Kamera:
Jean-Claude KalacheHudba:
Michael GiacchinoHrají:
Edward Asner, Christopher Plummer, Bob Peterson, Delroy Lindo, David Kaye, Jess Harnell, Josh Cooley, Pete Docter, Brenda Chapman, Teddy Newton (více)VOD (4)
Obsahy(4)
Carl Fredricksen je bývalý prodavač pouťových balónků, který je nucen se vystěhovat z domu, který společně se svou zesnulou manželkou Ellie postavili. Místo odchodu do domova důchodců se ale odhodlá k činu. Ke střeše svého domu přiváže tisíce balónků, vystoupá s domem k nebi a vydá se do Jižní Ameriky, jak to kdysi dávno slíbil své ženě. Na cestu se s ním ale vydává ještě jeden nechtěný cestovatel, o jehož přítomnosti Carl nemá ani tušení. Je to osmiletý chlapec Russell, který se ocitl na jeho zápraží právě v okamžiku, kdy se dům vznesl k nebi. Starého muže a malého chlapce na společné cestě do Jižní Ameriky čekají úžasná dobrodružství, na která nikdy nezapomenou. (TV Nova)
(více)Recenze (1 408)
Kouzelný animák z dílny Pixaru, ale Pixar umí daleko lépe. Vzhůru do oblak je hodně emotivní a slabší povahy mohl dojmout i k slzám. ()
Chvilkama i zábavné, ale bohužel opravdu jen chvilkama... - 23. 9. 2009 - kino Nový Hrádek - 45% ()
"Pouze 80%", přesto to nepovažuji za sklamání. Film jsem v kinech nestihl, shlédl až na DVD, náležitě poučen recenzemi jsem nečekal něco, co jsem nemohl dostat. Je to komorní příběh, který mi připomíná film Příběh Alvina Straighta. Mixovaná nostalgie s dobrodružstvím (stolové hory byly prezentovány na 100%). Film o stáří se vlastně nedá natočit jinak, než nostalgicky a volnějším tempem (přestože některé akční scény jsou dosud neviděné - například vyplivnutí zubní protézy do obličeje protivníka). Dcera (12) si vyžádala pustit znova prvních 15 minut. ()
Na úkor všech Madagascarů, Dob ledových a jiných průměrných pokladniček pro dětské publikum, vznikne jednou ročně něco, jako toto. Co taky čekat od špičky jako je Pixar, který každým dalším filmem posouvá hranice k lepší animaci, zajímavějšímu příběhu a k "dospělosti". Není to ten otravný uřvaný animák, kde všichni padají a mlátí se do hlavy. Vzhůru do oblak je střídmý, několika linkami vyvážený a pozvolna plynoucí dobrodružství, v němž si divák každého věku najde, co chce. Vrcholem filmu je pak samotný úvod - shrnutí Carlova života, jenž si nezadá s tím nejlepším a nejdojemnějším zbožím roku. Před podobnými scénami klobouk dolů. Sám jsem si říkal, že kdyby celý film pokračoval na podobné struně a "vykašlal se na dětské publikum" dost možno by se jednalo o jeden z nejlepších animáku. Ale to samozřejmě nejde. Ovšem, že tu nalezneme hromadu infantilních fórků a přepálených scén hraničících s groteskou (např. psi řídící letadla..) . Ale nikdy vyloženě nesklouznou k trapnosti nebo samoúčelnosti. Určitě to není nuda, ale až na vyloženě vtipné scény jsem měl pocit, že se děti více nudily než bavily. U mě to bylo naopak. Říkám, kdyby do budoucnosti Pixar alespoň v jednom snímku zanedbal dětskou část publika, mám pocit, že by šlo o vyjímečný animák, kterému by jakákoliv účást v žebříčcích nejlepších filmů slušela mnohem více. ()
