Odpor

Válečný příběh rozrůstající se skupiny běloruských Židů, kteří před hrozbou smrti a táborů zvolili partyzánský život v lesích. Židy sice hrají američtí a angličtí herci v čele s Danielem Craigem a režíruje oscarový Edward Zwick, ale filmu tato západní produkce spíše prospívá. Větší napínavosti snímku chybí výrazná zápletka, zato námět je dle skutečnosti. Vůdci - bratři Bělští - dokázali vrátit naději na život tisícům Židů, což trochu je řadí mezi velikány jako Oskara Schindlera a Nicolase Wintona. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=n-9eUXSzZNk (25.02.2013)

Zwick nebyl nikdy můj nějak zvlášť oblíbený režisér, jeho sklony k příliš přepjatým a rozmáchlým emocím mi neseděly, ale musel jsem mu nechat, že akční scény mu docela jdou. Odpor je bohužel oproštěn i o tuhle jeho přednost, takže film o lidech schovávajících se v běloruských lesích nejen že není syrovým dramatem o tíze rozhodnutí, boji s přírodou a saháním si na dno svých schopností a vůle (o tom všem se tu sice občas mluví, ale vidět to moc není), ale navíc pokud se ve filmu střílí, působí to spíš jako z horšího hraného dokumentu BBC než z celovečerního filmu. Pár kouřových petard a bumajzlí simulujících granáty a bomby, trocha té hlíny zvednuté ze země po zásahu tvrdým žaludem a to je všechno. Byl jsem zvědavý alespoň na závěrečnou konfrontaci s Einsatzgruppe SS, ale velké finále natočené v duchu předváděček klubů vojenské historie po taktické stránce proběhne tak, že cca dvacítka Němců a jeden tank úplně bez jakýchkoli záloh a spojení se zázemím se nějak octne uprostřed palouku, aby se na ně dalo hezky střílet ze všech stran a záchrana přijde nepozorovaně a velmi nečekaně v poslední chvíli. Není to žádná filmová katastrofa, jen zcela nevýrazný film o zajímavé válečné epizodě. (17.04.2011)

Typický Zwick. V tomto případě bohužel. Hrdinná story o neskutečném partyzánském dobrodružství s biblickou paralelou v druhém plánu, vystavěná na několik let dávno obnošeném modelu ze sekáče ‚based on true story‘, totiž potřebovala pořádnou dávku syrovosti a nikoliv kýčovité obrázky běloruského lesa. Zwickovi unikají postavy, což za předpokladu, že na nich příběh stojí, je zásadní problém, ze kterého jej nevyhrabou ani špičkoví herci. Chybí tomu jakákoliv osudovost při těžkém rozhodování (a že jich scénář nabízí požehnaně), která je nahrazena skládáním klišovitého puzzle z dílků dávno ohmataných jinde. Že se tak (zřejmě) dělo doopravdy mi bylo jedno, protože je to servírováno formou standardního bijáku na ukojení sentimentálních diváků. První půlku mě to strašně sralo, v té druhé už mi to bylo úplně volné. Věřím ale, že v závěrečném zúčtování na louce museli někteří fandit ve stoje. Já chtěl Zwicka nakopat do koulí. (21.01.2009)

Utrpení židovské komunity za druhé světové války, tentokrát pod taktovkou Edwarda Zwicka dopadlo přesně podle očekávání. Nulové výchylky od stylu pro amerického diváka, to je hlavní kámen úrazu. I samotný režisér tentokrát povolil a atmosféra už není tak intenzivní jak tomu bylo v předešlém Krvavém diamantu. Na druhou stranu hlavní protagonisté se snaží ze všech sil, hudba je také velmi povedená a skromné finále neurazí, naopak potěší. Krásná ukázka tříhvězdového filmu. (30.08.2009)

Novodobý Mojžíš v podání herce, který by tabulkám na vzhled ideálního Árijce vyhovoval na stodeset procent, chodí dvě a čtvrt hodiny po lesích a šprechtí při tom tuze směšnou "východní" angličtinou. A někdy po těch lesích chvilkama brouzdá tak vycházkovým krokem, až se jednomu chce to vypnout a jít se raději projít do lesa v reálu. Ovšem jeden klad to má, až se bude hledat hlavní představitel do remaku Ramba, tak Liev Schreiber se přímo nabízí. Ten chlapík roste každým filmem. (06.07.2009)