poster

Sluha

  • Velká Británie

    The Servant

Drama

Velká Británie, 1963, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    ****

    V podstatě se můj názor blíží "dopitakovu", jen jsem zřejmě ještě přísnější. Kamera snímku je strhující, všímavá, ostražitá, plynule proměnlivá, herci jsou krásní, s mnohovrstevnatými gesty, postoji, pohledy, mimikou, hudba je podmanivá a výmluvná, a celý film drží kompaktně pohromadě alespoň tím, že nálada v něm je v každé scéně napjatá, jitřivá, víceznačná, ovzduší je konstantně naplněno podezřívavostí a nejistotou, a to mezi všemi postavami bez výjimky: vyberte si kteroukoli dvojici ze čtyř hlavních postav, a rozvine se Vám mezi nimi celá škála nejasností, tušených možných sympatií i antipatií, ale jisti si nebudete ničím – jste svědky jejich střetávání, ale důvody, pozadí ani minulost neznáte. Stejného (a z podstaty věci mnohem silnějšího) efektu by se však dalo dosáhnout, i kdyby se děj vyvíjel logičtěji, plynuleji, bez tolika zásadně nesoudržných přeryvů a skokových proměn v psychice postav a vzájemném vývoji jejich vztahů. Ke konci to už skutečně unavuje a rozptyluje, jak se ony diskrepance sčítají, i ta zmíněná (a vskutku působivá) scéna svádění se zdá méně mocná pro svůj křiklavý a nečekaný nástup, a závěrečná dekadentní pasáž působí pak svým nezapojením jako už extrémně přitažená za vlasy. Po shlédnutí Vám nicméně zůstanou do paměti vypáleny silné obrazy jednotlivých scén, kolem žaludku se rozhostí stísněnost z jejich nepochybně neklidné atmosféry i brilantně nasnímané krásy – jenom Vám budou tanout na mysli izolované obrazy, jako byste prošli spíše čarovnou galerijní výstavou než viděli lineárně se odvíjející film. Silnou působivost tomuto snímku nelze upřít. Jsou to tedy čtyři z pěti za svébytnost, u níž je pozoruhodná i její dysfunkčnost.(2.5.2011)

  • Ony
    ***

    Moc roztomilé byly záběry ulic a dost dobré scény na schodišti. Ale nějak nevím, co s postavami, které se jen válejí a plkají o všem možném, jen jako by si dávaly pozor, aby to nebylo něco smysluplného nebo nedejbože důležitého. "Žijí tam Pončové." "Pončové? To jsou lidi?" "Jasně, kovbojové." "Já myslela, že pončo je ten hadr s dírou na hlavu." "Kdepak, to je pláštěnka, miláčku." Místy se mi zdálo, že to není úplně špatná cesta, protože film mě kupodivu nenudil a příjemně plynul. Dialogy, právě tím, že jsou o ničem, působí sympaticky. Ale stejně mě to nějak nenaplnilo. Příště si to zkusím dát jako komedii.(16.6.2007)

  • Anderton
    ****

    Je to síce otrepané klišé, ale aj film Sluha sa rozbieha veľmi zvoľna. Tušíme, že niečo nie je v poriadku a zároveň sa bojíme, že skrytá hrozba sa prejaví vo forme otrepaných klišé amerických filmov, ktoré však vznikli oveľa neskôr. Losey je ale nesmierne precízny v komponovaní záberov, vo forme dialógov, v budovaní napätia, ale najmä v nie tak úplnej predvídateľnosti deja. Je to jednoducho natočené veľmi inteligentne a s veľkým zmyslom pre detail, rôzne akcenty a film môžeme s kľudným svedomím nazvať psychologicky dôveryhodným. Veľkým plusom je atmosféra mesta, ktorú cítime aj napriek tomu, že z domu takmer nevyjdeme.(21.5.2014)

  • NinonL
    ****

    Mrazivé drama o sluhovi, který se z pokorného a úslušného mění v monstrum. Film je velmi decentní, není to nerealistický příběh, nejsou v něm žádné příšery, jaké v podobných filmech známe z americké produkce. Ano, mohlo se to stát. Ze sebevědomého a trochu arogantního stavitele Tonyho se postupně stává troska. Vítězí bezohledný a vypočítavý Hugo Barrett.(18.5.2017)

  • Willy Kufalt
    **

    Nahlížení do světa těchto artových filmů bývá pro mne často obrovskou houpačkou, některé podobné kousky mne úplně nadchnou, vyvolají silné emoce, jiné i přes své nesporné silné kvality spíše minou. U Sluhy jsem v poslední půlhodince už doslova trpěl, těžko se mi hledá odpověď, proč. Film jsem před nedávnem po zhlédnutí prvních minut odložil pro rozpoložení na daný styl, díval se úplně v klidu odpočinutý, v případě nutnosti udělal i přestávku. Spočátku mne film hodně zaujal, už od prvních minut začal přinášet podivně depresivní náladu, ale dostával mne do očekávání, jak se načrtnuté vztahy vyvinou (zdaleka mi trochu připomněl Weissovu Vlčí jámu. Občas jsem byl trochu otráven z poněkud monotónní formy ve znamení dusivé atmosféry na prostorách jednoho pokoje, ale definitivně to zazdila úplná destrukce všech postav spějící k závěrečnému dění, kdy se skoro ze všech přítomných stávali jakési podivné monstrá a celé to začlo nabírat na surrealistických obrtákách. I když mne povětšinu času zaujala minimálně osobitá experimentální kamera, za cca poslední půlhodinu (a mé dojmy z ní) nakonec musím jít s hodnocením ještě níž, než jsem předpokládal. S Josephem Loseyem jsme se ve finále totálně minuli. 45%(29.12.2019)