Vicky Cristina Barcelona

Opojná prázdninová romantika, která má ostrých hran na rozdávání. Woodyho scenáristické pero je ostřejší než kdy jindy, a i když svíravou londýnskou atmosféru Match Pointu vyměnil za uvolněnou španělskou morálku a pestrobarevné záběry nádherných lokací i herců (platí víceméně o všech, kdo se mihnou před kamerou), není sporu o tom, že do námětů čím dál tím výrazněji pašuje skepsi z toho, že pravá láska je jako ryba, co vám na poslední chvíli proklouzne mezi rukama. Chybující a tápající hrdinové naštěstí nepřestávají lovit a jejich emocionální horská jízda se alespoň na stovku minut stane tou vaší. Chytré, smyslné a s chuťovým jazykem, který vás donutí popřemýšlet o výletu mezi horkokrevné Španěly. Nevím, kde se to v tom staříkovi bere, ale životní energie má na rozdávání a zvládá ji bezztrátově rozdávat všem, kdo mají chuť dohlédnout dál než k pohádkově dokonalým loknám Scarlett Johansson nebo čarokrásným kadeřím Penelope Cruz. Tenhle film totiž nejen dobře vypadá, on i hrozně dobře chutná. Ještě jednu porci. Prosím... (26.12.2008)

Vicky Cristina Barcelona bude pro někoho komedie, pro diváka v melancholické náladě tragédie. Prim má důmyslné, leč ve výsledku nikam nevedoucí proplétání vztahů a načechrané dialogy s filozofickým aroma, nikoliv vtipné hlášky, které byste pak s chutí citovali. Společnost talentované Rebeky, krásné Scarlett a vášněmi zmítané Penélope, jež s mírným zpožděním přináší vítané dějové oživení, je nadmíru příjemná, pro prázdninově komponovaný film naprosto ideální. Zjevné scenáristické berličky – neustále přidávání nových postav místo využití těch stávajících, spoustu skutečností vysvětlující vypravěč – přesto neubírají filmu na atraktivitě a díky pohotovému střihu nejspíš nebudete mít moc času nudit se. V Barceloně bylo pěkně, přesto po několika výletech do Evropy s radostí uvítám Woodyho návrat do New Yorku. 80% (24.10.2008)

Pohodová přehlídka sexy žen a španělských památek, která ze mě ale vyprchala až příliš rychle. Woodymu nečiní problém nadhodit zajímavé téma a představit vám sympatické postavy, ale tentokrát se mu nezdařilo předat nějaké vyšší poselství, o kterém byste přemýšleli cestou domů. I když se snaží pohlédnout na ohraná témata z nové perspektivy, nakonec mu jeho příběhy vyšumí do ztracena a vy zjistíte, že se pod povrchem vlastně neskrývá nic moc nového. Kdyby dal Woody víc prostoru Rebecce Hall, jejíž postava je zdaleka nejzajímavější, lepé zapracoval Penelope Cruz (V každé sudé scéně svině a v každé liché milá holka? Eh?) a nebál se v závěru přitlačit na pilu, možná by se dalo mluvit o tom, že je zpátky v plné síle. Takhle je Vicky Cristina Barcelona jen fajn filmem, který se starým dobrým časům občas blíží, ale jako celek zdaleka nevytěžil Woodyho potenciál. 7/10 (23.10.2008)

Ufff ... tak to byl zážitek! Ve španělském rytmu se pod taktovkou Woodyho Allena setkává charismatický Javier Bardem s neskutečně krásnou Scarlett Johansson a její skorokopií Rebeccou Hall a živelnou Penelope Cruz. Nejsem bukvice, ale na to Bardemovi něco je. Taky bych chtěl jako on jen tak halabala přijít do restaurace, říct Scarlett pojď si se mnou zašukat a ona by bez mrknutí oka vyšpulila ty svoje kozy. ... Woody prostě chytá v poslední pětiletce druhou mízu a je to jen dobře! (23.12.2010)

Romantická láska je jen ta, která nikdy nedojde naplnění.. Španělsko je země zaslíbená fotbalu, tak proč to nenapasovat na něj. Do katalánské metropole přijíždí na soustředění dva neznámé americké kluby - hezké dresy, kvalitní taktika, pohledná hra. V přátelských zápasech si s nimi párkrát pohraje Real Oviedo, předvádějící líbivý, taktikou nesvázaný styl, jenž dokáže obráncům (počestnosti) dovedně zamotat hlavy, ale pořád je to nic proti tomu, až proti nim na hřiště vyrukuje se zdrcující ofenzívou velkoklub Fatal Cruz Barcelona.. Allen si přijel ze stínů manhattanských mrakodrapů nachytat bronz do Evropy a naservíroval v podstatě banální story o střetu materialismu a puritánství Ameriky se smyslností a otevřenou myslí starého kontinentu. Konverzačně tradičně vyšperkované, postavy bez výjimky neurotické a já se už nedivím, že ten, kdo nemá ve Státech vlastního psychoanalytika, tak jako by nebyl. Mimochodem, mezi Javierem a Penélope to jiskří tak, že by ani nepotřebovali k rozdělání ohně sirky.. (Speak English!) (13.05.2010)