Strom života

Nie je jednoduché sledovať tento Malickov film. Niekedy nesledujeme scény, ale sled pohyblivých obrazov - galaktických obrazcov, podmorský svet, vnútro človeka či prírodu. Do tohto vizuálne estetického sveta prichádza až spirituálna hudba ( a ozaj treba oceniť "Vltavu" od Smetanu ). Z tohto sa možno zdá, že snímok nemá svoj dej. Má a rozpráva o rodine z všadeprítomnou existenciou Boha, rozpráva o otázkach smerujúcich k spravodlivosti smrti, dobra a zla. Možno nebolo treba na vyjadrenie všetkých myšlienok toľko minút, film tým trpí určitou samoľúbosťou, ale navzdory určitého pocitu epizódkovitosti, snímok aj tak pôsobí kompaktne s pevnou štruktúrou. (11.09.2011)

Alternatívny názov - 2011: Pozemská odysea. Pretože film miestami pripomínal onen Kubrickov epos viac než dosť, inokedy zase vôbec a bavil ma predsa len trochu väčšmi (som fanúšik ostatnej Kubrickovej tvorby). Bola tu absolútne dokonalá kamera, ktorá však občas išla na výlet... Tiež veľmi zaujímavý náhľad do psychológie rodiny. Ale tie vpády Discovery Channel a iných nie príliš kompatibilných prvkov, uberali z kompaktnosti, celkový dojem kazili a hneď na začiatok nás uvítali nudou, ktorá tam nemusela byť. (06.02.2012)

Tak tohle nebyl můj šálek kafe. Jo, scéna stvoření je audiovizuálně nádherná a jsou tam i desítky dalších krásných obrazů, k čemu to však je, když jsem na konci filmu usoudil, že tím nejlepším, co se ve filmu objevilo byla stejně "naše" Smetanova Vltava? Mezi tím vším obrazovým a střihovým balastem jsou asi dvě nebo tři dobré myšlenky, jinak jenom spousta prázdných a klišovitých slov o náboženství a lásce. Navíc ani formálně mi to nepřišlo dokonalé jak se všude píše, rušily mě například ty občasné záběry rybím okem nebo z prudkého podhledu, neměly žádné opodstatnění. Dále ty předěly ve formě oranžových světel uprostřed tmy, nebo i samotný násilně vložený Penn ze současnosti. K čemu všechny tyhle serepetičky? Film o smyslu života by měl být naprosto čistý, nikoli přeplácaný. Přesto jsem měl zhruba do půlky pocit, že film překvapivě celkem drží pohromadě, potom ale Malick zabředl do neskutečně zdlouhavých scén běhajících, mlátících se a řvoucích děcek a ve stejném stylu jel až do konce, což film poněkud pohřbilo. Tak si tedy spiritualitu a metafyzičnost opravdu nepředstavuji. Čekal jsem trošku větší kalibr než opakování těch nejznámějších klišé o lásce a Bohu v rádoby artovém podání. Například úvodní scéna Werckmeisterových harmonií řekne o celém univerzu tisíckrát víc než 140 minut Stromu života. (14.07.2012)

Můžete chápat, ale především musíte prožít...v každičkém momentu odzbrojující. (01.06.2013)

Jak psát o filmech Terrence Malicka-těžko. Na Strom Života by mohly vzniknout mnohostránkové úvahy nad smyslem lidského života, jeho začátkem i koncem. Tento mnohoznačný film o spletitých vztazích jedné americké rodiny se prolíná s vesmírnou energií, kdy je vznik země v souvislosti se zrozením a následným umíráním, které je součástí života a dotýká se i rodiny O’Brien. Ve filmu je dominantní především kamera (stadycam) a střih, je využíváno mnoho zámlk v kterých vynikne subjektivní vnímání postav, herectví beze slov mne spolu s hudbou naplnilo a husí kůži jsme měla i jinde, něž na rukou. Život je jako symfonie, téma Stromu života, bude aktuální i v příštím desetiletí. Bude mezníkem filmových dějin a tématem mnoha seminářů. Tento diamant může milovníka filmu vyřadit z provozu a já se nechala vyřadit ráda. Nepopsatelný zážitek, který se může dotknout duše. Doporučuji vidět na velkém plátně v Thermalu. (02.07.2011)

Prostě nádhera. Cesta otce a cesta matky. Cesta přírody a cesta Boha. A je tam úplně všechno. (09.07.2011)

Kdyby Strom života natočil jakýkoli jiný režisér, označil bych ho za sebeonanistu a samotný film za do sebe zahleděný nonsens, ale v případě Terrence Malicka se jedná o jiný případ. Pokud se Malick někdy mohl dostat na hranu svého filmového vyjádření, tak bych řekl, že to je právě Strom života, který na té hraně balancuje. Svoje pocity dokážu nejlépe vyjádřit následovně. Zatímco mozek Strom života racionálně nepobral, duše se zdá být obeznámena s tím, co se nám Malick pokusil předat. (Pro jistotu se zdržuji hodnocení) (26.07.2011)

