poster

Vicky Cristina Barcelona

  • Španělsko

    Vicky Cristina Barcelona

  • USA

    Vicky Cristina Barcelona

  • USA

    Midnight in Barcelona

    (pracovní název)
  • USA

    Summer Wedding

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Vicky Cristina Barcelona

  • Nový Zéland

    Vicky Cristina Barcelona

  • Velká Británie

    Vicky Cristina Barcelona

  • Kanada

    Vicky Cristina Barcelona

  • Austrálie

    Vicky Cristina Barcelona

Drama / Romantický

Španělsko / USA, 2008, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Madison
    ****

    Woody mi imponuje. Je neuveriteľné, akým komickým spôsobom rozplieta citovú agitku hlavných postáv podobajúcu sa na trpkú telenovelu, ako bizarne na mňa pôsobila celá hlavná pätica s úmyselne kontrastnými charaktermi, aby sa divák v ich pomiešanej hlave náhodou nezamotal :) Racionálna Vicky spoliehajúca sa na svoj zdravý úsudok, ktorý absolútne ,,nič" ani sexuchtivý Javier nemôže rozbiť, povoľná Cristina hľadajúca večnosť v závane, temperamentná krása Penelope Cruz, voľnomyšlienkársky umelec Javier či nič netušiaci, v rozprávke žijúci partner Chris Messina + podmanivé španielske scenérie, ktoré musia nadchnúť úplne každého. Stáva sa pravidlom, že čím sú režiséri ( Clint Eastwood, Woody Allen,... ) starší, tým sú ich snímky ,,otvorenejšie"?(16.3.2010)

  • Kulmon
    *****

    Ufff ... tak to byl zážitek! Ve španělském rytmu se pod taktovkou Woodyho Allena setkává charismatický Javier Bardem s neskutečně krásnou Scarlett Johansson a její skorokopií Rebeccou Hall a živelnou Penelope Cruz. Nejsem bukvice, ale na to Bardemovi něco je. Taky bych chtěl jako on jen tak halabala přijít do restaurace, říct Scarlett pojď si se mnou zašukat a ona by bez mrknutí oka vyšpulila ty svoje kozy. ... Woody prostě chytá v poslední pětiletce druhou mízu a je to jen dobře!(23.12.2010)

  • Arachneuss
    ***

    Woody Allen opět sonduje partnerský život, tentokrát v panenské Barcelóně, obklopen krásnou Scarlett, Rebeccou a Penélope. Narozdíl od vynikajícího Match Pointu, kde šel příběh opravdu do hloubku vztahů a zaobíral se jimi ze všech úhlů pohledu, se ve Vicky Cristina Barcelona jedná pouze o povrchní story dvou slečen, jenž ztrávili prázdniny v daleké zemi, kde každá z nich propadla lásce stejného muže a každé to přineslo něco jiného. I přes gradování děje plného zvratů a nevěr, se ve finále nic (jako v reálném životě) nevyřeší a nezmění. Tato souhra romantický hříček nakonec vede k naprosto logickému a přesto nezajímavému konci, kde se naše dvojička vrátí do starých kolejí a svoje láskyplné prázdniny nechává za sebou. Režisér opět typicky nezklamal, ale také nepřinesl nic nového a proto stále platí jeho "Hra Osudu" za nejlepší film posledních let.(6.2.2009)

  • Arx
    *****

    Woody Allen opět na výbornou. Z filmu Vicky Cristina Barcelona srší na všechny strany láska k filmovému řemeslu. Sympatičtí a hlavně kvalitní herci, uvolněná atmosféra při exkurzi po Barcelónských památkách, výborné dialogy a v neposlední řadě také povedený scénář dělají z filmu skvělý filmový zážitek na který se vyplatí zajít do kina. Bardem opět charismatický, Scarlett to konečně po čase v novém filmu sluší a Penelope? Ta je přímo stvořená do tohoto filmu. Je vidět, že má v žilách španělský temperament a její hysterické herecké výstupy jsou dokonalé. U mě 90%(24.10.2008)

