Agora

Geniální dílo s etickým, morálním i historickým přesahem, který nemá obdoby. Vrhá nás do neuvěřitelně zajímavé doby okolo roku 400 našeho letopočtu, kde se v Alexandrii setkávají tři náboženství. Pohané, židé a čerstvě "zlegalizovaní" křesťané, kteří jsou hladoví po moci. Postupně pozorujeme vzestup křesťanů, kteří velmi chytře využívají písma svatého k dalšímu a dalšímu získávání moci. Nastolují svá dogmata a jakékoli renesanční myšlenky označují za čarodějnictví. Ano, právě v této době se odehrál totální konec veliké antické civilizace a nastala doba temna - středověk. Film používá skutečné historické postavy velmi chytře a kombinuje je s (asi) fiktivními např. postava mladého otroka, co se přidal k řádu Parabolánů. Jestli jste koukali na seriál Řím tak přesně takhle se tu nakládá s historickými postavami, tudíž podle mne nejlépe jak je to v kinematografii možné. Samotná Hypatia je tu skvěle zahraná Rachel Weisz a člověk má chuť se díky ní pustit do googlení historie, co že to bylo za vskutku renesanční postavu. Ovšem nejuhrančivější herecký výkon podává Ashraf Barhom. Ten chlap má megacharisma. Film varovně zvedá prst proti náboženstvím. Zde jsou nejzáporněji podaní křesťané, ale jen protože byli v tu dobu zrovna u koryta. Dnes podobné chování můžeme vidět u spousty muslimů. Skvělá je právě postava otroka, který si je vědom učení nového zákona a když vidí co jeho druzi činí za bestiality a zpochybňuje jejich chování oni mu odpoví klasickým překrucováním alá: "Odpouštět může jen bůh a nerouhej se" a podobný sračky. Prostě jakékoli náboženství je dle mého názoru strašně nebezpečné a je to nejúčinnější nástroj jak zmanipulovat davy. (13.04.2010)

Agora je sám o sobě dost důležitý film, který vypráví příběh o křesťanství. Jak začalo, co způsobilo, a hlavně kdo dal ten první podnět v Římě, aby vůbec mělo nějakou šanci se trošičku rozvést. Film sám o sobě je to parádní. Kdybych se u něj v jistých chvílích nenudil, možná bych mu dal i plný počet. Je totiž naprosto parádně natočenej a pojednává o jednom z nejdůležitějším náboženství nejlíp jak může...třeba ty kulisy. Ty bych v Hollywoodu nejradši nechal jako muzeum a multikulturní zážitek pro Američana. Škoda jen, že jsou z 99ti procent digitální. (14.08.2010)

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %. (08.03.2011)

"Dobrý den, dal bych si jeden poutavý, dobře zahraný a skvěle odvyprávěný film s dvojitou procí emocí. Co by jste mě doporučil ? " " Tak v tom případě vřele doporučuju specialitu mistra Amenábara jménem Agora." "Děkuji, za doporučení, můžete servírovat." ........"Tak co pane, chutnalo? " "Děkuji Agora byla vynikající, moc jsem si na ní pochutnal. Takhle bych mohl zakončit komentář a bylo by to v pohodě, ale mě to prostě nedá. Agora není o náboženství nebo o střetu víry s vědou nebo nevírou. Agora je o lidech, kteří náboženství a víru zneužívají k manipulování a fanatizovaní lidí. Z toho jde mráz i teď. Když jsem viděl asi před rokem záběry s Polska, kterak přijela loď bojující za práva žen na potraty k polskému přístavu a na něm se shromáždili davy "věřících"se zatnutými pěsti, když jsem četl transparent, že jen Bůh má právo brát život a držitel toho transparentu měl v druhé ruce hůl. tak se ptám, tohle má být součástí víry v boha ? Tak to děkuju, ale nechci. Kdyby bůh sestoupil na zem a viděl co se tady děje jeho jménem, tak by nepřestal blejt. Hrozně mě mrzí, že mému oblíbenému uživateli salahadinovi bouchli saze a napsal tolik nenavistných řádků na adresu některých zdejších uživatelů. Taky kritizuju názory některých zdejších nedodělků, ale ptát se, kdo dal např Galadriel právo psát vlastní názory....? Právo na vlastní názor nikdo nedává, to máme od narození jako jeden z darů a jestli něco nemusím ještě víc než zdejší všechytráky, tak lidi, kteří chtějí tenhle dar někomu brát. Na CSFD bohužel docela častý jev. Stačí se občas kouknout na zdejší diskuze.Naštěstí jsou zde i lidé jako Mahalík, jejichž komentáře, postřehy a názory je radost číst . A ano postava Hypatii byla motorem celýho filmu, nádherná bytost, udržet si zdravý rozum v soukolí nenávisti a fanatismu, to je hodno obdivu. (30.07.2010)

Nádherný historický a realistický film. Po dlouhé době skvělé kulisy a film skládající poctu matičce Antice a všemu, co představovala. Úžasný výkon Rachel Weisz a v podstatě poloviny herců, kteří si alespoň trochu zahráli. Mám rád historii a tento film mě zkrátka naprosto uchvátil. Jednak věrohodným ztvárněním, ale hlavně demonstrativní ukázkou slabosti lidského druhu, oddávajícímu se jakékoliv fanatické formě náboženství. Rozhodně realisticky vykreslení křesťané, kterým se nepochopitelně v drtivé většině západních filmů podsouvají vlastnosti a zásluhy, které nikdy neměli. Vzhlížet ještě dnes k něčemu tak amorálnímu, co vzešlo z tak ubohých základů, je nemoc v pokročilém stádiu. Ano, křesťané nikdy nebyli pokojní pastevci koz, co se modlili k Bohu a milovali všechny okolo, byli to fanatici nebo otroci církví udávajících dogma (ne tempo). Kéž by nikdy pravý Řím nepadl, Konstantin se nezbláznil a tempo Evropě udával pantheon a ne katolická církev. 90% (07.03.2010)