OK, začátek ženská parafráze Joba, jen by měl manžel ještě přijít o práci. Pak parafráze marnotratného syna, no budiž. Ale pak přišlo Koyaanisquatsi jak když vyšije, jen bez uhrančivé Glassovy hudby, tedy stvoření světa od počátku... A do toho fragmenty vět a myšlenek, jež nikam nevedou. Takhle přesně si myslím, že film s duchovní či náboženskou tematikou NEMÁ vypadat. Je to prvoplánové a neskutečně těžce až doslovně doříkávané. Dobře to ve svém komentáři vystihl Artran. Překvapivě nejvíc tomuhle filmu chybí cit a schopnost empatie. (26.01.2012)

Tak příroda nebo milost, bůh nebo evoluce?! No nejdřív jsem nevěděla co napsat, tak budu stejně detailní a konkrétní v tom, co a jak ovlivnilo moje nazírání na film a hodnocení. Začalo to celkem normálně, pak se do toho začaly motat psychedelické fantazie režiséra o všehomíru a bůhvíproč k tomu hrály kostelní chorály a vážná muzika. Teď už vím, že ten chlap půl života čekal a nic nedělal, aby se na skoro sklonku vyzvracel ze svých dětských traumat (myslela jsem, že na Lynche nikdo nemá). Přece jen ve mě vzbudil určité pocity. Velmi brzy jsem dostala velký hlad a poprvé jsem se bála, že film nikdy neskončí. Brad už z té Líny blbne, to je fakt. Jinak asi nic nového. Zkrátila bych to a místo detailů bych dala slovo výchova. V jednom jsem se s rejžou shodla, snad to bylo podstatné - LÁSKA. Bez ní život jen probleskne, opět nic nového. Ale kluci hráli znamenitě, hlavně malý Jack, ten to snad ani nehrál, jen aby ho to nepoznamenalo. Ještě jeden prim. Nikdy jsem se nezasmála tolika komentům najednou, kupodivu těm v první linii, nejvíc jednomu zvlášť Kecalovi.☺ (03.03.2012)

Tak jsem se konečně odhodlal na podruhé zhlédnout Strom života, mého oblíbeného Terrence Malicka. Napoprvé jsem u něj vydržel možná deset minut. Tentokrát až do konce. Stačilo překonat těch prvních 30-40 minut, kdy to vypadá, že je vše chaoticky poskládané za sebe a příběh nikde. Nemůžu ale říct, že bych ve filmu našel nějaký hlubší smysl :). (17.03.2013)

Za vzpomínky na dětství bych dala i tři hvězdičky, ale přírodopisné (dinosauři), kostelní (God gives and takes, how he wants) a alegorické (závěrečné ošmatávání se na pláži) vložky, které absolutně nedržely pohromadě a nutily mě používat rychlopřehrávač více než je zdrávo, výsledný dojem hodně srazily. A to jsem na to kdysi chtěla jít do kina. Ještě, že jsem nešla - na tohle vzít mého partnera, tak jsem dnes asi už single. (05.12.2014)

Kýč desetiletí (možná i víc) aneb "Lovely Bones" pro intelektuály. Tam kde místní (j)elita spustila na Jacksonův pestrobarevný (super)kýč vlnu kritiky za povrchní hru s divákem, líbivou lacinost a podbízivost širokému diváckému spektru či abcenci hlubší myšlenky, tak tam vynáčejí Malicka do nebeských výšin. A přitom Malick tímto filmem pouze dosáhl svého onanistického vrcholu, co jiného mám vidět vidět za tím, když mi jsou zcela nadodile servírovány obrázky alá National Geografic (kdo by nadšeně nejásal nad krásnými záběry medúz, kladivounů, vesmíru či dokonce dinosaurů), komu by se v sále nerozbušilo srdce, když zaslechne (nejen) Smetanovu Vltavu a aby toho nebylo dost ještě nám pan režisér cituje z Bible a stejně jako v případě nádherných obrazů, nám sem tam nahodí nějaké to pravdivé a někdy velmi kruté životní moudro. Ne, ať se na mě nikdo nezlobí, ale Tree of Life není umění, je to jen krásně natočený povrchní blábol s nesnesitelným koncem, který bych klidně dokázal sledovat ještě o hodinu déle. Divné! Za největší pozitivum tohoto snímku tak považuji obnažená chodidla a přirozené herectví Jessicy Chastain, civilní Bredův projev a moudro o kterém jsem jsem věděl již před zhlédnutím filmu a to, že moje cesta životem je cesta PŘÍRODY. A také Artranův komentář, i když narozdíl od něj, mě tento film nikterak neurážel. (18.09.2011)

