Co uděláte, aby se Vaše 25 let stará platonická láska stala skutečnou?... Možná všechno a možná nic, možná zjistíte, že to, co se za 25 let nestihlo, se už nezvládne… Sněženky a machři jdou ve stopách životů hlavních hrdinů v době, která všechno změnila. Jak prošli jejími nástrahami a jaké šrámy to na nich zanechalo? Kam chtěli jít, kam došli a kam ještě dojdou? Jsme opět na horské chatě, kde se všichni po letech scházejí a opět zažijí mnoho nezapomenutelných chvil. Na horách se setkávají někdejší spolužáci, aby se viděli, aby si zavzpomínali a aby sami sebe ujistili v tom, že to s nimi ještě není tak hrozné, protože ty někdejší holky a kluky si stále nesou v sobě. Co na tom, že už uběhlo mnoho let, co na tom, že se změnil svět i všichni účastníci někdejšího lyžařského kurzu, z něhož se časem stala legenda. Film navazuje na kultovní „jedničku“. Herci a jejich postavy jsou o 25 let starší, v jejich postavách se odráží to, co za ta léta zažily a prožily, a to se samozřejmě odrazí i ve filmu samotném. Sněženky a Machři po 25 letech jsou komedií, jsou vyzrálé, mají svoji nostalgii a styl humoru. Osloví širokou veřejnost, a to nejen diváky původní jedničky, ale i jejich děti – prostě celou rodinu. Režisér a kameraman díky praxi z natáčení reklam a v případě kameramana M. Chadimy i ze zahraničních filmových zakázek, vytvořili velmi zajímavou obrazovou linii plnou akčních záběrů a obrazových změn.(oficiální text distributora)
Záporná hodnocení získal ten film zajisté od budoucích Cabadajů a zmuchlaných mamin, již se ve filmovém zrcadle poznali s takovou neodbytnou určitostí, že raději pohnali Tauše před soudní dvorec svého nevkusu. Je to škoda, protože na rozdíl od KANÁRKA nepředstavují SaM... vyloženě osobní zpověď, ale mají na to, oslovit i širší diváckou veřejnost a Tauše etablovat minimálně jako pozoruhodného českého tvůrce.(16.2.2015)
O úplnou ztrátu času se sice nejedná, ale kvůli tomu nebudu nijak chvalořečit. Kdyby se natočil pouze sraz abiturientů po čtvrtstoletí a pár byť otřepaných, ale stále docela účinných fórů, nenemítal bych vůbec nic. Takto film zbytečně komplikuje rušivý element ratolestí našich starých známých v čele s nevýrazným Prachařem a nesympatickou Johanidesovou. Ze sympatického frajírka Vikiho udělali blbce, Suchoš roli milujícího otce utáhnout nedokáže a ostatní jsou tu jakoby do počtu. Snad jen Radoslav Brzobohatý a duo Kopta - Freimanová z toho vyšli se ctí, i když jejich křehká milostná linie vyznívá do ztracena. Vyhodit scény s dětmi, film zkrátit na polovinu a přetočit konec, jednalo by se snad o lepší průměr. Takhle napůl za slibný potenciál a napůl ze staré známosti 35%.(11.12.2011)
Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost.(20.12.2008)
Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul.(19.12.2008)
Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** ..(22.11.2009)
-
Samu sebe si v roli lyžařské instruktorky zahrála Kateřina Neumannová.
(hippyman)
-
Druhý díl s podtitulem »po pětadvaceti letech« vyšel celkově na 70 milionů korun nejen kvůli přemrštěným požadavkům herců, ale i kvůli rozhádanému štábu nebo obrovské spotřebě materiálu!
(Karlos80)
-
Scénáře se opět ujal Radek John, tentokrát vytvořil tandem s Ivem Pelantem. Spolupracoval s nimi také režisér Viktor Tauš.
(hippyman)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
niethustra
Záporná hodnocení získal ten film zajisté od budoucích Cabadajů a zmuchlaných mamin, již se ve filmovém zrcadle poznali s takovou neodbytnou určitostí, že raději pohnali Tauše před soudní dvorec svého nevkusu. Je to škoda, protože na rozdíl od KANÁRKA nepředstavují SaM... vyloženě osobní zpověď, ale mají na to, oslovit i širší diváckou veřejnost a Tauše etablovat minimálně jako pozoruhodného českého tvůrce.(16.2.2015)
sud
O úplnou ztrátu času se sice nejedná, ale kvůli tomu nebudu nijak chvalořečit. Kdyby se natočil pouze sraz abiturientů po čtvrtstoletí a pár byť otřepaných, ale stále docela účinných fórů, nenemítal bych vůbec nic. Takto film zbytečně komplikuje rušivý element ratolestí našich starých známých v čele s nevýrazným Prachařem a nesympatickou Johanidesovou. Ze sympatického frajírka Vikiho udělali blbce, Suchoš roli milujícího otce utáhnout nedokáže a ostatní jsou tu jakoby do počtu. Snad jen Radoslav Brzobohatý a duo Kopta - Freimanová z toho vyšli se ctí, i když jejich křehká milostná linie vyznívá do ztracena. Vyhodit scény s dětmi, film zkrátit na polovinu a přetočit konec, jednalo by se snad o lepší průměr. Takhle napůl za slibný potenciál a napůl ze staré známosti 35%.(11.12.2011)
Psema
Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost.(20.12.2008)
MrHlad
Stará banda je opět na horách a i když mají hrdinové nějakou tu vrásku a kilo navíc, některé věci se prostě nemění. A některé se mění hodně. Návrat k hrdinům české komediální klasiky hraje více na nostalgickou než na komediální notu, ale moc to bohužel nefunguje. Nebýt pár dobrých hereckých výkonů, slušné kamery a hudby, byl by to průšvih. Takhle jsou Sněženky a machři po pětadvaceti letech jen průměr, u jehož závěrečných titulků budete marně přemýšlet, proč vlastně vzniknul.(19.12.2008)
castor
Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** ..(22.11.2009)