Těžší na hodnocení, než se zdá. Choval jsem nejdříve skepsi, protože lítající dům na balonkách mi přijde jako až moc infantilní nápad na můj vkus. První minuty filmu mě skvěle naladily; o to horší pak bylo vstřebávání mírného konečného zklamání. Jak jsem zmínil, retroskeptivní náhled do života Carla je úžasný, dojemný, jendoduše krásný, až mě to chytlo. Postupem času ale ta naděje, ten entuziasmus, který nám byl prezentován, mizí a jsme svědci spíš takového komorného vyprávění s mírnou dávkou akce s bohužel nízkou dvákou vtipu. Mnoho recenzentů to zmínilo přede mnou: Vůbec nemám pocit, že se dívám na film pro děti; polemiky okolo promarněného času, volby uspokojení, to je vše moc dospělé. Přišlo mi, že scénáři rychle došel nápad po tom fantastickém začátku a poté už nám servíruje jen dost neoriginálního klišé. Moc tomu nepomáhá ani nepohádkovská hudba. Nicméně, film dosti zachraňují sympatické postavy. Celkově vzato se jedná o slušný počin, který odvážně vyjel z těch klasických pixarovských kolejí, ale mě bohužel tak neunesl. "Adventure is out there!" ()
Citlivost. Fantazie. Vzrušení. Smích. Dojetí. Něha. Úžas. Moudrost. Čistota. To všechno v sobě nese film roku Vzhůru do oblak. Vyprávěné přirozeně a čistě, jakoby na jediný nádech, si diváka omotá kolem prstu. V záplavě žertů člověk málem neocení, že Vzhůru do oblak nabízí i výtvarnou podívanou. V půvabných měkkých barvách, jakoby zevnitř prozářených světýlkem pohádkové neskutečnosti. Submarino Dánsko 2010 110 minut Submarino se sice původního desatera nedrží doslova, nicméně hlásí se k němu úsporností slov, hudby i stylizace. Vládne tu syrová věcnost včetně sexu; po pravdě, odcizenější obraz světa už být nemůže. Tíživá sociální nálada – vedle bratrů žijících zjevně na podpoře do děje zasáhnou ještě úchylný kamarád, lehčí dáma a uliční narkomafie – téměř nemá skulinku; Submarino vypadá jako jedna velká lidská špeluňka plná ztracenců. Paradoxně z přespříliš vyhrocené všeobjímající deprese už se klube manýra a tvůrčí schválnost, byť jí nelze upřít působivost a výtečný Jakob Cedergren v hlavní roli má takřka westernový sex-appeal. Vinterberg svou mužskou ságu drsně dramatizuje a zejména ve druhé části i zbytečně nastavuje. Jednak stavbou, neboť obdobné časové úseky líčí nejprve pohledem jednoho a poté druhého sourozence, než se jejich cesty znovu protnou, jednak stále mnohomluvnějším pointováním. Včetně závěrečného okamžiku, kdy divák v duchu hrdinu žádá – Prosím, neříkej to naplno, všichni to už víme, zkazíš to! Neposlechne. Za trest šlo deset procent z hodnocení dolů. ()
Vzhůru do oblak je snímeček vytvořený v animovaném studiu Pixar, což už samo o sobě naznačuje, že podívaná to bude pěkná. A to se i potvrdilo, začátek filmu byl úžasný a já jen s úsměvem přikyvoval a v duchu si říkal-to se mi líbí. Jenže asi od poloviny filmu kvalita příběhu začala klesat a můj úsměv pomalu odcházel, přičemž korunu tomu nasadila smečka mluvících psisek, kteří byli ještě tragicky nadabovaní (herec Liška by podle mě neměl dabovat). Takže abych to shrnul, na začátku opravdu milé překvapení, které postupně ochabovalo a dostalo se někde na úroveň mezi 3 a 4 hvězdičky, přičemž přihlédnu k první zdařené půlce a dám 4. :-) ()
Příjemný animák plný akce, dobrodružství, barev a zábavy. Cenu za nejvtipnější postavičku vyhrávají společně ukrákaná Kevina a mazel Dog. Děj je originální a stopáž optimální. Ze začátku působí film na naše emoce, ve zbytku filmu jsem si užil skvělou animaci a spoustu vtipných a akčních momentů. Pixare jen tak dál! ()
Nemám rád novodobé animované produkty na jedno kopyto, ale Up je výnimka potvrdujúca pravidlo. Inteligentné, vtipné, milé a ako vždy od Pixaru pekne farebné. Pre mňa najlepší animák za posledné cca dva roky. ()
Stal se pro mě nečekaně a jednoznačně jedním z nejemotivnějších a nejlepších animovaných filmů. Od dob Lvího Krále přeci jen uběhl nějaký ten pátek (krom toho nemohu zas tak moc srovnávat starou klasiku s animákem stvořeným v počítači), ALE Up mě v pár úsecích dohnal málem k slzám velice lehce, tak jako k výbuchům smíchu. Pro mě po letech očekávaný boom. Pixar dělá výborné filmy, filmy co doputují až k srdci i rozpohybují koutky úst. Děkuji!!! ()
