Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (390)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Martin Hollý natočil opravdu silný baladický film o jednom z nejsmutnějších období našich moderních dějin - 50. letech minulého století. Volně rozvíjí réma tématicky spřízněných Všech dobrých rodáků Vojtěcha Jasného s východiskem ,,Jak komunismus nakládal s českým venkovem" posunutým k osudům třídních nepřátel, tedy našich západních letců, vojáků, jakož i všech ,,nepřátel socialismu". Největší devizou Tiché bolesti je pozměněné hledisko, které používají scénárista Jiří Křižan a režisér Martin Hollý - do středu příběhu nestaví primární oběť gottwaldovských monstrprocesů (nelegitimně odsouzeného a popraveného), ta je jen jednou z vedlejších figur a ve vlastním filmu ji patří jen jedna scéna, ale oběti sekundární - tedy děti a rodiče justičně zavražděného. Navíc celý snímek není stylizován syrově naturalisticky, jak by se jistě dalo čekat, ale spíše metafyzicky smířlivě (postavou nejstaršího z klanu Kadavých - další ze strhujících hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského) a s rozměrem jakési moderní politické balady. Vojenským oddílům PTP (tedy Pomocným technickým praporům) provedl v popularizační historické reflexi medvědí službu Miloslav Švandrlík se svým humoristickým románem Černí baroni, skutečný stav těchto vojenským jednotek, kterým ovšem bylo znemožněno používat zbraně a byla pro ně vyčleněna pouze ta nejhrubší (s malou mírou nadsázky otrocká) práce, byl ale mnohem horší, než jak to popisuje nejen pan Švandrlík, ale i tento film... ,,Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..." Podobné filmy: Všichni dobří rodáci, Žert, Skřivánci na niti ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Velká škoda, že se filmem táhli dvě dějové linky minulost a současnost. Obě byli neskutečně zajímavé a velmi dramatické a tak se zákonitě stalo, že se vzájemně rušili. To je naštěstí jediná chybička tohoto jinak vynikajícího snímku. Krutá doba, vynikající herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho a silné jednotlivé scény, to jsou tři nejsilnější atributy tohoto filmu. Psát o vládě komoušů v 50letech asi už nemá cenu, zbývá si buď hořce uplivnout a nebo se kouknout na Tichou bolest. Pan Rudolf Hrušinský.....o jeho hereckým talentu by se mohla napsat tlustá kniha a pořád by to málo. Je to právě on, kdo dokáže tichou bolest nést v sobě a předávat jí prostřednictvím kamery na divákovi. Silných scén bylo hodně, vybavuje se mě například ta, když tajná policie přišla pro Jankova otce s pistolema v rukou a já jakožto divák už znal jeho osud a jen bezmocně sledoval jak malý Janek se svým dědou nechápavě pozoruje otcovo zatýkání. V tu chvíli jsem měl husinu nebo ta, ve který Martin Dejdar odmítá postavit most přes bažinu. Jak to všechno skončí jsem asi tušil a možná právě proto jsem si při sledování tohoto snímku prožil jednu vlastní velkou tichou bolest. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Tichá Bolest je ve filmografii Rudolfa Hrušínského poměrně přehlížený snímek, který přitom stojí právě na něm a jeho výkonu. Ne že by z celkového pohledu nešlo o silný a vyzrálý film, ale "Jankův děda" ho posouvá o úroveň výš. Je to zkrátka tak, že nejsilnější zpracování příběhů "pétépáků" se na stříbrné plátno dostalo dva roky předtím, než vznikla sice legendární, ale hlavně figurkařící divácky vděčná záležitost jménem Černí Baroni. 90% ()

Anthony 

všechny recenze uživatele

Film který neprávem jen bez povšimnutí proplul kiny i televizí. Film střídá časové roviny - vedle tragikomických příhod z vojny se hlavní hrdina vrací ve vzpomínkách do dětství, kdy je jako dítě "nesprávného" otce terčem mnoha ústrků. Jediným o koho se mohl opřít byl jeho děda ve skvělém podání Rudolfa Hrušínského. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (4)

  • Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
  • Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
  • Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)

Reklama

Reklama