Paříž

Pokud si někdo nebude sám se sebou vědět rady (což může mít stovky příčin a potencionálních řešení), pak ať se podívá na Paříž. V mozaikovitě složeném příběhu jistě najde mnohé odpovědi na své otázky a současně nakoukne pod roušku jinde filmově romantizované Paříže, která se v očích tvůrců odráží jako mix všech sociálních vrstev, směska snad všech druhů trápení i radostí člověka. Mezi jeho nezapomenutelné scény bezesporu patří rozhovor u psychiatra, nebo animovaná sekvence noční můry architekta "nové Paříže", jinak "normálního" člověka. A víte vy vůbec, co je to být "normální"? ;-) (03.10.2008)

Jedná se o příjemný, volně plynoucí mozaikový snímek oslavující krásy Paříže. Je to milý film s opravdu dobrými hereckými výkony a stále stejně okouzlující ( mojí oblíbenkyní ) Juliette Binoche. Co sráží výsledný dojem z toho snímku ( pro mě ) je fakt, že se režisér dostatečně nesnažil proniknout více do hloubky jednotlivých příběhů ( postav). Vždy to zůstalo tak nějak na půl cesty, působilo to na mě dojmem, že režisér chtěl natočit ( což se mu taky povedlo ) spíše milý snímek , na úkor vykreslení větších problémů ( více bolesti, život. útrap ...) To mně scházelo k plnému ohodnocení tohoto jinak opravdu pěkného snímku, který mně uběhl před očima jako voda. 4*! (26.01.2009)

Dá se tomu dát méně hvězd než 4? Že dá?! A co když k tomu přihodím Juliette Binoche.... (11.08.2009)

Hezký příběh z hezkého města s hezkou herečkou v hlavní roli. Ale to je tak všechno, co se o filmu dá říct. Hlavně chybí jakákoliv hlubší myšlenka nebo cokoliv, co by tenhle film měl divákům přinést..kromě dvou hodin hezkých obrázků. Přemýšlím, proč se některé filmy vlastně vůbec točí... (07.03.2011)

Kamera, střih, hudba, to vše už během prvních minut dává jasně najevo, že tohle je francouzský film. Se všemi svými klady, ale bohužel také zápory. Přes poněkud disharmonický střih je to poklidná, pro někoho možná až utahaná a nezajímavá koláž banálních osudů, které mají sdělit, že v Paříži žijí lidé, kteří všichni mají nějaké ty trable. Nejčastěji srdeční. Někteří doslova, jiní v přeneseném smyslu toho slova, což znamená že milují někoho kdo je nemiluje, jsou milování někým koho nemilují, nebo naopak nejsou milováni i když by chtěli nebo nemilují a tváří se, že nechtějí, byť v koutku srdce vlastně chtějí. A i když je to tak v každém koutu světa, tak Paříž je Paříž a tam je to vždycky něco extra. Je to chápavě lidské, pomalé, poklidné a občas až melancholické, na druhou stranu to bohužel nedrží tak pohromadě jak asi mělo. Některé postavy jsou odbyté, některé naznačené motivy se cestou ztrácejí (bohužel ty nejslibnější), místy je to poněkud křečovité, a taky uspěchané, protože na pořádné vykreslení není čas ani prostor. Některé scény a motivy jsou zcela zbytečné a postradatelné (například celá ta podivná a zdlouhavá exkurze po skladech, která je ve výsledku o ničem), jiné pro změnu nedotažené a přestože by zasloužily mnohem víc prostoru nedostanou ho, takže působí jako zahozená a promarněné šance. Přes všechny zápory ovšem nakonec lehce nadprůměrné, zejména pro milovnáky Paříže a specifik francouzské kinematografie. (17.02.2017)

Cédric Klapisch nám poslal poněkud dlouhou pohlednici z Paříže. Jak se dá odvodit z názvu, je to mozaika mnoha malých příběhů. Ty se točí kolem základní melodramatické linie. Máme tu lásku, smrt, filozofování i přednášku z historie. Pro každého něco. Pro někoho třeba i nějaký hlubší zážitek. Lidé jsou různí, Pařížané i diváci... (23.11.2010)

Moc lidí, moc motivů, moc příběhů, moc zeleniny. Nepletou se jen vedlejší postavy, pletou se skoro všichni, a mně se nejvíc pletly téměř všechny herečky. S přibývajícím časem mi ubývalo trpělivosti. Stříhal bych, stříhal. Duris bez vousů rozhodně nevypadá jako (K)lamač srdcí, miláček žen. A nazývejte mě třeba sexistou, ale Mélanie Laurent bych v tomhle filmu prostě svlíkl! První půlka za čtyři, druhá sotva za jednu. (25.06.2011)

43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty - 75%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 3. místo - 1.27/860 (27.11.2008)

Malá mozaika ľudských osudov v jednom krásnom meste... Zaujímavé charaktery, ktorých psychológia ide bohužiaľ dosť po povrchu. V celku príjemná záležitosť, ktorá občas pobaví, občas rozosmutní a občas ponúkne peknú myšlienku alebo obraz. Juliette Binoche má nehorázny šarm a herecké výkony ostatných sú viac než dobré, každopádne hlbší kinematografický zážitok sa nedostavil...3,5*/5 (26.04.2008)

