Femme Fatale

FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě  ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. (10.09.2022)

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +výrazná hudba, práce s kamerou, závěrečný zvrat -místy docela utahané a bez napětí/// Dobrý pokus ze kterého však vzešel průměrný film, který právě z průměru tahá zajímavé zpracování a finální rozuzlení, po kterém se vám film bude líbit mnohem víc. Zaujme úvodní akční scéna a hudební motiv.///Celkem 60%/// (26.10.2007)

Komentáře o neo noiru jsou jen kecy. De Palma klame tělem. Když na počátku filmu sleduje Rebecca Romijn Sbohem buď lásko má, má to znalého diváka přivést k mapě, jak snímek číst (těm méně znalým postačí název filmu), ale hned vzápětí je tahle iluze narušena scénou jako vystřiženou z Dannyho parťáků (resp. drahého italského softporna). Nesporně je to promyšlený tah. Celý film chce být precizní hrou s žánry a diváckým očekáváním. To je v pořádku. Stejně jako může být Femme Fatale učebnicí montáže a kombinací formálních postupů. To je obdivuhodné. Naopak trestuhodný je scénář, který tomu všemu podkopává nohy. Nejde o to, že jde o banální vyprávěnku, problém je, že jde o banálně vyprávěnou story. Zatímco Romijnové věříte všechno, povrchnímu příběhu věřit nelze. Pokud vám není pět a netrpíte mozkovou obrnou. (06.01.2011)

První půlka nadprůměrně dobrá, zlodějské plány, Rebecca jako femme fatale, to je moje gusto; druhá polevuje v tempu a poutavosti. A především těch pár scén se zpomalenou kamerou, dramatickým zvukem, a kdy do sebe všechno záměrně – naprosto nepravděpodobně – zapadá (a de Palma si asi myslel, bůhvíjaké umění tím nepředvádí) film zabíjí. Škoda, po první půli jsem váhal nad 4*. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 3 | napětí 3 | pustil bych si znovu 4 (28.12.2012)

Příšerné vedení herců, které musí být částečně záměrné, ale mě takový záměr nezajímá a nebaví. Navíc je to bez jakékoliv přidané hodnoty - vždycky jsou podobné kompilační filmy, co zkoumají zvyklosti žánrů, na nějaké úrovni zajímavé, ale tady není nic navíc. Oproti dvacet let starému Dressed to Kill velký krok zpět. De Palmovi se podařilo nasimulovat béčko tak dobře, až se to stalo stejným nesmyslem jako kterýkoliv reálný brak. (27.09.2013)