Občan Havel

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)

Film je od první do poslední vteřiny napěchován raritními a atraktivními záběry (což se při množství natočeného materiálu dalo čekat), přičemž výsledná podoba Václava Havla je poměrně dost odlišná od obecného povědomí o jeho osobě. Občan Havel je překvapivě dokumentární komedií s roztržitým a vtipným hlavním hrdinou, který se v lecčems podobá postavám ze svých her a který má zároveň pevná a jasná stanoviska. Žádný chladný mramorový pomník velké osobnosti Václava Havla, ale sebeironický portrét malého velkého krále s krátkými kalhotami vládnoucího žabomyším domácím poměrům. (08.02.2008)

Jedinečný časosběrný dokument o Václavu Havlovi může vyvolat úsměv na tváři u babiček vychovaných k bezmezné úctě k hlavám státu, nostalgikům a lidem chovajícím Havla jako symbol opojné euforie revolučních dnů a týdnů se může dokonce zalesknout slza v oku, střízlivě uvažující pragmatici si po letech opět uvědomí jakou službu svými humanistickými postoji vykonal pro naše národy v zahraničí, lidé pachtící po pikantnostech z jeho soukromí shledají, že je ještě více člověčí, než se tehdy zdálo a mladá generace najde v dokumentu víc, než ve všech učebnicích a skriptech. Všechny tyto diváky může film jen utvrdit ve svém kladném názoru na tuto významnou osobnost - ba může ho dokonce umocnit. Co však nemůže - přesvědčit lidi, kteří se pod nesmyslnými a lacinými argumenty stali jeho odpůrci, protože se na něj nejspíš dívat nebudou… (18.11.2008)

Nemůžu než uznat, že název dokumentu dosti hodně vystihuje obsah. Přišlo mi to poutavé, zajímavé, často i vtipné a nelze opomenout to, že Havel opravdu ví, co říká.. a říká to s velkou grácií. Moc se těším na režisérský sestřih (i při těch 2 hodinách to uteklo až moc rychle..), malou výtku mám - a nejen já, soudě dle některých okolních komentářů - k prakticky žádnému 'otitulkování' jmen lidí nacházejících se v blízkosti Havla. I když vzhledem k 'hladkému' a ničím nerušenému průběhu to bylo možná záměrem. (28.05.2008)

Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. (29.04.2011)