Dárce

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)

V postapokalyptickém Kvítečkově (později potracení viz Neználek, normalizační vize reálného komunismu Nikolaje Nosova) už zase něco smrdí. Smrdí to Divergentními Hladovými hrami. „A kurva,“ říkal jsem si po prvních deseti minutách. Co jsem si říkal při závěrečných titulcích, raději reprodukovat nebudu, protože bych si strašně zkazil pracně budovaný imič prudérního katolíka, o němž je všeobecně známo, že v životě neřekl sprosté slovo. Další plagiátorská grafomanská kráva tentokráte myslela ve svém literárním patogenu i na holky s koulema, a tak v tomto předmenstruačním postapu nehledá svou identitu a lásku až za hrob další předčasně dospělá, náležitě přechytřelá a uvědomělá čtrnáctiletá pizda, ale inovativně je hlavní hrdinkou fešácky nagelovaný hošík s odulými rtíky, vášnivě z plátna pomrkávající po generačně spřízněných pohlavních nevyhraněncích, co se měli problém najít v Hangrgejs. Tam však, na rozdíl od téhle nudné a logicky naprosto zpotvořené pičoviny, byl alespoň jakýs takýs náznak bezkrevné akce, když si Katnys sem tam hrábla do toulce. Zde se ten náš ťutín akorát tak učí sáňkovat a poznávat barvičky, na závěr si udělá príma procházku s nesmírně iritujícím uřvaným miminem, během níž defloruje nějakou aristotelovskou bariéru, pročež zhatí nekalé plány zlé předsedkyně Ústředního výboru komunistické strany Postkataklyzmatova, neboť po jeho výletě všichni náhle prozřou. Opravdu nechápu, proč do téhle žumpy skočil i můj milovaný Džef Mosty. Leda snad, aby by ho stará kolena nadrobil do té obstarožní pissatelky, gerontoprasák jeden. Takže, jediné, co se nedá tomuto audiovizuálnímu hlenu upřít, je jeho výstižný název. Po tomhle má člověk opravdu nutkání okamžitě darovat pár životně důležitých orgánů jen proto, aby už to nikdy nemusel vidět znovu! (02.10.2014)

Dárce je zhulenecký sen vášnivého fanouška kýčovitých youtube kolekcí, který nedávno viděl Vesnici, slyšel z třetí ruky o námětech několikera slavných sci-fi a jeho představa o fyzické výdrži kojenců se odvíjí od komiksů o útlém dětství Clarka Kenta. (Knihu jsem nečetl a je z roku 1993, takže ony příměry jsou spíše orientační.) (11.09.2014)

Představte si, že žijete v harmonickém světě nejsou války, všichni jsou si rovni. vaše životní dráha je předurčená a vy jste předem vybráni na práci na kterou se nejvíc hodíte. všichni jsou spokojení nikdo si nic nezávidí nejsou rozdíly a svět je černobílý. Jasně říkáte si to zní jak řízenej život. To je pěknej shit v takovým systému bych žít nechtěl. Ok a teď si představte, že to nevíte, protože vám byla vymazána paměť. neznáte historii lidstva nemáme emoce nevíte co je láska co je nenávist, smutek, nevíte co je smrt. Nevíte nic. Takže navenek žijete v absolutní harmonii a rovnováze, ale ve skutečnosti je všechno postaveno na lži podvodu a pokrytectví. Co by se stalo kdyby na to jeden člověk přišel a otevřel oči i ostatním? Přesně takové otázky tenhle film klade a musím říct, že i když se z hlediska tématu nejedná o nic novýho pod sluncem tak mě Dárce chytl. Je zajímavě zpracovaný, svižný nenudí a i když je téměř neakční, tak je to takový přemýšlivý sci-fi který celkem můžu. Neříkám, že je to až tak moje parketa podobnej film mě musí chytnout a tenhle mě nijak nepohoršil. Proto dám.60% (17.09.2014)

Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4* (21.04.2015)