Moc příjemný film se skvělými herci, hudbou a atmosférou. A hlavně 100% francouzský. (23.11.2009)

Ne, tohle ne. Že Klapisch neumí vyprávět příběh, to už všichni víme. A jestli jsem dal Možná 3 hvězdičky, Erasmu dvě, tak tady nemůžu než dát jednu. Viděl někdo třeba Červený balónek? Nebo Můj strýček? Paříž mám rád, ale co za paskvil z ní zůstalo v tomto filmu, to jako když se člověk dívá na sice nádherné a úžasně barevné fotky v National Geographic, ale ten život za nimi, ta bída, není vidět.Asi jako v Bradburyho povídce Slunce a stín. Tahle Paříž v tomhle filmu jsou jen neživotné kulisy a v nich se odehrává cosi, co ani děj nemá, ani náladu. (07.04.2011)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)

Paříž je vynikající snímek z poslední době populární kategorie film-mozaika, originální zejména svým dramaturgickým (nikoli ovšem tematickým) pojetím. Osudy hrdinů jsou zcela nenásilně, nicméně velmi promyšleně proplétány - spíše však plynou paralelně vedle sebe, a ukazují, jak se s obdobnými životními problémy (ne)dokáží vypořádat diametrálně odlišné, ve všech (či alespoň skoro ve všech) případech však precizně psychologicky vykreslné postavy. Svět Paříže se nepodobá například světu filmu Babel, kde všechno se všem souvisí a všechny příběhy se nakonec spojí, aby tlumočily autorovo životní moudro. Paříž je film demokratický a dialogický, nenabízí univerzální recepty. K tomu pomáhá i vynikající hudební složka: Každá postava ve filmu žije svůj život v odlišném hudebním stylu - jedna pohlíží na svět jako na cool jazzovou skladbu, druhá převážně vnímá okolí jako melancholickou orchestrální symfonii. Paříž je film inteligentně vtipný, nepodbízivý, současně obecně přístupný a srozumitelný. Mně to stačí. (13.07.2008)

Nadpozemsky vkusná fúze filmového umění s podvědomím diváka. (01.10.2008)

Příjemná záležitost s typickým Euro/Francouzským nádechem (ale v dobrém). "Paříž" je upřímná a lidská maličkost, která dozajista potěší každého... 8/10 (31.10.2008)

Povedený film, jehož většina zápletek a dějů je nedokončená a nedořešená a film tak představuje určitý výřez nebo obraz skutečnosti, přičemž děj tu byl už před ním a poplyne dál i po něm. Snahu o zdání autenticity výřezu z komplexního života samého ovšem poněkud podrývá fakt, že za ním vždy stojí tvůrci filmu, všemocní tím, co do obrazu vyberou. (25.01.2013)

Příjemný, ale možná až moc evropsky artový a pomalu plynoucí snímek... (26.12.2008)

CITÁT - Kam ty dráty asi vedou?........ Příběh nemocného člověka, který se na sklonku svého života potkává s lidmi, na které má úplně jiný pohled, než měl dříve. Celkem smutný příběh, který už nikdy neuvidím. CITÁT - Plazíš se jak stařeček, musíš víc sportovat...... (31.08.2014)

Keď sa povie Paríž, väčšinu z vás asi napadnú tie krásne a často povrchné veci ako pamiatky, romantika, či poézia, no Paríž sú aj emócie skryté v týchto pojmoch. Tento film má v sebe jednoduché príbehy, veľmi nezaujímavé príbehy, ale všedné, ktoré sa dejú ľuďom bežne a tu sa na to prihliada tamojšou francúzskou optikou, proste sa tu zrejme nikto na nič nehral. Má to v sebe veľa sexu, flirtovanie a veľa rečí a v nich sa film stráca, lebo tento dvojhodinový film neprináša veľa zážitkov, akurát je opäť mierne depresívny, trocha to zachraňuje tá hudba, no na mňa to pôsobilo fádne, tak ako na mňa Francúzsko často pôsobí. Veľkosť ešte neznamená vnútornú hojnosť. Ozaj plytký film, ktorý sa snaží byť čiastočne umelecký, napríklad v animáciách, no ako divák si moje srdce nezískal, proste to bolo na mňa chladné a za romantickú komédiu by som to nepovažoval. Je smutné konštatovať, že ma to nudilo, pretože aj obyčajné životy vedia byť pestré, asi už vtedy do nich začala vnikať kríza. Táto mozaika rôznych osudov, ľudí vo vekovom rozmedzí možno 40 rokov prináša viac melanchólie, než by bolo zdravé, to už radšej pozrieť naozaj pseudoumelecký film Melancholia. (21.05.2013)

43. MFF KV ... musim podekovat Rentovi, ktery me doporucil projekci toho filmu a tak jsem neotalel a hned druhy den jsem si jej naserviroval v rannich hodinach v hotelu Pupp. A musim rict ze Pariz se stala nejsilnejsim zazitkem z Karlovych Varu. Takze pokud mate zajem o odechovy pribeh, mozaiku nekolika osudu, ktere se propletaji v nadhernem meste tak vrele doporucuji. Pariz ukazuje zivot takovy jaky je, lide prozivaji sve radosti a strasti a vse je naredeno ve skvelem pomeru, takze z kina odchazite ve velmi dobrem rozpolozeni. Takze na co jeste cekate rychle do kina. (13.07.2008)