Hranice ovládání

Od začiatku je jasné, že Hranice ovládania chcú byť divný film. Dialógy či monológy nemajú zmysel, ale Jarmuschove cigaretové kecy mám stále rád. Podľa mňa však režisér nustrážil tempo. Priveľa nič nerobenia mohla zachrániť hudba, ale tá sa držala v úzadí. GHOST DOG je oproti tomuto komerčák ako sviňa. Občas som mal pocit, že pozerám film od Akiho Kaurismäkiho (SVETLÁ V SÚMRAKU), lenže vzápätí som zistil, že som podchvíľou na hranici nudy... (05.02.2013)

Isaach De Bankolé jako černý ninja se (podobně jako černý samuraj Ghost Dog) pohybuje subjektivním prostorem zrcadlícím svojí pravidelnou uspořádaností symetrického labyrintu „skutečný“ svět, který obývají „živé bytosti“. On sám se mezi „živé bytosti“ nepočítá – „mezi námi jsou ti, kteří mezi námi nejsou“ avšak on „není mezi nikým“. ___________ To, co Jim Jarmusch předvádí, je volné interpretační pole, ne úplně nepodobné filmům pracujícím s vyprázdněným narativem. Z hlediska narace tedy nepřináší nic nevídaného, ovšem on svým specifickým způsobem samotnou formu vyprázdněného narativu posouvá někam mimo hranice reálného – do snového prostoru labyrintů a metasvětů, do světů „na okraji“ (jestliže okraj ani střed neexistují, mohou se jejich zdánlivé obrazy nalézat kdekoli). Na rozdíl od Guse Van Santa (Gerry) nebo Bruna Dumonta (Twentynine Palms) aj., kteří vypráví příběh z „reálného“ světa pomocí obrazů, které porušují kauzální souvislosti vyprávění (není jasné co je pro děj relevantní a co ne, takže divák je neustále maten tím, že jsou mu předkládány pouze neurčité záhyby příběhu), se Jarmusch dotýká světů mimo, existence za horizontem – Jim Jarmusch překračuje zrcadlo. ___________ Film na vzdory své volnosti není vyprávěn svévolně – hlavní hrdina (a spolu s ním i děj) se pohybuje na základě logického systému, který je utvářen cyklickou hrou propojených znaků a (divákem) nerozluštěných šifer. Divák na základě toho všeho může film „číst“ různými způsoby, avšak nikoliv jakkoli libovolně. Film je přes svoji interpretační otevřenost pevně svázaný svojí logickou strukturou (třebaže se jeho logika rovná spíše logice cesty zenu), bez které by jeho hra byla nehratelná. Podobné postupy můžeme najít v literatuře např. u raných děl Michala Ajvaze nebo v žánrových labyrintech Jeana Echenoze. Ať mi tedy nikdo nevykládá, že to byla pseudointelektuální nuda a podvod na diváka a že se Jarmusch umělecky vyčerpal! U některých filmů by mělo být upozornění non-midcult, aby bylo jasné, že u něj duševně tupozrací měšťáci a kulturní snobové mohou zažívat silné okamžiky sebestředného utrpení. (24.11.2009)

Nejslabší Jarmuschův film. Padnoucí oblek, kafíčko a imrvére nahá tlama Paz de la Huerta mně ke spokojenosti ani náhodou stačit nemůže. Tenhle film je svým příběhem vyloženě ztrátou času, kterou jakš takš kompenzuje stylovost, ale kdo by jste chtěli mnohem lepší alternativu, dejte radši šanci Clooneymu. 40% (22.12.2014)

Spoilery! Gangsterka pro snoby. Moc tedy nechápu, proč se mi tento snímek do určité míry také líbil, když jsem úžasný skromný člověk. Osamělá čokoládka putuje po Španělsku a u kávičky stejná barvy potkává další osamělé divnolidi, se kterými prohodí pár prázdných pseudo intelektuálních frází a sežere papírek, který zapije kávou. Stejný scénář se opakuje tak dlouho, než posbírá dostatek indícií, aby zneškodnil svůj cíl Billa Murrayho. To vše zvládá s dokonalou profesionalitou, která je černouškům obvykle nevlastní. Říká se, že divadlo je život, film je umění a televize je zábava. Z tohoto pohledu Jarmusch obstál, protože tento film skutečně jako umělecké dílo působí. Dokonce i samotný závěrečný akt vraždy byl uměleckým dílem. Pokud se budete cítit naladění na uměleckou vlnu, tak bych tento netradiční filmový zážitek určitě doporučil. Když už nic, tak filmu nelze odpárat jeho naprostou originalitu i po celou dobu trvající vtahující mysteriózní atmosféru. Tři kousky. (06.07.2019)

Čí Hranice ovládání vlastně sledujeme? Je to hranice manipulace divákem? Pokus natočit film, který dává divákovi konečně plnou svobodu interpretace? Poukázání na hranici manipulace tvůrce s filmovým vyprávěním, tedy pokus dokázat, že prostředky vyprávění jsou neomezené? Nebo je to pokus vytvořit střed fikčního světa s neomezenými hranicemi možného či dokonce reálného? Nebo název směřuje "dovnitř" díla? Je ústředním manipulátorem v politickém slova smyslu postava Billa Murrayho a proto je třeba jej odstranit? Nebo jde o hranici sebeovládání, jaké prokazuje hlavní hrdina? Je symetrický odraz hlavního hrdiny ve skle vlaku po dokončení úkolu (a předchozí objednávání kávy pro dva) symbolem nalezení jednoty v různosti? Správně bude nejspíš vše. Geniální film. (02.04.2012)