Čekání na zázrak

Autor a režisér Timothy Linh Bui nám připravil posmutnělé drama o osudu několika "nešťastníků". Po 25 letech ve vězení, najde propuštěný trestanec svou dceru. Ta je narkomanka, pracuje v striptýzovém klubu a její malý syn leží v nemocnici v komatu. Bývalý kněz, který přišel o svou životní lásku shání někoho, kdo je ochoten mu za peníze pomoci z tohoto světa. Naráží na transvestitu, nesmělého mladého majitele pohřební služby, opuštěnou servírku. Osudy se navzájem propojují a končí v podstatě až na jednu vyjímku tragicky. Povedená hudba i námět. Mírně nadprůměrný snímek. (21.09.2011)

Nádej je asi to správne slovo, ktoré vystihuje tento mozaikovitý príbeh. Nádej na zmenu k lepšiemu, nádej na vyrovnanie sa so svojimi chybami a nádej na odpustenie a lásku. Obsahová, myšlienková stránka filmu je veľmi dobrá, príbeh má čo ponúknuť. Len forma bola na mňa trochu pomalá, akoby zasnená a bez energie či atmosferického náboja. Platí to hlavne pre prvú polovicu, potom sa to v tomto smere zlepšilo a ja som si na tempo postupne zvykol. Ide o takú hodnotnú jednohubku, ktorá je ale trochu zasnená a komótna, preto snímok nemusí sadnúť každému . 70/100 (16.06.2014)

Přibrzdit nebo uspíšit ten pád? Komu by se chtělo kráčet sešlapaným osudem, po černých nitkách...Světlo života se míhá před očima. Polapila nás zrádná existenční zář - ten masožravý květ, který vyčnívá. Jsme otisky pouhopouhé iluze v době temna, v davu "lepší společnosti" opuštěné, marné, zbytečné...Mžitky modré, červené, nebe se proměnilo, odvrátilo svou tvář. Vychrstni na nás poctivé slzy noční oblohy. Noc - ta dáma v černém oblékla svůj tmavý háv, odevzdej jí do dlaní svůj "ubrečený" šat. Stůněme beznadějí, toneme v zoufalství, v citovém prohloubení. Sami osamělí po krajích levného vyproštění...Takový je život. Tak může vaše tělo i duši mást, pohltit, rozdrtit. Přikryj tu utýranou nahotu bytí, zachraň zuboženou krásu v objetí. Střádej si své čtyřlístky pro štěstí na později, získej oporu v lásce k tomu, kdo chce být po tvém boku. S nadějí vyplň pozadí vlastní identity. Nech ji volně plynout a zrcadlit. Věř v lepší časy, mohou tě obklopit. (02.08.2015)

Jsem si naprosto jist, že nechci vidět své dítě umírat, sedět čtvrtstoletí v base, zabít někoho při autonehodě ani nechat se zastřelit prostitkou s pinďourem. A už vůbec necítím potřebu týrat se sledováním podobných příběhů, neboť pohřbů blízkých mám za sebou již docela dost a ve filmu hledám spíše zábavu či odreagování. Přesto jsem si z dosud nezjištěného důvodu Powder Blue odvážně vrazil do přehrávače a tak jsem zjistil, že tohle není emocionálně ničící forma dramatu, takže jsem si po skončení nemusel ošetřovat žádný nový šrám na duši. Nakonec se musím omluvit Jessice Biel za to, že jsem na ní civěl tak drze, až jí to mohlo být poněkud nepříjemné. (23.11.2012)

Timothy Linh Bui ve svém Powder Blue rozehrál melancholickou a velmi smutnou hru několika životů, které se vzájemně prolínají. Všichni jsou svým způsobem zoufalci a všichni po něčem touží a snaží se něčeho dosáhnout. Lihn Bui snímek ohákl do líbivého melancholického hávu, který ještě přiživuje dokonalým soundtrackem. Potěšilo mě herecké obsazení (Whitaker,Redmayne a Biel) dokonce i Liotta dokázal, že umí hrát a je možná lepší než ve svých klasických akčních béčkách. Také Lisa Kudrow se u mě zbavila potrhlé Phoebe z mnou ne příliš oblíbených Přátel. Zároveň se mi podařilo vidět Patricka Swayzeho v jeho poslední roli - RIP. (24.11.2010)