Chyťte Cartera

První půlka mohla být trochu rychlejší a akčnější, druhá je vynikající. Měl jsem místy trochu hokej v postavách a vztazích mezi nimi, takže jsem se spíš soustředil na Michaela Caina a jeho herecké umění. Všechno odehraje prostě jedním výrazem a je to skvěle strefený. Remake se Stallonem jsem viděl hodně kdysi dávno, takže si netroufnu srovnávat, ale myslím si, že tohle bylo lepší :-D (22.10.2010)

Blaxploitation po britsku s bílými herci; jsem stará předsudečná konzerva, když v tom cítím cosi nepřirozeného? Ze začátku nadšení ze strohého stylu, ale postupně se sympatie vytrácely a nastoupila naprostá rozpolcenost mezi tím, jak je to skvěle natočené i zahrané a jak je to zároveň odtažité a cynické v míře, kdy už mi odtažitost a cynismus splývají s psychopatií (a teď nemluvím ani tak o nátuře hlavní postavy, ale spíš filmu jako takového). Bavil mě Dirty Harry, Sweet Sweetback i teď nejnověji Point Blank, nemám nejmenší problém se špínou, deziluzí, násilím ani sexuálním dusnem, ale s absentujícím lidstvím ano. Kolem a kolem <70 %. (04.03.2017)

Nádherne špinavý, drsný, nekompromisný film. Taká anglická peckinpahovka. Páčilo sa mi, že aj keď je prostredie, v ktorom sa dej odohráva, patrične bezútešné, oplýva určitou príťažlivou poetikou. Michael Caine hrá jedného z najnezvyčajnejších "hrdinov", akých som kedy na plátne videl, a hrá ho výborne. Kam sa hrabe Harry Callahan, to sa nedá zrovnať (ja viem, jeden je policajt a druhý gangster, takže sa to vážne nedá zrovnávať, ale tie filmy, mimochodom natočené v tom istom roku, podľa mňa niečo spoločné majú). Hlavne vďaka Frankovi Carterovi, jeho metódam a zvláštnemu zmyslu pre spravodlivosť ostáva tento film do dnešných dní výnimočný a strhujúci. (06.05.2009)

Michaela Caina mám dost rád, ačkoli ho znám hlavně v jeho starších, mentorských (či rádcovských) rolích. Chyťte Cartera mě však s ohledem na očekávání jeho nesmlouvavého mládí a nekompromisního stylu pomsty zklamalo. Chce to víc než pořádný kus výdrže přečkat začátek, ale mdlé tempo se drží po celou dobu. Film tak zestárl a jeho starosvětské postupy se dnes míjejí účinkem. (02.09.2011)

Carter-Caine, Bond bez skrupulí a technických vymožeností systematicky a nezadržitelně směřující k odhalení pravdy o smrti bratra a bezohledné pomstě. Nespěchá, nefláká se, jde. Nic nevysvětluje divákovi, který zpočátku vůbec nechápe, co vlastně sleduje. Tu někoho zbije, jindy se s někým vyspí, hodně si povídá s neznámými lidmi. Mistrovství žánrově scénaristické práce vidím v tom, že my Cartera dohoníme právě v tu chvíli, kdy on dohoní pravdu, a celou dobou předtím musíme dávat pozor. Carterova povaha vyhřezla do prostředí, v němž se pohybuje, či snad prostředí zhmotnilo svého ducha v jeho osobě. Carter-Newcastle jako průmyslové středisko, které se formuje od počátků průmyslové revoluce dodnes za jediným účelem, úspornými pohyby bez žvanění vyrábet produkt, ať je jím cokoliv. Vylidněné nebo naopak anonymně přelidněné emblematické lokace jako levné dělnické domky, betonové novostavby, přístav s jeřáby, nákladními loděmi a remorkéry, moderní bary, železniční křižovatky, ocelové mosty či lanovkové průmyslové dopravníky vyvolávají pocit absence pocitu. Či citu? Ale i práce s mizanscénou sloužící akci je výtečná - divákovi dává přehled, který Carter má díky svému výcviku, ostrým smyslům a instinktu. Carter dokonale ukrytý na chodbě, pod rampou, za nosníkem - musíme obdivovat. Nezadržitelná strojovost Cartera se dále podporuje křížovým střihem. Carterova cesta vlakem hned v úvodu dokonale souzní s rytmem železnice odměřovaným klapotem kol a jízdním řádem, příboj pravidelně doráží při finální honičce, rychlá jízda autem řízlá sexem přeměňuje milování na strojový úkon a pilotování vozu na čirou erotickou vášeň. Úsměv v závěru ohlašuje, že pomsta byla sladká. Tak, tak, byla, moc. (08.11.2010)