je to iný štýl, ako keby to vyšlo z americkej dielne, ale dosť vecí bolo podbých. Uvítal by som viac akcie a niekoľko scén bolo nedoriešených. Hviezda za to, že je to môj obľúbený žáner. (15.11.2008)

Mám rád katastrofické filmy a obzvlášť tie o povodniach. Táto snímka ale vyložene zapácha TV filmom a výskyt Roberta Carlylea už je pomaly zárukou zlého a nudného filmu. Vychrtlý Tom Hardy to tu nejak nezachraňuje, predsa len tu ešte nebol za hviezdu. Na tak nízky rozpočet ako tak slušivé scény povodní, ale samozrejme je vidieť, že je to cez lacný počítač. Tvorcovia nás síce rýchlo vtiahnu do záplav, ale dej je tak nudný, že rozmýšľate, či si film nepozriete zrýchlene. Ono tie anglické suché snímky vždy nestoja za nič, ale tak nejak vás vždy osloví niečo na filme, že sa do neho pustíte, ale nakoniec odchádzate sklamaní. Film neponúka zhola nič a po týždňoch ani neviete, že ste ho videli. (25.12.2022)

Katastrofické filmy miluju, ale proč proboha nikdo nenatočí nějaký dobrý? Když byla ta úděsná vlna, tak jsem si asi odskočila, takže jsem ji neviděla. A někdo by měl říct scénáristovi a režisérovi, že u tohoto žánru není nejdůležitější řádění živlů, ale postavy, které si divák musí oblíbit, a o které se musí bát a to tedy tady byla opravdu katastofa a ne nějaká záplava. (15.06.2009)

Ze dvou na tři hvězdy zvedám za to, že se to dá brát i jako hraný dokument o té skutečné protizáplavové hrázi, přehrazující Temži na okraji Londýna. Zajímavá apokalypsa, šikovně využité dobové záběry skutečných záplav v Anglii a pominu-li protivnou rádoby dramaticky cukající kameru (dtto přehnaně nervózní střih) a pár klasických nešvarů standardní šablony katastrofických filmů, bylo našlápnuto k docela zdařilé potopě (trochu cynické vůči nebohým Londýňanům, ale zaplavené to měli fakt pěkně :-). Pak vlna překonala bariéry na Temži, hlavní postavy filmu totálně zblbnuly a děj filmu se zvrhnul na prachsprostou komedii, pitomou jak od společnosti Asylum. (Teď si bezdůvodně skočíme z hráze do vln, však? A po Temži spolu s troskami připlouvají další a další hovadiny). Samozřejmě čert vem ty statisíce utopených, zato k jedné rodinné tragédii, opsané snad odněkud z telenovely, nám pěkně zahrajou, dramatické i tklivé melodie (jak z LOTRa). Škoda. Přitom matka příroda se zde opravdu činila, seč jí síly stačily. Jenže ani sebevětší přílivová vlna si očividně neporadí s velikými klacky , které jí pilně hází pod nohy katastrofálně blbý scenárista. (01.03.2014)