Sněženky a machři po 25 letech

Parta přerostlých puberťáků dokola opakuje své hlášky z dětství v příběhu, který se za 100 minut téměř nikam neposune a který si svým závěrem nejspíš zadělal na nějaké ty "Sněženky a machry po 26 letech". Poznámka: Nemám ráda CineStar. Ti *** mi 45 minut před začátkem představení oznámili, že moje lístky v horní řadě prodali někomu jinému, a tak jsem si musela vystačit s krásnými sedadly v první řadě uprostřed. V tu chvíli se mi to zdálo rozumnější, než jet zas hodinu MHD domů... Po shlédnutí musím konstatovat, že odchod by nebyl tak úplně od věci. Ať žije Cinema City, kde sice nevedou sladký popcorn, a Sněženky a machři před 25 lety! (19.12.2008)

Čekal jsem peklo. No a dočkal jsem se nudy, občas přerušovanou fórky a nebýt Václava Kopty, jehož jediný "machrovský" herecký výkon se vymykal, bylo by to ještě horší. Často jsem se přistihl, že má dojem, že parta lidí, která viděla kdysi Sněženky, odjela na hory, tam něco předvádí a snaží se, aby to vypadalo, jako z toho filmu. VY JSTE NA MĚ MOC INTELEKTUÁLNÍ. JÁ SE RADŠI VRÁTÍM KE SVÝM VESELÝM HISTORKÁM. Upřímnou soustrast, Michale :o) (16.03.2009)

Čas dokáže zahladit kouzlo a jedinečnost dávných okamžiků, o nichž jsme ani nepřemýšleli, že jednou skončí a dokáže přetrhat mnohé vazby a přátelství, o nichž jsme si mysleli, že budou trvat věčně. V tomto případě uplynulý čas nepomohl ani tvůrcům, kteří se snažili přivést na svět pokračování, které by snad úspěšně mohlo oprášit první díl. Výsledkem je tak bídný, mdlý a naprosto nepovedený pokus o návrat do starých, nostalgických časů. Čtyři postavy v tomto filmu byly pro mě tím nejlepším a nejsilnějším motorem, který se zároveň s námahou snažil táhnout, co se dalo. Nebýt jich, neváhala bych jít s hodnocením níže. Zvláště pan Cabadaj se do toho pořádně opřel a zasloužil se tak o spoustu těch záživnějších, vtipnějších a vydařenějších pasáží. Takže Jan Antonín Duchoslav jako stále frajerský a hláškující Viky, Radoslav Brzobohatý jako nestárnoucí "pan profesor" a Veronika Freimanová s Václavem Koptou a jejich společná "love story." Velké plus si rozhodně zaslouží krásná hudba. (05.08.2011)

Jelikož už jsem byl dopředu připraven na styl tohoto filmu, který se více blíží depresi než komedii, nebyl jsem vůbec zklamán. Ba naopak. Svým způsobem jsem se velmi bavil. Občas je dobré si pustit i takové snímky, které navodí nejen melancholii, ale taky vás trochu nakopnou se sebou něco dělat. Pro mě naprosto zasloužené 4 hvězdy. A hlavně bych rád ocenil výborný hudební doprovod filmu, který byl dle mého názoru nejlepším, který se v českém snímku objevil minimálně od počátku tisíciletí... (24.02.2009)

Tenhle film neměl nikdy vzniknout. SNĚŽENKY A MACHŘI je jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. To, co vzniklo po 25ti letech, mě upřímně vyděsilo. Film, ve kterém se dala očekávat nostalgická vzpomínka na dobu mládí a bezstarostnosti, se stal trpkou výpovědí o zkrachovalých životech, ztrátě iluzí a lidském úpadku. Všichni hlavní hrdinové evidentně nezvládli svůj přechod do dospělého života. Všichni selhali a každý trochu jinak. Navíc ztratili i vše, co je v minulosti spojovalo. Nyní jsou si cizí a společně se scházejí jen ve vzpomínkách. Nyní mají trochu víc zkušeností, ale mentálně zůstali ztraceni ve věku teenagerů. Trochu málo prostoru se dostalo i odrostlým dětem našich „machrů“. Tato linka mohla znamenat únik z deprese rodičů ztroskotanců, ale v zápětí se projevilo, že svůj život zvládají stejně obtížně, jako jejich rodiče. Ačkoli moc nečtu bulvár a společenské rubriky, přijde mi, že do filmu se úmyslně promítly problémy a selhání z osobního života jednotlivých herců a upravily se tak podle toho jejich postavy. Tenhle film je vzpomínkovou akcí herců a tvůrčího týmu. Společně zavzpomínali a vyplakali se sobě na rameni ze svých problémů. No a co divák? Když budu mluvit sám za sebe, mě to naštvalo. 23% (27.01.2011)