Škodolibě rád bych viděl protáhlé xichty všech těch nicnetušících uhihňaných týnek, které šly natěšeně na "film s Bradem Pittem", aby dostaly k většinovému divákovi nevstřícnou až nepřátelskou těžkomyslnost, navíc s Pittem jakožto bigotním machistickým vylízancem. Ale popravdě ani pro mě to poprvé v kině nebyl nijak významný zážitek, nesmazatelně se mi do mysli vryly jen nádherné obrazově-hudební pasáže v čele s geniální Preisnerovou Lacrimosou. Teď jsem si dal konečně repete a musím pořádně docenit i příběh, respektive jeho podání. Nepříliš radostné dětství, dusivé a tísnivé prostředí amerického jižanského maloměsta, všudypřítomná atmosféra napětí a neurčité zlověstnosti, nejen v postavě otce, ale třeba i při klukovských hrách. Tak to mám rád, žádné růžovobrýlové usměvavé romanťáky, ale pořádný kusanec světabolu a existenciální depky. Tree of Life vnímám jako neradostný a pesimistický film, i přes jeho deistický kabát. Pitt jako nekomunikativní a schizoidní hovado exceluje, neméně excelentně je ovšem zahraný i jeho nejstarší syn. A zbylo i trochu prostoru pro Seana Penna. Silný zážitek, silné čtyři. Takovýchhle filmů je málo a já jsem čas od času rád za to, že jsou. (31.05.2015)

Tohle není film, to je umělecké dílo! Odvážné tvrzení, ale dle mého svědomí určitě ne přehnané. Překrásné obrazy života jaký byl, jaký by mohl být a jaký je. Nádherné kompozice v každém záběru. Dokonalá ukázka umění v plném proudu. Snímek je plný obyčejných i neobyčejných záběrů, které se promítají časem a našimi životy. Obyčejné situace, kterých si v běžném životě bohužel nevšímáme, jsou tu ukázány jako životní senzace. Krásu lze hledat v každém pohybu, v každém zachvění listu, v každém kameni. Film nám ukazuje cestu, ukazuje nám zmatenost moderního života, stálost věčnosti i smrtelnosti. Pochyby, hledání a nalézání, to jsou ukazatele naší pouti, pouti, která nemusí být vždy bez překážek. Originální pojetí, které nemá ve světě filmu konkurenci. Samotné záběry by vydaly na neobvyklý dokument. Trošku mi některé okamžiky připomínaly Baraku - Odyseu země. Psychologická fáze nám ukazuje příčiny a důsledky chování. Film určitě není pro každého, pokud nemáte rádi tzv. vážné filmy, tak věřte, že tenhle je v tomto smyslu naprosto vážný. Nečekejte příběh s klasickou podobou, takový Strom života není. Strom života vás provede tím, co znáte, tím co opět naleznete a něčím, co je vám dosud neznámé. Narození, výchova, smrt, to jsou etapy života, které procházejí časem, časem, který je nám dán, který si bereme, který odpočítáváme. (25.09.2011)

Na mňa presymbolizované a preto odťažité. Keby nebolo možné hľadať "hlbšie významy" inak, než práve touto cestou, stanem sa bez zaváhania prízemným a pokojne sa nechám vyobcovať na okraj spoločnosti. No fakt. Sedí mi skrátka iný prístup a iné podanie, keď príde na zamyslenie sa nad životom, vesmírom... a vôbec. (01.06.2020)

Sebeonanistický hlod bezesporu velkého režiséra,který se pokusil natočit si svoji Vesmírnou odyseu a pohřbil přitom potenciálně nádherný příběh o jedné rodině,který by obstál sám o sobě bez veškerých těch obrazů mapujících vznik naší planety a zamyšlení nad smyslem života,Boha a víry.Ano,jsou to bezesporu silné myšlenky,ale způsob,kterým mi byly podávány,mě natolik iritoval,že přes veškeré nesporné klady nemůžu mít Strom života rád.Má smysl vršení úžasných obrazů a témat,když je film nedotáhne a nesloží se v kompaktní a fungující celek? Pro mě rozhodně ne.Zvlášťe pak pokud na mě film nedokáže pořádně zapůsobit přes použití tak krásné hudby a tak silných témat.Jedno z největších zklamání nejen tohoto roku.A argumenty lidí,kterým se film líbil,že ti,co dali filmu nízké hodnocení,jej nepochopili,jsou mimo,já myšlenkám porozuměl,ale nulový prostor k různým diváckým přístupům a alespoň minimální vlastní argumentaci mě prostě a jednoduše dožral. P.S.: Poprvé jsem zažil,jak někteří lidé odcházejí ze sálu.Nedivím se jim,v určitých momentech jsem měl chuť se k nim přidat. (22.07.2011)

Co to bylo za režisérskou masturbaci? řekl divák, co odcházel s kina. Ne teď, ale vážně, převelice mně nudili ta zvláštná vyobrazení, která vypadala jak z dokumnetu o planetě Zemi, ale za to hudební doporovod byl ozbrojují. Jinak to bylo i svým způsobem kouzelné a zajímavé ten vztah mezi otcem a synem, i když to nebylo zas tak šťastné. Opravdu jsem, ale čekla víc po traileru, moc jsem se na to těšila a musím uznat, že jsem nakonec byla docela zklamána. (01.09.2011)

Jednoduše geniální... (25.09.2011)

Malickova symbolická spoveď poeticko-filozofického rázu, ktorá je zároveň krásnou modlitbou za život. Naozaj unikátny film! (24.07.2011)

Jsem to viděla děsně dávno a teď jsem to viděla znovu.... a .... <3 takový ten film, když máte pocit, že už není potřeba natáčet žádný jiný. (21.04.2015)