Úvod a záver stoja za to ( hlavne úvod je niečo výnimočné, dojímavé a krásne ), stred je vyslovene pre deti, aby sa nenudili - celkovo som bol príjemne prekvapený. ()
84% Dětský film o smrti a nesplněných snech, kde se dva důchodci perou na letící vzducholodi na život a na smrt? Zní to divně, ale je to téměr dokonalé, velmi podařený tah na emoce, skoro jsem brečel...Ne všechno co je animované, v hlavních rolích také s mluvícím psem a otravným klukem je úplně pro děti. ()
Nevím, jak to Pixar dělá, ale dokáže v člověku vyvolat úžasné emoce a na druhou stranu skvěle rozesmát. ()
Pixar ukazuje, že lidská fantazie asi nezná mezí. Rozhodně sem se necítil jako jedno dítě v sále, který proneslo uprostřed filmu, že už chce jít domů. Dabing byl snesitelnej a předevšim Liškovo podání psa Duga bylo bezvadný. Neni to pro mě taková pecka jako třeba Ratatouille, ale fakt sem se bavil :) ()
Zajímavý příběh na začátku až po poslední rozloučení s milovanou Ellie. Vložka se zaměřením spíš pro dětské publikum už měla víc mezer a hluchých míst. Konec po "objevu" v knize dobrodružství nastartoval nové obrátky. Přesně jak na povel, když člověku dojde, že se dá život prožít stejně krásně v okruhu 200 metrů čtverečních. Zároveň toto zjištění zaktivizuje všecky buňky k akci a třeba jen tomu poslednímu zážitku, pro který stojí za to žít. Tak tak, hezké poučení pro každého, jak pomíjivé je bytí zde.... (Žabí budík a podvědomé típnutí za jedna s hvězdou!) ()
V animáku, který mě tolikrát rozesmál, bych nečekala zároveň i tak smutné tóny. Už jenom nápad, že osamělý stařík uletí před nucenou deportací do domova důchodců ve svém domě neseném tisíci barevných balónků, je kouzelně hořkosladký. Touha konečně si vyplnit celoživotní sen se vší urputností, kterou dává rychle ubíhající čas. Nádherná představa, která se může změnit ve skutečnost jenom v animáku. ____ Tenhle film je vodopádem bláznivých, poetických nápadů. Závrať vzbuzující příběh o nalezení nečekaných přátelství. /2. 12. 12./ ()
Pěkné, dojemné, smutné i veselé najednou. 80% ZHLÉDNUTO V KINĚ - 75 KČ ()
Prvních patnáct minut by bylo jako samostatný krátký film jasně za 5 - dojemné a vtipné v jednom. Jako celek to vůbec není animák, na který jsme od Pixaru zvyklý - vtipy se nevrší jeden na druhý, zvířátka v něm nejsou zrovna moc roztomilá a hlavní postava starého dědečka toho moc nenamluví. Je to prostě celé hodně originální - a nejvíc se mi k tomu asi hodí adjektivum "milé". ()
zabavnejsi nez nudná krysa kuchar a naprosto strhujici nez senilni robot popelar ... ()
Kdyby zůstalo jen u prvních deseti či jedenácti minut, nešla bych pod pět hvězd, kronika obrazů jednoho (nenaplněného) rodinného snu mě totiž dojala k slzám. Avšak po tomto fenomenálním úvodu se pak nic moc extra neděje a potom se toho zase děje příliš mnoho, uvrčeného dědu doplní otravné (!) dítě a jede se na výlet do džungle. Tam mě ze všech stran mlátilo morální poselství, že sobectví a ubližování zvířátkám je špatné etc. A ačkoli se objevilo několik výborných vtípků glosujících stárnutí a stáří (za všechny: Spit it!), tak se ani o komedii nejedná, spíše o akčně-sentimentální mezigenerační povídku. Pixaru opět tleskám za výbornou animaci nejen postav, i za přesně načasovanou gradaci akčních momentů, ale nemůžu nad čtyři, protože má očekávání v úvodu narostla o 150% a bohužel nedošla naplnění. ()