• Avantgarda
    ***

    Naprosto dokonalý odraz vesnické společnosti, převeden na jevištní scénu. Skvěle herecky ztvárněn, každá postava jako by z vesnice vypadla. Bohužel, vše je tak dokonale věrné a vesnické, že se to skoro až na jevištní scénu nehodí, protože pro divadlo musí být dost věcí více přehnaných, aby vyzněli skutečně humorně. Z toho důvodu mnoho vtipných momentů zapadne a z báječné komedie, je tak jen docela dobrá komedie. Hra se mi opravdu líbí, je ale škoda, že jí tehdejší komunistická produkce trošku pokazila.(13.12.2014)

  • rekkky
    *****

    Divadelní záznam inscenace Naši furianti z prken Národního divadla, která byla nastudována podle předlohy Ladislava Stroupežnického (http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=357753&mcp=&idpi=695456&author=). Komediální až satirické podání venkovského života s pitoreskním dějem, který se točí kolem zvolení Valentýna Bláhy ponocným, ale v průběhu se udává toliko dílčích událostí, že se člověk nestačí divit, jak je ten Stroupežnického náhled na toto prostředí malebný a bohatý. Na divadelní scéně se odehrávají skutečně vtipné zvraty, které svým nezaměnitelným realismem baví po celou dobu sledování.(23.1.2014)

  • Willy Kufalt
    *****

    (4x) ,,Učený člověk to má všecko z knih, ale my jsme tam všude BYLI a všechno jsme to VIDĚLI. TO JE TO!"                      . . .         Naši furianti v režii Miroslava Macháčka patří k nejzdařilejším ukázkám komediálního herectví v českých, resp. československých končinách. Nádherná hra, vynikající režie a především famózní obsazení. Luděk Munzar jako Valentýn Bláha, Jiří Vala jako starosta Dubský, Somr jako pan radní Bušek, Kemr jako Habršperk, Postránecký jako krejčí Fiala,... co herec a postava, to nezapomenutelný výkon, nesmím opomenout ani ženské obsazenství (Hlaváčová, Holišová, Jerneková,...) a takhle bych mohl prakticky pokračovat až do vyčerpání seznamu všech účinkujících. Takže osobitně zmíním snad ještě Pavla Vondrušku, celá léta působícího v Národním divadlu i dalších scénách jako hudebního dirigenta, který ve Furiantech nejen stvárnil roli kapelníka, ale především k nim skomponoval celý soubor lidově znějících písní, které atmosféru celé inscenace pozvedly ještě o něco víc. Furianti jsou obrovská sranda, která má navíc v sobě hluboký smysl, opodstatnění jednotlivých charakterů i replik, jež jsou mnohokrát samotným odrazem lidí a situací kolem nás. Přesně tak, jak je zapsal pan Stroupežnický před 130 lety. Víc než dvouhodinová podívaná, která je vhodná i na silvestrovský večer... pět hvězdiček jako vyšitých a jdu si opět pustit :-). (100%)                                                                                                                              // Doporučuju i TV-film Spor dramaturga Stroupežnického (1982), který vypráví o zajímavé a těžké historii této hry L.Stroupežnického z konce 19.století.(3.12.2016)

  • waits
    *****

    Nejsem žádný divadelní fanda (navíc, když už se vydám do divadla, tak spíš na Duškovu Vizitu nebo Činoherní klub než do Národního), a možná právě proto je pro mě Macháčkovo nastudování tím prvním, co mě napadne, když se řekne činohra Národního divadla. Všechno na téhle hře je dotažené, na první pohled všechny zúčastněné hvězdy hrají naprosto necivilně a přitom jsou postavy jako živé a jejich emoce uvěřitelné. Macháček se na hru připravoval dva roky, další rok věnoval zkoušení a investovaný čas se vyplatil. Kdo by chtěl Macháčkovy běsy v době zkoušení propátrat detailněji, pak at sáhne po knize Zápisky z blázince (1995, uspořádala Kateřina Macháčková viz také Téma Macháček, 2010).(2.1.2019)

  • BigBang
    *****

    Na inscenaci jsem se podíval díky komentářům tady na csfd a hra je provedená opravdu pěkně. Zajímalo by mě, jestli publikum o sto let dříve, když byli Furianti sepsáni, bylo srdečnější, ne tak chladné a upjaté. Zdálo se mi, že hra je původně psána tak, že počítala se živějšími reakcemi diváků, které by celkový zážitek ještě pozvedly. Časté záběry do publika jsou zábavně svérázné - díky jim mi z této inscenace asi nejvíc v paměti utkví pohled na pána uprostřed, který měl v divadle brýle se zatmavenými skly.(25.3.2018)

  • - Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 13.3.1979, představení se dočkalo 161 repríz. (kosticka7)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace