Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Napsal bych stejný komentář jako Subjektiv. Navíc mi ti dva herci k sobě nešli, Alda zde působí dokonce nesympaticky, nějaká chemie a charisma postav nijaké. Stárnou a já si kladu otázky, proč se třeba nepokusí jeden druhého vidět i mimo sezónu, proč nezkusí žít spolu sami dýl, protože tohle je jako když přijede jednou za rok na vesnici pouť (šouklaři), a dva dny jsou ty kolotoče a cukrová vata a střelnice super, ale třetí už vás bolí hlava. Kdysi jsem chodil taky s holkou na dálku - v pátek večer jsem přijel, v neděli odjel. V pátek bylo ťuťu ňuňu, v neděli už jsme se rafali. Chtěl bych vidět ty dva v tomhle filmu, jak jdou na týden sami do hor a jsou odkázaní sami na sebe. To by nebylo povídání, co rodiny, děti, práce, politika, a asi to by to nebylo tak roztomiloučké. Ale víc bych tomu věřil,než téhle selance, která si hraje na opravdové city, a přitom jimi zvysoka pohrdá, devalvuje je a zpovrchňuje. ()
ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ÚPF = IV./1982 - réžia českého znenia (ÚPF) = ZDENEK SIROVÝ, ČESKÁ DVD PREMIÉRA: AHA! = 3.4.2009 - na DVD je použitý dabing z roku 1994 vyrobený pre ČT. V kinodabingu ALDU dabuje LADISLAV FREJ. (31.3.2009) ()
Hodně zajímavý kus. Většina konverzací (kromě aktuálně politických) je navíc totálně nadčasová. Jen mě děsí, že ten film, o kterém jsem si říkal, jak je děsně starý, je zhruba stejně starý jako já. Je to původně divadelní hra a tak je to hodně postavené na dialozích, ale já mám vlastně tenhle typ komorních filmů docela rád. No ne? Co třeba Blbec k večeři nebo Bůh masakru? ()
Mám moc rád výrok Timothyho Learyho, že když se během šesti či sedmi let vymění všechny buňky v lidském těle, „ten istý“ člověk již není týmž – a tento film a zřejmě i jeho předloha to až příliš dobře ilustrují. Dialogy různých, bezmála nespojitých, lidí spojuje cosi, co přes poslední vteřinu zůstává záhadné. Stavba snímku, která by to mohla (a snad i měla) jemně a nenuceně vyslovit, o tom nic nevypoví. Co s tím? Jde jen o efektní divadelní iluzi? Nepochybuji, že drama, které bylo tomuto snímku předlohou, je zdařile napsáno a že svědčit ze sdílejícího hlediště všem těm proměnám, jimiž se osudy obou hrdinů, slívající se v jeden osud společný, ubírají, může přinést silný zážitek i tomu, kdo si nemyslí, že naplňovat život lze na více jevištích najednou. Film, skvěle zahraný – jako na divadle – však postrádá (na rozdíl od dramatičnosti) „filmovosti“, která by jej povýšila nad repliku divadelní hry. Chronologicky řazené scény neintegruje nic než vlezlá písnička a patetický sled fotografií co otisků času. Vtipně napsané dialogy toto smělé vizuální klišé pokaždé rozbijí – ale odstranit je přirozeně nedokáží. A tak se v tomto podivném rytmu střídají variace na milenecké znovuobjevování v historických souvislostech s americkým nacionálním patosem – a divák stále očima bloudí k té první chvíli, která to celé vyprávění předurčila… ()
Normálka s dobrými herci. ()
"Většinou si vystačíme s dobrými úmysly.." ()
Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný. ()
Uz dlouho se mnou zadny film takto citove nepohnul. Bravurni scenar podle divadelni hry, u zadneho dialogu se divak ani na chvili nenudi, vzdy aspon jednou za kazde obdobi se mu zastavi dech necekanym vyustenim ci hlaskou. Skvely Alan Alda, jehoz postava se postupne profiluje z totalniho trouby do racionalne premyslejiciho cloveka. Za kazdych okolnosti sarmantni Ellen Burstyn, jejiz zraly nadhled naboura pouze jeji hippie obdobi. A ta hudba - sprosty dojak, ale vzhledem k pribehu a taky obrazovemu pozadi v podobe klicovych udalosti prislusnych peti let dostava maximalne patricny rozmer. Cert vem tu chybu s Motylkem, hovorit v roce 1961 o filmu z roku 1973 asi neni ono, ale to je detail. Pral jsem si, at ten film nikdy neskonci... ()
je mi 74 let a chápu že lidské názory na svět se mění časem spíš je mi z toho smutno mládí a síla je pryč a člověk zústane sám a čeká na paní Kaplanovou strašně ten čas běží zkuste ho zastavit to prostě nejde jen musíte ho prožít a srovnat se s tím vším deda :-) trochu mi to přimělo Na úrovnl segal byl taky cvok a alesiová byla skvělá :-) ()
Jedna z nejlepších konverzaček všech dob. ()
