Dárce

Ve Walden Media si nechali udělat průzkum a zjistili, že intelektuální kapacita dnešních puberťáků (tedy cílového publika společnosti) nepřesahuje možnosti desetiletých dětí. Takže se poohlédli po literatuře pro děti a nechali z ní udělat scénář s trochu staršími postavami. Soudě dle mnoha kladných ohlasů byl jejich průzkum správný. Jinak je to tradiční romantická light dystopie, která je ke konci čím dál nemožnější a samotný závěr může jít vysvětlit už jen aplikací pokročilé magie. Nuda, nuda, šeď, šeď. (23.09.2014)

Námet sa mi veľmi páčil. Naviac stvorenie totalitného sveta, kde je všetko kontrolované, kde neexistujú žiadne pocity, len poslušnosť a kázeň, bolo absolútne ukážkové. Po tejto stránke som si film užíval. Všetky tieto klady sprevádzal slušný scenár a uspokojivé herecké výkony (aj keď Bridgesovi je rozumieť čím ďalej tým menej :D). Všetko to kúzlo a pozitívny dojem však vyprchal so spackaným záverom, ktorý bol uponáhlaný, povrchný a strašne odbitý. No proste nestál za nič. Ukážkový príklad ako pár minútami odpísať celý film. Ostávam však pri silnom priemere a s pozitívnym odporúčaním, pretože niekomu, na rozdiel odo mňa, môže taký koniec vyhovovať. 65/100 (07.10.2014)

Dárce je vedle Hunger Games a Labyrintu jedním z dalších sci-fi filmů z (blízké) budoucnosti, které zobrazují alternativní podobu společnosti. Samotný námět nebyl špatný - na první pohled perfektní svět, ve kterém si jsou lidé rovni, všechno je pravidelné, šedé, a není zde místo pro bolest, násilí a bohužel ani emoce. A jak už to u takových filmů bývá, tak se objeví najednou nějaký jedinec, který naruší onen řád a pořádek. Osobně mi nejvíc vadilo, že to bylo zpracováno poněkud ploše, a že tam nedošlo k nějakým větším a nepředvídatelným zvratům v ději, přičemž v závěru filmu jsem se cítil být ochuzen o nějaké lepší zakončení. Zkrátka snímek, který měl skrze námět potenciál, ale ten se vytratil ve zpracování. (27.06.2016)

Néé. Prečo? Toto sa mi presne stalo pri Niccolovom Hostovi; tie očakávania, že všetky hlúposti nakoniec nájdu východisko, že tvorcom sa nakoniec podarí vysporiadať sa so sebou samými, nejak vykľučkovať z toho labyrintu nonsensov a odporovania si; až to zrazu začne byť neúnosné, logika neprichádza, uvedomíte si čo sledujete za žáner... Akokoľvek mám pre dekadenciu slabosť, táto hm "zábava", fenomén ktorý odštartoval Twilight, nie je ničím než pásovou výrobou, predajom braku za miliardy, hyperrýchlym realizovaním nedokončených vykrádačiek mládeži neznámych klasík, splácaných dohromady do gulášu bez hlavy, päty a sebemenších náznakov pokusu o prekročenie cieľového publika nedorobených adolescentných ignorantov. Tentokrát všetko od Pleasentvillu po Občana Kanea. Až vás to trkne. A ja nato vždy znovu naletím, vždy dúfam. A zase nič. Hry o život to zvládli, Divergencia k tomu mala našliapnuté. Giver sa topí v tom zvyšku.. Druhá hviezda za tú sexi malú Izraelku (17.09.2014)

V postapokalyptickém Kvítečkově (později potracení viz Neználek, normalizační vize reálného komunismu Nikolaje Nosova) už zase něco smrdí. Smrdí to Divergentními Hladovými hrami. „A kurva,“ říkal jsem si po prvních deseti minutách. Co jsem si říkal při závěrečných titulcích, raději reprodukovat nebudu, protože bych si strašně zkazil pracně budovaný imič prudérního katolíka, o němž je všeobecně známo, že v životě neřekl sprosté slovo. Další plagiátorská grafomanská kráva tentokráte myslela ve svém literárním patogenu i na holky s koulema, a tak v tomto předmenstruačním postapu nehledá svou identitu a lásku až za hrob další předčasně dospělá, náležitě přechytřelá a uvědomělá čtrnáctiletá pizda, ale inovativně je hlavní hrdinkou fešácky nagelovaný hošík s odulými rtíky, vášnivě z plátna pomrkávající po generačně spřízněných pohlavních nevyhraněncích, co se měli problém najít v Hangrgejs. Tam však, na rozdíl od téhle nudné a logicky naprosto zpotvořené pičoviny, byl alespoň jakýs takýs náznak bezkrevné akce, když si Katnys sem tam hrábla do toulce. Zde se ten náš ťutín akorát tak učí sáňkovat a poznávat barvičky, na závěr si udělá príma procházku s nesmírně iritujícím uřvaným miminem, během níž defloruje nějakou aristotelovskou bariéru, pročež zhatí nekalé plány zlé předsedkyně Ústředního výboru komunistické strany Postkataklyzmatova, neboť po jeho výletě všichni náhle prozřou. Opravdu nechápu, proč do téhle žumpy skočil i můj milovaný Džef Mosty. Leda snad, aby by ho stará kolena nadrobil do té obstarožní pissatelky, gerontoprasák jeden. Takže, jediné, co se nedá tomuto audiovizuálnímu hlenu upřít, je jeho výstižný název. Po tomhle má člověk opravdu nutkání okamžitě darovat pár životně důležitých orgánů jen proto, aby už to nikdy nemusel vidět znovu! (02.10.2014)