Nestyda

U televize, s nějakou tou reklamní pauzou na cigárko a kávu by se Nestyda přežít možná dal, ale v kině to bylo čiré utrpení. Upachtěné, upocené, nevtipné a neveselé a navíc jsem u každé erotické scény s panem Macháčkem trpěla stejným studem, jako bych asi trpěla, kdyby mne někdo donutil dívat se na porno s vlastními rodiči. (30.11.2008)

Stále čekám, kdy Hřebejk zakopne o dobrého scenáristu. Jarchovský je dobré čtyři roky vyčpělý až na kost a "mistr" Viewegh se pro změnu topí v knižních dialozích, které na plátno buď nepatří, nebo vyzní úplně debilně. Což ostatně platí i pro celý film. Ten se táhne od nikud nikam, celá Macháčkova linie připomíná špatný vtip s postavou, jíž bych Don Juana neuvěřil ani po pěti panácích a jediná smysluplná a sympaticky napsaná část s Liškou a Babčákovou zase trpí wtfakózními scénkami typu "tchýně dohazovačka". Výsledek je o to smutnější, čím víc se Hřebejk snaží. P.S.: Ty estrádní roličky pánů Gotta a dua Pokorný-Ondráček by si měla Nova schovat do Comebacku, ne je cpát do filmu. (30.09.2008)

Nestoudnost? Ale kdeže... Vše zůstává při starém. Honza Hřebejků stále umí točit jako málokdo jiný v této republice. Stále má i čich na herce (bohužel ne vždy i na neherce). Poněkud rozpačitý úvod je bohatě vykoupen následnou linií Babčákové s Liškou. A nakonec i ty Oskarovy osudy začnou získávat na zajímavosti, což jde ruku v ruce s kvalitou. Prostě klasická (od Horem pádem snad i nejlepší) hřebejkovina posledních let se všemi klady i zápory co k tomuto "subžánru" patří. Pouze absence Jarchovského (konečně!) se na soudržnosti scénáře nijak výrazněji neprojevila. Stále je to slet perfektních scén, které dohromady moc neštymují. (09.10.2008)

"Já nejsem žádnej řidič. Jsem boyfriend." Krize středního věku mi něco říká, takže bych asi mohl napsat, že jsem viděl poměrně hravej film o jednom Oskarovi, kterej se stal nadšeným majitelem krize středního věku, následkem čehož opustil rodinu a začal si užívat svobodnýho života. O tom ten snímek skutečně je a já mu rozumím a fandím. Ovšem Nestyda je taky neskrývaným produktem svý doby. Tváří se, že chce něco sdělit a přitom často jde jen o vizuální spojení neustále vyzdvihovanejch sponzorů s tvářemi hvězd, celebrit a jinejch důležitejch kuřbuřtů. Naštěstí jsem se celkem bavil a inspirován Matějem zahajuju půlroční sexuálním půst, po kterým se pokusím ejakulovat v pavilónu klokanů. (04.01.2022)

Povídky o manželství a sexu jsou kniha takřka geniální. I proto to měl Nestyda od začátku prohrané, ale vyšel ze souboje s očekáváním relativně se ctí. Souvislý příběh totiž musel být přítomen, ale určitě měl být bližší Oskarovi. Zuzanino počínání totiž působí silně rozpačitě, tuctově a bohužel bez pointy. Na scenáristickém papíře to mohlo být od Viewegha slibnější, takhle dost dobře nechápu, proč jsem měl tu či onu unavenou linii sledovat. Nejsilnější momenty samozřejmě přijdou, když se objeví replika z povídky, jeden oblíbený příběh se propojí s jiným a překvapivě právě připsaná Nora je parádní vůdčí linkou. Zkrátka všechno alespoň zdánlivě funguje, ale na příliš mnoha místech jsem jasně cítil, že chybí něco navíc, o proměnlivosti nálad předlohy na několika řádcích ani nemluvě. A Hřebejk sice naštěstí definitivně zahodil dřívější masku spasitele české kinematografie, kterou si tak nepochopitelně přivlastnil, ale měl by se zamyslet nad svým šansonově-melancholickým syndromem. Ta vzájemná podobnost předkládaných hudebních prostředí už je alarmující. (09.11.2009)