Sněženky a machři po 25 letech

Jsem mile překvapen jakým směrem se pokračování tohoto čtvrtstoletí starého snímku vydalo. Sraz spolužáků po 25 letech do kterého se promítají i životní etapy představitelů. Nostalgické vzpomínání. Utrápené duše zklamané vývojem vlastních životů se chtějí alespoň na chvíli vrátit do svých naivních let. Věrohodné, působivé a překvapující svou trapností a hořkostí, která nahradila ono mladistvé hašteření. (22.08.2009)

Ta odvaha zkusit pokračovat na té samé chatě o čtvrt století později mě překvapuje doteď. A to nemluvím o troufalosti předhodit divákům, lačnícím po další komedii, stominutové vzpomínání na něco, co je dávno pryč. Ale i tak se pár věcí nemění - Cabadaj se dere do popředí, Mácha je komediálně nejvděčnější postava a Převrátil funguje jako prostředek pro ztotožnění diváka. A ano, vedlejší ženské osazenstvo je zase neskutečně otravné. Nostalgie a posmutnělá náladovost je ale překvapivě fajn. Do hlavních postav jsem viděl, některým jsem fandil, aby se dokázali v životě otočit správným směrem a i když jsem občas cítil zbytečnou teatrálnost, pořád mě zajímalo, jak chtějí John s Pelantem tenhle scénář zakončit. Tam možná nakonec tkví kámen úrazu. Velká gesta, velká slova a okrajově vyhrocené vážné situace Sněženkám vážně nesluší. Přesto na tuzemské poměry obrovské překvapení. 70% (22.11.2009)

Byl to průser nebo nebyl to průser? Nostalgická vzpomínka na dávno odváté sněhy. Člověka lidsky může zajímat, kam se jednotlivé postavy za čtvrtstoletí posunuly, ale tam jsme skončily. Dál se totiž nachází jen a jen tápání. Staré hlášky (je až k neuvěření co si tihle skoropadesátníci pamatují), které v novém hávu nefungují. Zase děsně cool nadávky (kurvapiča neboli ježkovy voči působí neuvěřitelně trapně). Některé naznačené dějové linie podivně vyřešeny. Pokud je něco jednoznačný klad, tak je to mládnutí Veroniky Freimanové. Je šukéznější než v prvním díle. Teď koukám, že to je prý žánr komedie. Ach tak, haha ... (22.11.2009)

S hodnocením nakonec překvapuji i sám sebe. Hned narovinu přiznám že po komediální stránce je film hotová tragédie. On tragikomicky skutečně působí. Hudba, postavy které řeší své problémy a hodně sentimentality, kdy si člověk uvědomí že skutečně nikdo z nás nemládne. Film působí místy neuvěřitelně depresivně. Některé scény škoda mluvit, ale posledních asi 30 minut to člověku celé nějak začne docvakávat. Tady asi vůbec nešlo o to trumfnout původní kultovní Sněženky. Tady jde o vážná temata. Musím konstatovat že tvůrci nakonec odvedli překvapivě dobrou práci. 40% (12.06.2009)

Film je sice dost špatný, ale pár momentů a celková nálada ve mně vyvolaly přesně ten pocit nostalgie, melancholie a smutný rozdíl reality a mladických ideálů, na jaký jsem se těšil a o který Taušovi s Johnem šlo. Je to přesně ten film, který se i přes příšerné herecké výkony, naivní scény a místy více než přiblblý scénář dokáže zavrtat pod kůži. Samozřejmě jeho síla je totálně závislá na první nezapomenutelné části před 25 lety. (22.11.2009)