Dárce

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)

Tahle variace na znázornění života ve společnosti bez "nebezpečných" vjemů a vzpomínek není ani příliš temná, ani příliš efektní, ale to vůbec neznamená, že by snad poskytovala méně námětů k přemýšlení nebo že by snad její představa byla méně děsivá, spíše naopak. Objevování ztraceného světa smyslů je v tomto případě velmi vynalézavé a dokáže účinně vtáhnout do příběhu svou hrou s barvami, zvuky a emocemi, stejně jako obsažnými proslovy strážce paměti. Také proto je poměrně velká škoda tak trochu uspěchaného závěru, který nedotahuje celý snímek, jak by si zasloužil. 75 % (16.09.2014)

CITÁT - Z popela zkázy byla zbudována společenství.......... Už od počátku příběhu jim nevěřím. Tvrdí se zde, že jsou potlačeny takové vlastnosti jako je závist, lež, snaha o vyniknutí nebo bohatství. Ale když tak sleduju hlavní hrdiny, tak to prostě nefunguje. Herci přehrávají a ikdyž tvrdí že ne, tělo dává jasně najevo že ano. Ono se potvrdí, že lež má krátké nohy a to záhy. CITÁT - Smíš lhát.......... V mnoha ohledech mi to připomínalo jednu známou diktatůru, tak že mě to vlastně nebavilo. Tolik let to budují, už to musí být dávno vymýcené, ale těžko věřit, že se to vše posere zrovna v době, kdy na scénu nastupuje divák. CITÁT - Tato spací pomůcka není hroch..........Konec mě vůbec nepřekvapil. Jedna za kameru a druhá za hudbu. (19.01.2015)

V postapokalyptickém Kvítečkově (později potracení viz Neználek, normalizační vize reálného komunismu Nikolaje Nosova) už zase něco smrdí. Smrdí to Divergentními Hladovými hrami. „A kurva,“ říkal jsem si po prvních deseti minutách. Co jsem si říkal při závěrečných titulcích, raději reprodukovat nebudu, protože bych si strašně zkazil pracně budovaný imič prudérního katolíka, o němž je všeobecně známo, že v životě neřekl sprosté slovo. Další plagiátorská grafomanská kráva tentokráte myslela ve svém literárním patogenu i na holky s koulema, a tak v tomto předmenstruačním postapu nehledá svou identitu a lásku až za hrob další předčasně dospělá, náležitě přechytřelá a uvědomělá čtrnáctiletá pizda, ale inovativně je hlavní hrdinkou fešácky nagelovaný hošík s odulými rtíky, vášnivě z plátna pomrkávající po generačně spřízněných pohlavních nevyhraněncích, co se měli problém najít v Hangrgejs. Tam však, na rozdíl od téhle nudné a logicky naprosto zpotvořené pičoviny, byl alespoň jakýs takýs náznak bezkrevné akce, když si Katnys sem tam hrábla do toulce. Zde se ten náš ťutín akorát tak učí sáňkovat a poznávat barvičky, na závěr si udělá príma procházku s nesmírně iritujícím uřvaným miminem, během níž defloruje nějakou aristotelovskou bariéru, pročež zhatí nekalé plány zlé předsedkyně Ústředního výboru komunistické strany Postkataklyzmatova, neboť po jeho výletě všichni náhle prozřou. Opravdu nechápu, proč do téhle žumpy skočil i můj milovaný Džef Mosty. Leda snad, aby by ho stará kolena nadrobil do té obstarožní pissatelky, gerontoprasák jeden. Takže, jediné, co se nedá tomuto audiovizuálnímu hlenu upřít, je jeho výstižný název. Po tomhle má člověk opravdu nutkání okamžitě darovat pár životně důležitých orgánů jen proto, aby už to nikdy nemusel vidět znovu! (02.10.2014)

„Dobro jede na saních, zlo se sype jako sníh. Jonasovo kouzlo, do Fiony vklouzlo.“ Až na to, že tuhle Ameriku neobjevil Phillips Noyce, ale už ve středověku paní Kateřina, když tím na Roháčku konejšila nemocného chlapce: „Rozkoš pomine a nevábí, není-li splácena strastí. Bez bolesti život nemá ceny.“ ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Orwell, 1984 aneb Velká sestra Meryl Streep tě sleduje! [] Stanisław Lem, Návrat z hvězd. Utopická krotká společnost, kde nikdo není schopen násilí. [] Pavel Bagrjak, Modří lidé. Únosy dětí, pokusy na lidech a věda ve službách „pokroku“. [] Starý Zákon. Adam/Jonas, Eva/Fiona plus jablko a had Jeff Bridges. [][] Jednu hvězdu za vizuál, létající město evokující mi Gulliverovy cesty, druhou za legrační teflonové miminko středního doletu, nenáročné na údržbu i krmení, a třetí za zlomyslnou představu čurbesu, který to tsunami vzpomínek způsobí v totalitním ňuňuňu světě. To máte... války, nemoci, vraždy, loupeže, znásilnění, nevěra, incest, týrání dětí, šikana, LDN-ky, hospice... Jonasi, děkujeme! Hodně zvláštní happyend. (22.11.2023)