Dvanáct

Hráli jste někdy hru Městečko Palermo? ;-) Struktura vybroušená jako diamant, který spojuje své fazety do detailně promyšlené kompozice geniálního celku. Není zde žádné hluché místo - každá část tvoří nosný prvek famózní morálně angažované alegorie. Snad by někdo mohl Michalkova napadnout, že se staví do role jakéhosi vševědoucího nadlidského soudce, který má patent na hluboké pochopení "ruské povahy" (metarole, neboť k nám skrze jím ztvárněnou postavu promlouvá Režisér, Tvůrce, Demiurg). V tom případě je namístě poznamenat, že se této role zhostil znamenitě a patřičně nekompromisně. Michalkov vlastně mistrně naplňuje ruskou obdobu "kina morálního neklidu". Domnívám se, že Michalkov primárně nechtěl natočit remake či parafrázi "Dvanácti rozhněvaných mužů", ale použil tento námět jako vhodnou matrici pro zobrazení závažného ideového obsahu. Proto je možná v tomto případě tradiční srovnávání předlohy/parafráze do jisté míry nerelevantní. Na tenkém ledě velmi obtížného námětu dokáže balancovat mezi dramatem a fraškou, udržet napětí, nesklouznout do banálnosti, zachovat si čistou hlavu a především zůstat i při využití rusko-čečenského konfliktu politicky nestranný!! Tomu se říká Meisterstück - před takovým filmem se i protřelý cinefil nemusí bát smeknout. (04.02.2009)

Desne hloupej film. Ale postupne. Zadny jiny zpracovani tohohle tematu jsem nevidel, takze jsem nebyl nijak ovlivnenej. Pribeh o 12 porotcich, co se musi rozhodnout, zda je obzalovanej vinen nebo nevinen je v podstate vyuzitej na maximum, na to, ze dej prakticky nevypadne z jedny mistnosti. Az na par flashbacku do valky, ktery jsou skvele syrove natoceny. Proste pribeh jednoduchouckej, ale silnej, tady problem neni. 12 hlavnich predstavitelu vypada jako desna sebranka, ale herecky solidni a vetsina z nich jsou charismaticky typci. Tady chyba taky neni. A i kdyz ma film premrsteny dve a pul hodiny a klidne by sel sfouknout za polovicni cas, nenudi a je svym zpusobem strhujici. Takze ani zde neni chyba. Bohuzel film stoji hlavne na dialozich a rozhodnutich porotcu a tady je ten kamen urazu. Vsichni pusobi dojmem, ze o tom vicemene vi hovno, nejdriv vsichni tvrdi, jakej je to hajzl, aby postupne zacli menit nazor. Coz by tak nevadilo, navic konec ma docela zajimavou myslenku, jenze problem je v zpusobu, jakym ten nazor zmeni. A to je fakt fraska, ktera se neda brat vazne. Vsichni postupne odvypravi srdceryvny pribehy typu ja mel strejdu Vanu, on byl desne pracovitej, pak prepadnul banku, ale nakonec se polepsil a na zaklade toho zacnou vsichni tvrdit, jak je chudak kluk nevinej. Az sem se kolikrat musel smat, ze tohle snad nemohli myslet vazne. Porotce cumi na presvedcivy dukazy, pak si ale vzpomene, jak mel hodnou babku a zmeni nazor. To je opravdu jedinej, ale hodne zasadni problem tohohle jinak docela solidniho drama, ale porad to ty 4* da. (30.09.2009)

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)

12 rozhněvaných mužů jsem do dnešního dne neviděl, takže nemám srovnání, ale Michalkovova moderní verze je velmi kvalitní a je to jeden z mých nejsilnějších zážitků, jaké mi sledování filmové tvorby v posledním roce přineslo. Výborné herectví, jaké se vidí opravdu zřídka, dobře napsané charaktery, které mapují řez současnou ruskou společností a hodně vypovídají o atmosféře moderního Ruska, vypjatý dramatický konflikt , který do posledního momentu nechává diváka v nejistotě a nutí ho přemýšlet. Výborná kamera a chytrá režie, která střídá statické záběry z tělocvičny s flashbacky z válkou zmýtaného Čečenska. Mimochodem, bojové scény tvoří sice jen velmi malou část filmu, ale patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech na poli válečného filmu vzniklo. Scénář rafinovaně, jen zvolna odhaluje pohnutky a charakteristiky jednotlivých postav porotců i samotný kriminální čin. Ve dvou nebo ve třech případech sice režisér zašel ve své snaze o zatraktivnění děje příliš daleko, např. scéna s nožem přesekávajícím cigaretu je přehnaná, ale Michalkovovi se musí přiznat skutečné mistrovství a jeho film patří přes drobné nedostatky k tomu nejlepšímu, co momentálně evropská kinematografie dokáže vyprodukovat. Celkový dojem: 90 %. (25.06.2009)