Bílý žár

Jak se rodí vyšinutost v člověku? Zde je jeden z možných výkladů. Chtěl postít vraha své matky, na které byl silně citově závislý. Ta byla pro jeho život vzorem. Když o svůj vzor přišel, tak nelenil, až šel si to vyrovnat s chlapem, co ji připravil o život. A pak už narážel na různé situace, kde si počínal jako chlap, ale pro společnost se stává gangsterem. Je neoblíben, v tom si ale lebedí, protože si těch, u kterých by byl oblíben neváží. Útěk z vězení, to je to jediné, nač myslí dosud ještě vězeň, co dostal hodně let na převýchovu v base, a ještě se nestal apatickým a pološíleným z vězeňského života, takže má ještě odvahu uprchnout a zařadit se do společnosti, třebaže by měl být v base. Je-li to natolik velký frajer, tak se dokáže ve společnosti usadit, nebýt poznána a nevrátit se do krimi. Atd. (12.09.2010)

Až tak moc mne to nechytlo. Je to sice technicky hodně vymazlené a policejní postupy i akce zločinců nepostrádají logiku a u policistů i moderní radiové vybavení, ale jak to nedrží jistou sevřenost děje, ale přelévá se to od vlaku do hor, do autokina, do vězení, k útěku, další akci... a přitom některé věci nejsou ukázány, jen se o nich mluví (zmrznutí toho párou popáleného, smrt matky (!))... tak to tříští i diváckou, resp. moji pozornost. Nakonec je mi vlastně jedno, co se s kým stane, jestli Bob odhalí Rilleyho (nebo jak se ten tajný agent jmenoval) teď nebo později, jestli holka skončí s tím, či oním (stejně je jasné, že skončí špatně, jen si pořád myslí, že z toho dokáže vybruslit) a dokonce mi nakonec bylo putna, jestli toho zloducha dostanou, nebo ne, protože by stejně brzy někde zhebnul na ty své bolesti hlavy. Uznávám, že filmařskými postupy je to vážně skvělé, ale scénář jako by psala ženská. Aha, předlohu psala ženská, tak to mi pak dává smysl. (04.01.2020)

Napínavé, na tehdejší poměry velice slušné efekty, opět úžasný James Cagney, zajímavý a revoluční prvek s oidipovským komplexem hlavní postavy. Jsem spokojen. Když si vzpomenu na nedávno shlédnutý film Italian Job (remake slavného "zlodějského" filmu), je mi až smutno z toho, jaké hovadiny se v současném Hollywoodu točí. (15.07.2005)

Roli psychopatického a záchvaty padoucnice trápeného gagstera zahrál James Cagney skutečně dobře. Z jeho minulosti se dozvídáme sice jen střípky, ale o to víc tu můžeme zapojit vlastní imaginaci. "Zahrál dobře" ale také znamená, že ostatní herci mu tvořily spíše jen "prostředí", ve kterém mohl projevovat svoji brutaltu; a to včetně policií nasazeného infornátora, který si získal jeho důvěru (až téměř "mateřskou"), ale který ho přesto chladnokrevně zastřelil (z vlastní vůle, mohl tuto práci přenechat jiným, bylo jich tam na to dost)... Dobře by se k tomu hodila písnička Velvet Underground "White light white heat" (White light, White light goin' messin' up my brain / White light, Aww white light its gonna drive me insane / White heat, Aww white heat it tickle me down to my toes / White light, Aww white light I said now goodness knows, do it...), možná byla tímto filmem inspirována. (26.02.2021)

Po zrelej úvahe som sa ustálil na troch hviezdičkách. Silných, ale iba troch. Verím, že film bol vo svojej dobe prelomovým a v detailoch objavným. Bohužiaľ, ja som ho videl po sedemdesiatich rokoch a toho objavného tam už veľa neostalo. Technické "novinky" som ochotný prehliadnuť, ale scenáristu, ktorý si po sebe neprečítal, čo napísal určite nie. Ale najviac ma udivuje, čo vtedajší i dnešní diváci vidia na Jamesovi Cagneym, ktorý mi dokonca vo filme svojou hrou na drsného chlapáka dokonca prekážal. I jeho matka pôsobila vierohodnejšie, ako on. Ale proti gustu žiaden dišputát. (16.10.2018)