Výstřel

Vcelku zajímavý námět, vzdáleně inspirovaný (a hollywoodsky přetavený) Antonioniho "Zvětšeninou" dokázal De Palma po skvělém rozjezdu filmu coby krimithrilleru s nádechem spikleneckého dramatu rozmělnit v postupně stále více unaveném ději s až nelogicky jednajícími postavami, to celé završené v absurdních, klišoidně akčních závěrečných scénách, kde nějaká realističnost děje dostává na frak v časově nesmyslné honičce a neuvěřitelném (filmařsky až směšně zrežírovaném) >zásahu v pravou chvíli< . Do toho kvílivé zvuky smyčců - happy end jako největší možný hollywoodský kýč... A téměř pitoreskní oddechový >postzávěr< se šťastným Jackem, který konečně našel svůj křik... Ufuf... Škoda, tři a půl hvězdičky, které myslím film v podstatě zaslouží za ten závěr zaokrouhlím dolů. - - - P.S. Kdo si však z diváka opravdu vystřelil, je televize (při mém sledování konkr. Prima), která vám nabídne úvodní pasáž filmu s titulky ve formátu obrazu 2,35:1 - aby záhy ořízla obraz na formát 4:3 a vizuálně problematické pasáže (např. scéna na nádraží) naprosto stupidně obrazově zdeformovala!!! O blbém českém dabingu je pak už zbytečno hovořit... (07.08.2006)

"Blow Out" má jednu obrovskou přednost - jedná se o poměrně záživný přehled perfektně aplikovaných klasických druhů záběrů. Je to doslova naučný film pro aspirující kameramany. Wellesovský "deep focus" ve scéně nahrávání nehody; četné split-screeny; krásně udělaná, dlouhá panningová scéna prohledávání pásek ve studiu; aerial shot na jeep uhánějící ulicemi Filadelfie ... Na této vizuální orgii bohužel můj zážitek skončil - druhá polovina a závěr filmu jsou neskutečně přitažené za vlasy, hlavní ženská postava je snad nejotravnější a nejvypatlanější slepice v dějinách Hollywoodu. Celkový dojem navíc kazí mizerná talošská hudba dodatečně rozkvedlaná příšernou hudební režií - mdlé motivy vyskakují jako čertík z krabičky a po několika vteřinách stejně nesmyslně mizí. De Palmu jsem si už dávno škrtl ze seznamu "velkých" režisérů a "Blow Out" mě utvrdil v tom, že jsem udělal správně. (05.01.2014)

Některé starší kousky z dějin americké kinematografie jsou tak výjimečné, že při jejich sledování ihned zapomenu na moderní vybroušená dramata a zběsilé akční filmy, které mám tak rád. Jiná starší filmová díla pak jsou i navzdory osvědčenému jménu režiséra nezáživně natočené, nudné události, které nezachrání ani zvuční herci nebo bezvadná atmosféra. Výstřel bohužel pro Briana De Palmu (od kterého jsem nedávno viděl perfektní Carlitovu cestu) spadá do druhé kategorie. Začátek se slušně rozjede, občas připomíná Travoltovo hledání pravdy nezapomenutelnou Zvětšeninu z roku 1966 - při které jsem ve scénách s vyvoláváním fotek tajil dech - ale pak nastane jakýsi podivný zlom, a zbytek filmu se zvrtne v ohromnou nudu. Je sice pěkné míchat thriller se špionážním dramatem, jenže když mě vyšetřování vedené hlavními postavami vůbec nebaví, asi je něco špatně. Od dvacáté minuty jsem na televizi koukal spíše ze setrvačnosti a zájmu o Travoltovo herectví, než aby mne opravdu zajímalo, jak to celé dopadne. 55% a perfektní konec. (02.10.2009)

Scenár je dosť rozháraný. Začne sa to ako mystery movie, no tajomstvo je hneď vyzradené a po ňom aj to, čo je za ním a v druhej polovici je už vlastne všetko známe a začína sa len triviálna a nie veľmi napínavá hra kto z koho, ktorú ozvláštni len posledná scéna. Nad čím mi ale rozum stojí, to je Nancy Allen, ktorá je kolosálne otrasná. (23.07.2014)

Zvětšenina a Rozhovor přežvýkáni pro diváky, kteří sledují filmy s popkornem v ruce. Ach, jsem na tuhle větu tak pyšná, že ji ani nezměním, i když není pravdivá úplně stoprocentně. Nějaké (zejména kameramanské) bonbonky se tam najdou, ale budu si stát za tím, že film je z této tématické trojice nejslabší. Hlavně proto, že narozdíl od ostatních dvou není o ničem jiném než o tom, co ukazuje. Přiblblé rozhovory Travolty s tou holkou jsou prakticky za trest a bohužel tvoří jádro toho, o čem režisér vypráví. Tady scenáristická rozpačitost dosahuje vysokých hodnot. Žádná existenciální postmoderní krize izolovaného člověka se nekoná, člověk se nechce jít po konci střelit do hlavy, protože život nemá smysl. Ale chce jít zastřelit Travoltu za to, co udělal. Prolínání práce na dokonalém výkřiku s hlavní linkou v průběhu působí trochu rozpačitě, ale ten konec zřejmě způsobí, že se nejeden pervert spokojeně usměje a nebude film považovat za ztracený čas. Jsem ráda, že jsem se zděsila i pousmála, moje milé osobnosti se zdají být v rovnováze. (24.07.2015)