Občan Havel

Prakticky žádný z televizních a filmových dokumentů o našich polistopadových ale vlastně i reálně socialistických politicích nelze označit za úspěch a většinou troskotá na neschopnosti analyzovat jeho život ze všech stran a maximálně nezávislým pohledem. Obvykle se tak či onak projevuje vztah autora k objektu svého díla. A tenhle nešvar se v plné míře projevil i u Občana Havla. On totiž zaznamenává Havlův život, jeho názory a skutky všude tam, kde ho prezident mezi sebe pustí. Dokument je spolurežírovaný Václavem Havlem a i když se zdá, že odhaluje i nelichotivé prvky o své osobě, je to všechno v rámci jeho režisérské licence. Havel byl vždycky spíš intelektuál a především umělec, který politické dění kolem sebe nedokázal ovlivňovat podle svých představ právě proto, že politickým procesům vůbec nerozuměl a jeho četné pokusy ovlivnit naši politickou scénu končívaly pravidelně průšvihem a měly opačný efekt, než zamýšlel. Nejlíp a pro Václava Havla dost nepříjemně popsal jeho styl, jednání ve svém eseji Politika z divadelních prken Zdeněk Mlynář v polovině 90. let krátce před svou smrtí. Havel neměl rád politické instituce a především politické strany, takže se je snažil vytrvale ignorovat a sázel na silné osobnosti mezi svými přáteli bez ohledu na to, jak je politické strany byly ochotny akceptovat. Jeho politické názory nejsou ani levicové ani pravicové. Jsou ale silně elitářské, myslím, že se blíží tomu, jak funguje íránská islámská republika, tedy jakási "demokracie" řízená radou moudrých. Na jeho mezinárodním ohlasu se podepsala STB a komunistická vláda, která ho šikanovala. Kdyby nebylo reálného socialismu, skončil by nejspíš jako jeden z řady levicových salónních intelektuálů s nepraktickými, ze života odtrženými, ale radikálními představami, jak spasit svět. Tady konkrétně Havel pouští filmaře blízko k tělu jenom tam, kde to uzná za vhodné. Že by vám dovolil udělat si o něm komplexní představu, že by film dal prostor jeho kritikům a analyzoval jeho politické zásahy a rozhodnutí, o tom se vám může jen zdát. Ten, kdo měl už před zhlédnutím dokumentu o Havlovi ty představy, které se film snaží prodat, tak nemusí váhat s návštěvou kina. Ten, kdo k němu má odstup, tak munici k jeho kritice nenajde a celkově je to ztráta času, protože kvalitní dokument by se měl soustředit spíš na obsah, ne na formu. Celkový dojem: 40 %. (29.04.2011)

Velmi příjemně, poutavě a pointovaně vystavěný dokument, který Havla představuje jako komplexní a vyhraněnou osobnost... jednotícím momentem lze označit třeba rozeklaný vztah Havel x Klaus jako souboj dvou principů, přesto mi něco říká, že to celé mělo být o něco sevřenější a méně pásmovité. Možná se tu projevil fakt, že Janek sám materiál nenatáčel, ale pouze uspořádával. Zamlouvá se mi, že Občan Havel se nesnaží přibravovat, glorifikovat, vyhýbat se negativům Havla jako osobnosti... nutno říci, že po shlédnutí tohoto atraktivního dokumentu jsem se znovu utvrdil v tom, že žít ve společnosti formované více havlovským humanismem by mi bylo stokrát milejší než potácet se dravým Klausistánem. (28.05.2008)

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +hodnotný dokument po obsahové a "historické" stránce, pohled na prezidenta Havla jako na obyčejného člověka, občas příjemně vtipné, filmem projde mnoho známích osobností, dočkáme odhalení nebo odkrití některých událostí -časová osa není pro nezasvědceného diváka moc přehledná, film už kolikrát vynechává samotné proslovy nebo Havlovy výstupy na veřejnosti, z velké části pohled pouze do zákulisý/// Pro mě zajímavé a poutavé, místy opravdu zábavné. Těžko se rozepisovat, abych nezklouzl k hodnocení nebo psaní o politice, na kterou má každy nějaký názor. To ale patří do diskuze nebo prostě jinam. O dokumentu řeknu, že je určitě záslužný. Těm kdo ho neviděli bych ho určitě doporučil. Pojednává o žijící postavě z dějepisu a taky o obyčejném člověku, který stál na neobyčejném místě a podle mě se zasloužil o hodně. Za několik let to bude dokument ještě hodnotnější./// Celkem 77%/// (17.11.2008)

Bez ohľadu na kvality dokumentu hodnotenie drvivej väčšiny užívateľov je dané postojom k osobe Václava Havla. Zostrihané intímne nazretie do prezidentovho zákulisia je nepochybne lákavé. Odkrytá opona sa však môže stať aj milou propagandou súkromia politika, čo platí aj pre tento film. Už len z dôvodu akejkoľvek skutočnej absencie kritického náhľadu nemôže byť hodnotenie viac ako priemerné. Zostrihy jednotlivých udalostí sú akurátne, prezident sa obklopuje bradáčmi a okuliarnikmi. Väčšinou fajčia a plkajú somariny. Klasika. Každý politik si predsa vždy zo sebou do úradu povolá partiu svojich kamošov a pätolízačských obdivovateľov. Čo vadí asi najviac je spôsob Havlovho humoru. Jeho absurdné drámy boli ok - teda do momentu, než sa stal politikom. Potom to už bolo čisté odchádzajúce zúfalstvo (dráma Odchádzanie aj rovnomenný film sa stali smutným potvrdením skutočnosti, že ak sa umelec raz stane politikom, po návrate zo sveta moci už nikdy nedokáže vytvoriť nič zmysluplné, hravé a myšlienkovo podnetné). No Havlov humor v útrobách hradu: čistá katastrofa. Založený na poznaní dobových politických súvislostí a usieraní si z charakterov politických súputníkov či protivníkov. Myslím, že do značnej miery za to môže alkohol, pretože ako sa vyjadril jeden alkoholový psychoterapeut, na Havlovi, Zemanovi aj Slotovi možno badať a v správaní pozorovať účinky dlhodobého užívania veľkého množstva chľastu. To sa prejavuje aj určitým nazeraním na svet okolo - veselé uchechtávanie sa zo správania a myslenia iných. Najlepšie v partii podobne naladených poradcov z mokrej štvrte. Nečudo potom, že podľa Vaškových vlastných slov on sám "jednou sežral Ďulovi (ich psovi) večeři". Inak je film zaujímavý postupným ukazovaním víťazstva v nežnej revolúcii. Dámy a páni, zamatovú študentskú revolúciu vyhrala a poklady a trofej Václava Havla získala: Dagmar Havlová, rodená Veškrnová. (15.12.2015)