Femme Fatale

Celkem zajímavý, ale nikterak převratný počin. Atmosférou se DePalma snažil přiblížit žánru film-noir, ale ne zcela se mu to povedlo. Nejvýraznějším prvkem filmu je bezesporu Rebecca Romijn-Stamos a její úúúúžasnééé tělo. Na to se dá koukat vskutku celé hodiny. :) Jinak mě trošku zklamal Sakamoto se svou hudbou a la Bolero, čekal jsem něco nápaditějšího. Navíc si myslím, že podobný hudební motiv by se daleko lépe vyjímal v nějakém historickém celkofilmu, nejlépe ze starého Říma. (22.12.2003)

Podivný, zmatený, nelogický, ale zároveň také velmi zajímavý, působivý a svým způsobem umělecky originální film. Toto vše se mezi sebou neustále prolíná, objímá, odstrkuje, točí se v jednom kruhu a nikdy se nedostane pryč. Nad všemi těmito spletitostmi nesmyslností, absurdit a divákovým nepochopením ničeho, vyniká a vládne postava ženy L. Nádhernou, tajemnou, smyslnou bytostí, která je vodítkem celého filmu a jejímuž poslání v něm nejste schopni porozumět. Rebecca Romijn je nádherná žena a její striptýz za doprovodu songu "Sexe" od Damiena Saeze je velmi vzrušující:) (02.01.2006)

Dost podceňované De Palmovo dílo, které prakticky obsahuje všechny ty skvělé věci, které chceme v lehkém krimi thrilleru mít. Herecké výkony jsou velmi dobré a přirozené a scény jako loupež anebo závěrečný střet mi jistě v hlavě ještě pořádně dlouho zůstanou. Nečekal jsem to, ale Femme Fatale mě velmi dobře bavilo a překvapilo. Já myslím, že s tímhle snímkem určitě nikdo neudělá chybu. Pro mne za plné hodnocení. (26.01.2012)

Palma sa pohral s dejom, technikou a so snom a vytvoril film voľne nadväzujúci na jeho nejednoznačnosti s dvojakým koncom (Dvojník, Kainova výchova, Výbuch). Po sľubnom eroticky napínavom rozjazde odohrávajúcom sa festivale v Cannes, nasleduje hra plná alternatív a drobných pascí na diváka, zasvätene pomrkávajúca na tých, čo niečo už o filme vedia. Efektný, ale príbehovo prázdny a emotívne studený prepletenec. (15.03.2005)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)