Až bude padat hvězda

Nevím, jestli slaboulinké čtyři, nebo silné tři. Medvecká totiž svou Víťu hraje skoro jako svatou, a to mi vadí. Její postava je sice nádherně zmatená, ne až tak chytrá, ale empatická, jenže taky je to mladá holka v krom maturitního či jakého večírku snad nikam nechodí, ani do kina, nemá sourozence, rodiče... Tohle schematické pojetí mi v úvodu hodně vadilo, posléze jsem si zvykl a už se na příběh s poselstvím, že někdy je lidské projevení citu a pochopení velmi důležité, dívalo dobře. Medřická skvěle zahrála zlou učitelku lpící na teorii, které však uniká praxe, pan Lukavský mám pocit hraje pokaždé sám sebe. Kemrovi stačily dvě repliky, aby si scény ukradl pro sebe. Konec vyloudí slzičky dojetí, ale postavy mi skutečně přišly celou dobu až moc neživotné, zastupující jen určitou tezi. (18.11.2018)

Táňa Medvecká v přesvědčivé roli studentky, která je na praxi v nemocnici před závěrečnými zkouškami. Její prostá povaha jí umožňuje pečlivě a s láskou se chovat k pacientům jak na dětském oddělení, tak i u dospělých marodů. V praxi umí ve všem chodit, zato s učením má problémy a vtlouknout do hlavy napsané fráze z knihy jí moc nejde, což se nelíbí její učitelce v netradiční záporné roli, Daně Medřické. Teprve až na chirurgickém oddělení zemře jí blízká osoba, pochopí slova chirurga Radovana Lukavského : "Tohle je teprve maturita." Velmi umně a ze života napsaná inscenace, ke které napsal scénář klasik František Pavlíček a zrežírovala ho tvůrkyně převážně dětských filmů Věra Jordánová. Zajímavou a decentní klavírní hudbu složil Vadim Petrov. (18.11.2018)

Nějak se nemůžu ztotožnit s tím, že každá zdravotní sestra před maturitou je totální třeštiprdlo, naopak každá sestra po pár letech praxe musí bejt megera. Nepřesvědčila mě ani melodramatická Taťána Medvecká, nedojal mě ani dojemný závěr korunovaný životním moudrem v podání jako vždy upjatého Radovana Lukavského. Takže zbývá jen sympatická Dana Medřická v nezvykle záporné roli. Jednohubka bez nutnosti opakovaného vidění. (03.01.2013)

Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. (07.07.2017)

Moderní pohádka o Popelce, kterou bezdůvodně trápí zlá sestra - úča. Zastání najde u třech doktorů a nakonec své nesobecké štěstí nalezne. Jen ten princ jaksi nedopadl. Tvůrci Vítě zbytečně nasazovali svatozář, její chování z ní činilo starou mladou. Nejvíce mě potěšil v miniroličce Josef Kemr, byť měl jen pár vět. Irena měla tolik energie, že při zavírání dveří málem povalila kulisy. (18.11.2018)