Stalo se

„Nothing is Happening“ Jako člověk, který nebyl zklamán (spíše příjemně zaskočen) ani jedním „všeobecně špatným“ filmem několikrát reinkarnovaného Inda M. N. Shyamalana (Vesnice, Žena ve vodě) jsem v přístěnku duše doufal, že i tentokrát uvidím originální a podnětný snímek. Mé myšlenkové pochody se však po skončení nedostaly dále než k bezradnému „huh?“. Ve snaze o objasnění záhady srovnatelné s tou filmovou, totiž - jak mohl režisér Shyamalanova formátu a (věřím, že také) inteligence natočit něco tak „edwoodovsky“ mizerného, jsem si v hlavě vygeneroval několik, žel bohu neuspokojivých, teorií. Ta, jež mi je nejsympatičtější a kvůli které si dokonce hodlám dát sebevražedné repete filmu, staví na zbabranosti reklamní kampaně. Nemá jít o další tajemný thriller s VELKOU POINTOU, nýbrž o úspornou, k životnímu prostředí šetrnou komedii. Pouze jako komedie Stalo se občas (!) funguje. Bohužel i v těchto momentech převládal dojem, že ty vtipy nejsou úmyslné a nemají za cíl s dávkou sebereflexe parodovat klišé „what’s happening?“ filmů. Kritického stupně dosáhly mé obavy o režisérovo duševní zdraví při zmínce o osobě jménem Joey. Ten ve filmu vystupuje jenom virtuálně (čili vůbec), přičemž jej dle titulků „hraje“ samotný Shyamalan. Buď mi unikl nějaký zásadní fakt, anebo si Manojova pověstná chvástavost začala žít autonomním životem. I při započtení všech výše uvedených proměnných by Stalo se bylo jenom neškodně hloupým béčkem, ale kvůli ospalému herectví všech zainteresovaných je navíc úděsně nudné a nezajímavé. Jindy neodolatelná Zooey Deschanel s nemizejícím výrazem „Co jsem to sakra ještě chtěla koupit?“ vhodně doplňuje Marka Wahlberga, jehož sucharství hrozí přivodit dehydrataci. Při bloudění myšlenkovými podloubími dlouho očekávaného Happeningu můžete narazit i na všelicos, ale ať už to bude para-moudro „keře spolu komunikují, lidé nikoliv“ či černá díra, jedno to zcela určitě nebude – smysluplné vysvětlení, proč muselo něco podobného vzniknout. (Nepochybuji ovšem, že se ze svých nor vyrojí spousta individuí, tvrdících, jak perfektní smysl Stalo se v rámci nějakého rozsáhlejšího plánu dává.) „Happening is Nothing“ 50% Zajímavé komentáře: Adrian, Bluntman, Cervenak, M.a.t.t., E=mc2, johnn333 (28.06.2008)

Musim teda uznat, že film mě dokázal udržet u obrazovky až do konce, protože jsem si pořád řikal, co se to tam vlastně děje a byl jsem zvědavej, jak to teda dopadne. Ve filmu je pak několik scén, který by samy o sobě byly hodně dobrý, dá se chvílema mluvit i o nějakym napětí, ale celkově to působí jako úplná blbost. Jinak Marky Mark byl vždycky tragéd a Zooey Deschanel tady na sebe upozornila snad akorát svejma vytřeštěnejma modrejma očima. Hodně slabý 3 hvězdy a o tý třetí rozhodnul až nehappyendovej závěr. (17.12.2010)

Na otázku prečo Happening dopadol tak ako nakoniec dopadol, sa ťažko hľadá odpoveď. Podpísal sa pod to fakt, že bol Shyamalan nútený prepisovať pôvodný a lepší scenár jeho myšlienky, ktorý však nesadol štúdiu alebo ide o jeho starší študentský projekt, s ktorým vyrukoval po posledných neveľkých úspechoch? Tomu druhému by som bol ochotný aj veriť, veď len v priamom súboji proti dnes už pomaly kultovému Šiestemu zmyslu jeho najnovší projekt nemá šancu obstáť. Nezlyháva však po réžijnej stránke, hudba a kamera taktiež spĺňajú prísnejšie kritériá a na navodenie vhodnej atmosféry plne postačujú. Tú však v kľučových momentoch eliminuje celkovo nevydarený casting a nie najlepšie vedenie hercov ale aj nie veľmi presvedčivé dialógy. Ale prečo? Lenže hoci som bol zvyknutý na vyšší štandard, potrebu pridať sa k tým, ktorí indickému majstrovi kopú imaginárny hrob zatiaľ necítim. (10.06.2008)

Pointu dostaneme, příběh peláší kupředu po cestě lemované napětím a herci nás tímhle depresivním světem provedou s takovou lehkostí, že ta půldruhá hodinka uteče téměř sama. Tak proč zase zírám na ultranízká hodnocení a komenty dokola omílající z recenzí odkoukané stížnosti na absenci pointy a přítomnost nudy? Happening je už třetí Shyův film po sobě, od kterého veřejnost čeká, že zkombinuje Šestý smysl a Znamení a bude z toho podobně vypadající nervy drásající záležitost jako oba jmenovaní. A v důsledku těchto očekávání přichází tvrdý náraz. U Vesnice, kterou dodnes považuji za jeden z nejlepších filmů svého života, tento omyl chápu, u výtečné Ženy ve vodě už méně, ale pokud se někdo nedokáže poučit ani napotřetí, budiž. Snad by to chtělo chodit do kina bez předsudků a falešných očekávání a usmíření s nevyzpytatelným indickým Mistrem bude zase na pořadu dne. (23.06.2008)

Docela zábavné. O tom, zda-li si tento film užijete, rozhodne doba, kdy se vzdáte naděje na mrazivý thriller a spokojíte se s parodií na katastrofické filmy. Já se vzdal hned v prvních deseti minutách, takže zbytek filmu už jsem mohl dokoukat s úsměvem na tváři. Jiná cesta ke spokojenosti u tohoto filmu podle mne není, neboť ho Shyamalan jednoduše nemohl myslet vážně. Anebo původně ano, ale když viděl, že Wahlberg a Deschanel nebyli správnou volbou, rozhodl se jich využít jinak a udělat ze zamýšleného thrilleru béčko nejvyššího stupně. To, co ten film sráží hodně hluboko, jsou dialogy a způsob, jakým je herci přednášejí, jinak by to celkem šlo, i atmosféra sem tam vykoukne. Hrozně moc chci věřit tomu, co jsem teď napsal, ale bohužel, jistotu nemám. Jestli by Happening totiž byl takhle špatný nechtěně, byli bychom svědky obrovského režisérova pádu. Jistou naději, že mám se svou teorií pravdu, mi dává závěr jednoho rozhovoru ze snímku, kdy Elliot vyprávěl historku o tom, jak si byl kupovat sirup proti kašli. Alma: "Are you joking?" (Elliot kývne na znamení souhlasu) Alma: "Thanks." (05.07.2008)