Čistá řeka

,,Já vám tu čističku podepsat nemůžu. Chápu vás, ale vaše pořadavky je potřeba sladit s aktuálními možnostmi... ´´.  ---- V sedmdesátkách se musela držet huba a krok, ale k jejich konci se tak trochu začínalo mluvit otevřeněji o ekologii. Wabi zpíval, že jeho děti chtějí vidět jak vypadá les, nejedna lesní paseka byla proměněna na skládku odpadu a umýt si auto v řece tehdy leckomu nepřipadalo jako úplně blbej nápad... Bylo to logické a zatímco kdejaký neúspěch mohli soudruzi samozřejmě sebekriticky okecat objektivními potížemi -  vnějšími negativními vlivy, neodostatkem výrobních sil, materiálu odjinud, ta smradlavá zpěněná voda co vytékala z nejednoho závodu byla jasným lokálním hmatatelným důkazem že tady něco nefunguje. Čisté životní prostředí případně reprezentovaly rezavé uschlé lesy na hřebenech našich národních parků.  V řekách se nedalo koupat, pokud někdo chytil níže po proudu rybu byl celkem risk to maso jíst. Pamatuji u tety v Neratovicích tu vodu a taky pod papírnou ve Větřní za Krumlovem. Docela by mne zajímalo, zda ta pěna na vodě v tomhle filmu byla skutečná, nebo to tam štáb trochu dotvořil k obrazu svému. Ale na rovinu, nedivil bych se kdyby to byla skutečnost. Když jsem dělal výzkum v Libkovicích nad Mostem, jezdil jsem každý den kolem různobarevných odkalovacích nádrží jen tak na volno v zemi. Vypadaly jako duhová jezera a ten pach z nich se táhl kiláky daleko. Docela by mne zajímalo jak to tam vypadá dnes. A to v tomhle filmu řeší mladý hygienik jen vodu. Městu ale vévodí tovární komín a s ním šlo tenkrát do vzduchu také lecos. Zkrátka plán se musel plnit a příroda, ta nebyla až tak podstatná!  To byla logika komunistů. Příběh je pravda lehce naivní, ale končí celkem reálně po komunisticku. Ano, o problému víme, děkujeme za aktuální zhodnocení, ale enchme to ještě chvilku vyhnít. Kdo ve filmu zaujme je mladá Anna Wetlinská, která se před kamerou dokonce svlékla a vůbec se nedivím Miloši Kopeckému, že skončil v jejím náručí. Ďurdiak byl dalším omylem tohoto filmu, hned po scénáři. U takovýchto filmů i přes jejich tendenčnost a lehce naivní děj si člověk uvědomí jak daleko jsem od toho roku 1989 v ekologii došli. A ač nejsem žádným ekoteroristou a Green Deal mi připadá jako naprostá debilita, přírodu je samozřejmě chránit třeba. Dávám za dvě zkumavky vzorků z filmové Kamenice. * * (05.03.2023)

Po aktuálním zhlédnutí na letošním Brakfestu přidávám za neopakovatelnou atmosféru do plného hodnocení. Naprosto neuvěřitelný film plný deklamace dialogů, jejichž životnost hraničí s nulou. Výskyt erotiky je s ohledem na normalizační dobu vzniku snímku opravdu abnormální, toto může sloužit jako paradoxně cenný výzkumný vzorek, i když soudruzi tvůrci své dílo takto jistě nezamýšleli. (28.11.2016)

Ach ta normalizační ekologie. Juraj Ďurdiak jako mladý hygienik, který řeší problém s řekou, která se proměnila v zapáchající stoku. A jeho pyj ve volných chvílích reaguje na sličnou začínající novinářku, která chystá kontroverzní článek o znečištěné řece. V době normalizace se nejlépe vedlo tvůrcům pohádek. Dramatická tvorba mnohdy představovala nedotažené a žalostně dramaticky vystavěné filmy. Tenhle dokonale zapomenutý snímek přesně spadá do takové kategorie. Dramaturgům tehdy připadalo správné dostat před diváky vzorného mladého agitátora, který bude za odměnu v podnájmu klátit Annu Wetlinskou. A ta se toho opravdu nebála. Šla kompletně do naha. Později se prosadila coby televizní hlasatelka a představte si ten poprask, když třeba ohlásila Večerníček a rodiče dětí to nesli nelibě, jelikož ji měli zafixovanou jako lascivní ženu. Štěpán Skalský se patrně v tuhých dobách normalizace těšil na soudruhy povolenou masturbaci, režijně totiž nepředvedl vůbec nic. Neustálé jednání na úředních místech bylo vyčerpávající a navíc nepředstavovalo pro diváky extra vzruch. Velkým zklamáním je i představitel hlavní role. Slovenský herec Ďurdiak sice nebyl předabován, češtinu zvládl s nepřehlédnutelným přízvukem, ale hlavně působil dost unyle. Ve formě  nebyl ani legendární hudební skladatel Karel Svoboda, je to až s podivem, jakou nevalnou hudbu dodal. Při jeho jedinečných schopnostech vynikajícího skladatele jsem čekal skvělou hudební složku. Pochvalu zaslouží zvuk filmu. Všem hercům bylo dobře rozumět. A na nahou Wetlinskou se také  nedá zapomenout. Od normalizační agitky se dalo čekat něco strašně divácky nestravitelného. Do této nelichotivé intence se film sice úplně nedostal, i tak ale platí, že toho nabídl pramálo záživného a zajímavého. A zapomenutý je právem. 4/10 (03.05.2023)

Méně dravá forma propagandy zabalená do civilního projevu a preudokritického pohledu je pro mne dnes jen příjemnou nostalgickou vzpomínkou. 1) Konec jako ze života dává této selance lidské reálně-socialistické rozměry._____ 2) Je tu všechno - dobový disko tanec bok do boku, přirodní vepřový řízek s bramborem a oblohou, kalhoty do zvonu i číšník nalévající slivky._____ 3) Nepřesné údaje v oficiálním textu distributora, podivná Ďurdiakova čeština (která mě na rozdíl od některých rozhořčených komentátorů spíše baví) a Steigerwaldův "bojovný" scénář jsou dalšími raritkami díla._____ 4) Hezký a přitažlivý 26letý Juraj Ďurdiak (hygienik Pavel) mi usnadnil sledování celého filmu a je důvodem i třetí byť poněkud oslabené hvězdičky. (04.10.2020)

Satira? Hm. Moralitka? Hodně laciná. Je až s podivem, jak špatné filmové scénáře psal tak etablovaný tvůrce, jakým je uznávaný dramatik a pozdější přední publicista a politický komentátor Karel Steigerwald. Z tolik dobově oblíbeného tématu znečištění životního prostředí vykrystalizovala téměř oslava konformity a pragmatismu. Plakátovitě neživotná mluva, čítankové rozebírání společenských neduhů. Takový ten chtěně naivní tvůrčí záměr, zcela standardní pro dobový normalizovaný český film. Navíc jen skutečně málokdy se sejde takhle nesympatická ústřední herecká dvojice. Ona bez charismatu (navíc drtí její elitářská povýšenost), on bez talentu (a ten jazykový projev, to by jeden vyl...). Tolik erotiky pro začátek. (07.03.2014)