Precious

Ach, tá oskarová porota. Znova nám do hlavy tlačí tie silné životné príbehy. Tentoraz prišla na raz černošská tlustoprdka ktorá nemá perspektívu, ale má svoje sny. Znie Vám to ako sračka? To si ešte ale musíte pridať pokusy hudobných hviezd o herectvo. Presne tak. Mariah Carey a Lenny Kravitz nás skúsili dostať svojím talentom. A ako veľký bonus dostanete ten krásny výraz hlavnej hrdinky, ktorý jej vystačil na celý film. Skutočný oskarový skvost ako sa patrí. (19.06.2011)

Předsudky vůči filmům se nevyplatí... Precious nakonec skutečně je silný film, který stojí za to vidět a Oscara jsem mu přál mnohem více než favorizovanému Hurt Lockeru. V podstatě jednoduchý příběh o nefungujícím vztahu dcery a matky obalený mnoha dalšími problémy.Připomnělo mi to Rekviem za sen. To má ale tu výhodu, že drogy jsou mnohem víc "cool" téma a film o rasizmu, obezitě a hledání sebe sama vzbuzuje už před shlédnutím pocity kýčovitosti a moralizování. I já tu chybu udělal, ale po Precious si dám na brzké soudy pozor. Místy sice skutečně trochu moc tlačí na pilu, to nemá smysl popírat, ale stejně jde o dobrý film, který se sice snadno odsoudí jako kýč, ale ono je potřeba točit takové filmy... (14.02.2010)

Mať takú mater akú má naša vačica Precious, to nieje najkrajšia vyhliadka do budúcnosti. Zúriaca beštia, ktorá neváha hodiť po dcére panvicu, kvetináč či dokonca televízor z ôsmeho poschodia by si zaslúžila ...no, to nechám na vás. Na druhej strane Precious tiež nieje neviniatko. Nieje najpríjemnejšia, dvakrát chytrá tiež nie a neváha kradnúť porcie pre slony z Mcdonaldu. Ľahký život , ale rozhodne nemá a cení sa snaha zmeniť to. Všetky scény slovnej i fyzickej výmeny s "mamou" sú výborné, neopozerané a asi som divný, ale pre mňa aj vtipné. The best of je scéna kotúľania sa po schodoch a následne letiaci televízor.. Film je venovaný všetkým , ktorý si myslia , že majú ťažký život... Najväčšia chyba filmu je , že sa zbytočne snaží hrať na umenie, miesto toho aby vás ponoril do depky, takže hlavne preto za tri.60%. (05.07.2011)

Aj napriek tomu, ze pribeh je nesmierne silny, nedostalo ma to tak, ako som myslela (dufala). O tom, co sa vo filme udialo nie je potrebne pisat, je to naozaj priserne, trestuhodne a posledna polhodina mi sposobila zimomriavky. A o hereckom vykone Mo'Nique alias matky Precious sa snad ani nemusim vyjadrovat, to je podla mna na Oscara. To, co predviedla bolo tak strhujuce, ze bude musiet naozaj dostat este minimalne 10 pozitivnych roli, aby mi vyciarkla z mysle tu odpornu postavu, ktoru tu tak bravurne stvarnila. (26.11.2009)

Tohle rozhodně není film na první rande. Svoje první dítě porodila na podlaze, zatímco jí její věčně nasraná matka kopala do hlavy, oznamuje obézní černošská dívka sociální pracovnici. Okolní společnost na ní zapomněla. Její děti přišly na svět poté, co na ní lehl vlastní otec. Žije v tmavé díře pouze s matkou, která chlastá, zneužívá sociální dávky, čumí na bednu a dceru obviňuje z odloudění partnera. A často po ní něco hodí nebo do ní strčí nad schodištěm. Ještě, že je tu nová možnost alternativního vzdělávání s chápavou učitelkou a andělskými křídly. Jenže výsledek si toho na svá bedra bere moc a u ničeho se příliš neohřeje. Máme tu obezitu, děravý sociální systém, chudobu, téma negramotnosti, rasismu, pak i homosexuály, dítě s Downovým syndromem, hrozbu HIV. A trochu té dívčí fantazie (tyhle „veselé“ vsuvky nicméně pro samotný vývoj příběhu nemají výraznější opodstatnění). Nejvíc se sice věnujeme vztahu dcery s tyranskou matkou, ale i tady bych si prosil víc péče. Tíživý sociální podtext je cítit, ale ve skutečnosti by nezaklepaly na dveře hodné víly v podobě učitelky a holek ze třídy a nevytáhly negramotnou těhotnou černošku, která zvládne tak akorát vařit a žrát ve fast foodech, z bryndy. Respektive vytáhly, ale co dál? Prostě když už jsme ve sračkách, přitlačil bych na pilu a šel na kost. A nevytahoval bych obláčky a všeobjímající scény. Sic se nějakého velkého moralizování nedočkáme (díky bohu), ale jednoduše by mě potěšily i ty mezistupně (určitě není tak snadné postavit se na vlastní nohy, když jsem v ne úplně fungujícím americkém sociálním systému „nobody“). Nemocniční sestra Lenny Kravitz a sociální pracovnice Mariah Carey vůbec nevyčnívají, mile překvapují tím, jak hrají nesmírně věrohodně. Obě hlavní představitelky jsou na jedničku, hlubší emoce (ať už jakékoliv) jsem však v jejich osudech (ač byly velmi pohnuté) tak úplně nenašel. 70% (20.02.2015)