Kvalitní konverzační komediální drama. Alan Alda i Ellen Burstyn předvádějí, jak moc dobří herci jsou. O kvalitách Sladovi hry nemluvě. Nebýt toho, že jsem pár let zpět měl možnost zhlédnout divadelní provedení s Freimanovou a Žákem, tak bych šel na plný počet, bohužel takhle musím konstatovat, že divadelní hra mi sedla více, i když nejsem s to to nějak racionálně obhájit. 85% ()
Tématicky velmi dobrý film, jenže na dnešní dobu již trochu "vyčpělý." Samozřejmě, že se v životě stává, že potkáme člověka o kterým si myslíme, " že to je ten pravý". Jenže jsou závazky, děti a jiné povinnosti, které člověk nerad mění nebo opouští. Přesto jsou lidé, kteří dokáží za sebou spálit mosty, aby se za 2-3 roky přesvědčili o tom, že vůbec nevyměnili minulost za lepší budoucnost. Že to kouzelné a nádherné fluidum spadne do téhož stereotypu, jaké už tu bylo, jakmile přijdou běžné starosti. Samozřejmě bezvadné herecké obsazení v podání Ellen BURSTYNOVÉ a Alana ALDY, vás bezesporu pobaví, jenže mohlo zde být více komických situací. Vždyť toto téma k tomu přímo vybízí. Proto dávám pouze 4*. ()
Lidské a dobře obsazené. Nic víc, nic míň. ()
Do filmu som išiel z čistej strojenej zvedavosti (režisér, herecké duo, divadelná hra, hudba)... časom ma však príbeh okúzlujúcej dvojice doslova pohltil. Formálna stránka filmu neprekáža a naopak dáva tým priestor ešte viac vyniknúť ústrednému duu hercov, ktorí sú fantastickí. Alda je ohromný frajer a časom mi aj osobne nesympatická Burstyn k nemu skvele sadla, najmä vďaka jej presvedčivým hereckým kvalitám. Film je skvelou romantikou, ktorá nepostráda dramatickú rovinu a nie je prvoplánovou cukrovinkou. ()
Skvělý scénář, skvěle zahrané, skvěle natočeno. Každoroční proměna hlavních postav. Celých 114 minut Ellen Burstyn a Alan Alda ,,neslezou z plátna" a dokáží udržet Vaši pozornost. Inteligentní dialogy se střídají s vtipnými slovními přestřelkami. K filmu se ráda vracím. ()
Na můj vkus až příliš divadelní. To přehnaně expresivní herectví (obzvlášť u Aldy) bylo často za čarou a víceméně rušilo. Ale hezký to je, to vám neberu. ()
Nejsem člověk, který by zrovna dvakrát vyhledával romantické snímky, ale nebráním se čas od času vydat do vod tohoto žánru. O to víc jsem rád, když se takováhle návštěva vydaří. Konverzační filmy to mají těžké, jak se v nich nesejdou dobří herci, je zle. To ovšem u Same Time, Next Year neplatí, neboť se zde sešla dvojice obzvláště kvalitní. Na herecký koncert Alana Aldy a Ellen Burstyn je radost pohledět. Není mnoho herců, kteří ze sebe umí v jednu chvíli chrlit vtipné hlášky a o minutu později pronášet smutný monolog se slzami v očích, a právě Alan Alda to dokáže. Velmi dobrý snímek, popisující neobyčejný vztah dvou lidí v průběhu let... ()
Tenhle film chápu ani ne tak, jako sledování vývoje letitého "nemanželského" vztahu náhodou vzniknuvší dvojice, ale především jako pozoruhodnou výpověď o životě samotném a životních etapách každého člověka - o fázích, názorových i všech jiných proměnách, o vývoji, kterým si chtě nechtě projde každý z nás ... Je to film (původně výtečná divadelní hra), který se dá vidět několikrát a o důvod k zamyšlení i dobrou zábavu rozhodně nebude nouze. V neposlední řadě i díky naprosto skvělému Alanu Aldovi. ()
Velmi poutavé komorní drama, které disponuje ohromným nábojem probouzejícím empatie k hlavním hrdinům, třebaže s nimi nebo s jejich osudy nemusíte mít nic společného. Do filmu se vloudila jedna chybička - v r. 1961 padla zmínka o McQueenovi z Motýlka, který byl přitom natočen až za 12 let. ()
Tohle je přesně prototyp snímku, který zosobňuje vše, co mám rád na malých filmech. Veškerý děj se prakticky odehrává v jednom malém domku u moře (ta divadelní hra, podobně jako třeba u Čekej do tmy se tam nezapře) a vidíme stále jen dva herce. A nejkouzelnější je, že přestože vidíme stále několim metrů čtverečních, díky stylu vyprávění snímku poznáme celé životy obou protagonistů lépe než kdybychom před sebou měli košaté drama a druhou polovinou 20. století projdeme lépe než v nějakém drahém výpravném filmu. Příští rok ve stejnou dobu z naprosto banální zápletky vybuduje krásný (a přitom vtipný, člověk se směje zplna nebo jen pousmívá snad každé dvě minuty) příběh dvou lidí, který by si možná v duchu přáli zažít mnozí z nás, ač nám v tom třeba určitě zábrany zdánlivě brání. To vše je tento "pokojový snímek", snímek o životě a herecký galakoncert Alana Aldy a Ellen Burstyn. ()