  • Shadwell
    ****

    Začal bych vtipem: Bardem = Macháček, Vicky = Vilhelmová, Cristina = Geislerová, Woody = Hřebejk. ____ Film Vicky Cristina Barcelona charakterizuje velice pozoruhodné hermeneutické, auteurské, stylistické a vypravěčské pnutí. Vždy mezi dvěmi hladinami. (i) První pnutí souvisí se svízelem, kterak zdánlivě povrchní a jednoznačný, a právě o to nejednoznačnější film vůbec vyložit. Kdykoliv nazíráme na nový počin Allena jako na banální romanci, cítíme zároveň cosi v podloží - čistě z toho důvodu, že v 73 letech tvůrce musí zákonitě bilancovat -, ale kdykoliv se do tohoto podloží vnoříme, moc sofistikovaného zde nevidíme, a navracíme se opět k povrchu, k filmu jako takovému. Obě vzdálenosti mezi povrchem a podložím se ale přibližují s tím, jak mezi nimi v průběhu filmu čím dál častěji pendlujeme a svazujeme je tím k sobě. Ale k tomu, abychom pendlování stezkami obměnili za rovinaté cesty, potřebujeme znát kód, nějaká pravidla, jimiž je film strukturován. Asociace hollywoodských zahraničních novinářů ony pravidla zřejmě zná, když udělila filmu Zlatý Glóbus. (ii) Druhá (auteurská) dialektická polemika vyplývá z podstaty filmu, protože jde – po dvojici Match Point / Cassandra's Dream - o třetí snímek, který definitně ustanovil Woodyho za žánrového režiséra s potlačeným rukopisem. Je to dané tím, že Woody dal na rady okolí a přestal hrát a navíc přestal nutit herce, aby ho napodobovali a přejímali jeho rejstřík. Velice rozkošné je pak pozorovat, jak Woody potlačuje sama sebe v dialozích, do níž za jiných okolností rád vkládá instantní žertíky, bohužel právě ony dovětky v „zarovnaném“ filmu citelně schází. Musím proto konstatovat, že přechod z auteurské do anonymní polohy Woodymu rozhodně neprospěl, neboť ve stejné míře přešly jeho filmy z polohy „allenovské“ do polohy „normální“ a zaměnitelné. (iii) Další pnutí se skýtá ve stylu. Mimo ladění filmu do sytě letního odstínu (témbru, chcete-li) a zajímavé vizuální finesy zhruba uprostřed, kdy se kamera při dialogu volně otáčí v rozpětí šedesáti stupňů mezi obličeji dvou hovořících, zůstává technofobní Woody dočista starosvětský a vágní; nejzazší atavismus moderního věku. Proto lze bez nadsázky tvrdit, že Woody pouze přesunul své oblíbené postavy z Manthattnu do Španělska, kde s nimi sice rozjel tzv. Almodóvar-story, ale Španělsko jako takové zachoval a využil pouze coby product placement v názvu. Přes teleobjektivy vytrhl postavy z okolí a dramatický prostor se mu tak nestal prostorem žijícím, neboť postavy pouze vyplňují popředí obrazu a proti plochému pozadí působí, jako by byly vystřiženy z papíru a parafrázovaly tímto obdobně řešené, sic nepoměrně významnější plátno Zrození Venuše od Botticelliho. (iv) A jak vnímat ten zřetelně nadužívaný voiceover? Jako vypravěčskou nemohoucnost senilního tvůrce, nebo jako parodii na osudová deus-ex-machina srážející k sobě cílové postavy? Inu, přes tu všechnu dvojakost se obávám, že je Vicky Cristina Barcelona – oproti hurónským počinům Mamma Mia! nebo Sex ve městě – jenom takový unavený evropský film, který počítá s finanční ztrátou a jistý druh ztráty i tematizuje.(14.1.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace