Nestyda

Nic dobrého jsem nečekal a byl jsem velmi mile překvapen. Příběh sice není nic moc, dá se říct, že je o ničem. Přesto scénář je velmi vtipný (hřebejk ho tgentokrát netvořil s jarchovským, ale s macháčkem a vieweghem), má vypilované hlášky a celou dobu si drží svojí pohodovou atmosféru. je to spíš jednohubka na jedno zhlédnutí, při druhém by mohlo hrozit, že začnete přemýšlet nad poslední třetinou, kde se autoři (nejvíc patrně hřebejk) snaží o nějakou myšlenkovou hloubku a pointu a nadá se říct, že úplně úspěšně. Nic méně nestyda hravě obstojí sám bez těchot pokusů jako čistokrevná a velmi dobrá komedie s opravdu skvěle vybraným obsazením. Bez macháčka by ten film asi hodně ztratil a paní Vašáryová v roli rádoby Hany Hegerové (která se taky ve filmu mihne), to je herecký koncert sám o sobě. (22.10.2008)

Poslední Hřebejkovy filmy mi přišly mimořádně blbé, takže na tenhle jsem šel s očekáváním slepence scének plných nudy, trapnosti a toporných hereckých výkonů. O to milejší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že je to sice pořád slepenec scének, ale z dobré poloviny docela vtipných. Macháček je tady asi nejlepší z filmů, kde jsem ho zatím viděl, Liška snesitelný a Landovský super. . Navíc, ještě než to stihne začít nudit, tak to skončí. (07.11.2008)

Šok a příjemné překvapení. Přestože to v podstatě o ničem není, spousta děje tam navíc jako by chybí a z historického hlediska se tomu bude vyčítat i absence pointy (i povídky mají vyvrcholení, ne?), kouká se na Nestydu příjemně (=neměl jsem tendence sledovat časomíru). Přes všechny zveřejněné fotografie s falickými rohlíky, přehrávané excesy z trailerů a růžové plakáty se Macháčkovi s Hřebejkem omlouvám. (09.10.2008)

Hřebejk má tu smůlu, že Pelíšky jsou jenom jedny a že je natočil tak brzo, protože všechny dalši jeho filmy už jsou bohužel horší. Přesto to s Nestydou nevidím tak tragicky. Herci sice místy mluví tak "civilně", že jim prakticky není rozumět, ale člověk si časem zvykne. Milá byla česko-slovenská konfrontace ("co je to korytnačka?") i camea paní Hegerové a Mistra Gotta. Nejvíc mě však dostala použitá hudba - tomu říkám naprosto a stoprocentně "hudba mého srdce", takže díky ní zaokrouhluji ze 3,5 nahoru. (13.02.2011)

NOC PLNÁ FILMŮ. NESTYDA je z vieweghovských adaptací posledních let (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU) jednoznačně nejlepší, protože všechny jejich zápory tlumí do přijatelné míry: od knižních dialogů, odporu k ženám až po scénkovitost, v nichž dvě scény spojuje jedna rozehraná a následně vypointovaná anekdota. Hřebejk se dovede obklopit profesiálním týmem, jenž z převážně televizně vypadajících snímků distribuovaných omylem v našich kinech udělá skutečně kinofilm. Platí to především pro kameru pracující dobře s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem i více plány najednou a hudbu, která přechází z té, jež je součástí filmového fikčního světa, do té, která její součástí není (zde až za hranicí manýry, kdy se jako v KRÁSCE V NESNÁZÍCH film o ničem "prohudbuje" až k závěru + repetitivnost hudebních motivů je otravná). Jenže rezignace o snahu cokoliv vypovědět, "prostě" jen obrousit hrany a naservírovat bezproblémový, o nic se nesnažící a nic neříkající produkt, je rezignací tvůrčí, filmařskou a nakonec i diváckou. Závěrečný synekdochický obraz, v němž mrtvý kapr obživne a přendán z kádě do kalné vody plave dál, se tak dá brát i jako glosa celé Hřebejkovy tvorby. (21.10.2008)