Bratři

Túto drámu zdobia naozaj hviezdne mená a divák v podstate dostane to čo očakával. Rodinná dráma, ktorú poznamenal nečakaný návrat za zajatia v Afganistanu je v prvom rade o vzťahoch. Jednoznačne musím pochváliť všetky scény z Afganistanu, ktoré dvíhajú film z priemeru. Nadpriemerné sú aj herecké výkony všetkých zúčastnených, ale najviac priestoru dostáva T. Maguire. Scéna s balónom za stolom je jedna z naj. Pri sledovaní som si uvedomil ako dozrela N. Portman od čias Leona. Scéna s políciou v závere mi už prišla akosi nasilu a už-už som si mayslel, že skončí tragicky, čo mi väčšinou vyhovuje, ale tu by mi to nejako nesedelo. Samotný záver ma preto potešil, a áno treba sa s tým naučiť žiť. Hoci v tomto prípade pri spomienke na nebohého kamaráta s ktorým padol do zajatia, to bude naozaj ťažké. Dánsky originál je o dosť civilnejší a uveriteľnejší než americký remake, ale uznávam, že remake je to slušný a takmer identický. Takmer. 70% (12.09.2010)

Jim Sheridan na to šel chytře. Chladnou atmosféru původního filmu nemění na citový vydírák, ale přesto nechce diváka namočit ve stejné špíně jako postavy. Nechá přiměřený odstup pomocí nápaditě poskládaného soundtracku a hřejivé kamery a díky tomu překvapivě vyhrává boj proti srovnání s originálem. Původní Bratři a jejich celostopážní deprese bez výdechu v jistých chvílích ztráceli na síle, tady je nenávratná ztráta idyly díky jejímu upřímnějšímu zobrazení o to fatálnější. 85% (09.02.2010)

Keď počujem slovo remake spojené s hollywoodskou produkciou začne mi krútiť črevá. Jim Sheridan ale na moje prekvapenie dokázal natočiť veľmi dobrý film, ktorým aspoň trošku vrátil tomuto konštatovaniu reputáciu. Ako dokáže vojna zmeniť človeka je námet, ktorý som v rôznom prevedení mal možnosť vidieť už veľakrát, napriek tomu ma scenáristi prekvapili množstvom originality a reálnosťou situácií. Tento druh rodinnej drámy s množstvom vyostrených situácií patrí k mojim obľúbeným žánrovkám. Herci veľmi dobre pochopili svoju participáciu vo filme a dokonca som si konečne Tobeyho Maguirea konečne nepredstavoval vo filme s maskou pavúčieho muža. Neamerický režisér určite dopomohol aj tomu, že nemusím znova v komentári preklínať večný patetický amerikanizmus, ktorý mi dokáže nepríjemne znechutiť pôžitok z podobných filmov. Naopak, film pôsobí veľmi triezvo, vyrovnane, so silným odkazom i pre širšie publikum a s kvalitne zvládnutým záverom. Piatu hviezdičku si film vyslúžil vďaka záverečnej polhodinke a výkonu Bailee Madison. 90%. (24.03.2010)

Dánský originál a americký stejnojmenný remake mohou sloužit jako vynikající srovnání evropské a americké (míněno studiovou tvorbu, které přezdíváme Hollywood) kinematografie. Ta evropská bývá syrovější, nevyhýbá se kontroverzním tématům a je schopna je taky kontroverzním způsobem natočit. Ta americká totéž natáčí líbivěji a ulamuje hroty. Oba dva filmy jsou o vyrovnávání se s postválečným traumatem, ale zatímco ta dánská verze je ke svému hrdinovi nemilosrdná a ten nešťastník postupně ztrácí úplně všechno včetně naděje, americká verze je, jak já říkám, připosraná a nemá odvahu své postavy vmanévrovat do nesmiřitelného konfliktu. Rodinná krize je vyvolaná vlastně nedorozuměním a řešena chápavým způsobem směřujícím k odpuštění. Přesto bych tu Sheridanovu verzi nezatracoval, protože Dány sráží jejich lpění na Dogmatu 95. Jako každé dogma i tohle omezuje, zplošťuje a otravuje. Americká verze je prostě filmovější, barvitější a obsazená mezinárodně uznávanými hvězdami. Jakkoliv i tady i mám výtku, protože Tobey Maguire i Natalie Portman jsou tady příliš, jak to jen říct, sladcí a mladí na postavy, které mají hrát. Jako by chtěl producent tohle vážné téma prodat i americkým teenagerům. Natalie tady vypadá, že své děti měla ještě na střední, a Tobeymu, který má hrát staršího vyzrálejšího z obou bratrů, by slušela spíš role mladšího nezralého grázlíka. A ještě poslední věc, to, co Sheridanově filmu vyčítám v tomhle případě je možná způsobeno špatnou prací překladatele, ale jakkoliv dokážou být malé děti ve své lásce sobecké, to, čím eskalovaly rodinný konflikt, by v reálném světě nejspíš s největší pravděpodobností z úst nevypustily a ve svém věku určitě takhle neuvažovaly. Celkový dojem: 60 %. (31.08.2014)

Sázka na jistotu. Dramatický potenciál byl cítit už z traileru, ten samý potenciál evidentně využil i dánský originál (neviděl jsem, nemůžu srovnávat) a ani Brothers Jima Sheridana nestojí pozadu a z divácky vděčného tématu ždímou očekávané emoce. Očekávané, to je to slovo. Zejména v první polovině Bratři skutečně nepřekvapí a člověk by je (i kvůli zaměnitelnému režijnímu stylu Sheridana) málem zaškatulkoval jako "standardní, lehce předvídatelné rodinné drama", herecké mistrovství ústředního trojúhelníku a množství ukázkově mrazivých scén (psychopatický Tobey, korzující po domě s kvérem, přerovnávající skleničky nebo zuřící u večeře) ale Bratry katapultují do výšin nadprůměru. Aspirují na Oscara, v hereckých kategoriích určitě. 85% (30.12.2009)