Klauni a vlastenci

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Slušný a strhující pohled na život v Protektorátu, tentokrát skrze osudů dvou kabaretních komiků. Herectví Oldřicha Víznera /Saturnin/ je pro mě někdy těžko strávitelné a všechny ty jeho klaunské výstupy mě, narozdíl od bouřlivě tleskajícího publika, spíše minuly. Ale z dokumentárního hlediska beru a oceňuju pohled na problematickou dilemu, která se týkala mnoha více či méně známých herců a umělců té doby... Statečně dále bojovat a protloukat se spostou malérů a nebezpečí pro svou čest ? Nebo se přidat na výhodnou stranu a současně být považován za kolaboranta? Pozor, SPOILER! (Úplný závěr mě nečekaně překvapil, i když bylo by určitě hodně zajímavé sledovat osud takového umělca i na pozadí dalších válečných události, nebýt oné tragické smrti, případně jak by dopadl po konci války, kdyby přežil...)Konec spoileru! Zaujala mě taky postava vyšetřovatele v podání Radka Brzobohatého, který mi zde trochu připomínal Hrušínského spalovače mrtvol Kopfrkingla. Dobře postavena kamera působí zajímavě v momentech dialogů klaun - vyšetřovatel, která chvílemi působí optický klam vzdálování a přibližování stolku vyšetřovatele před vyšetřujícím :-) Působivé... (24.09.2017)

"Nejsme ještě pod drnem, jen dokud smát se dovedem." Vcelku povedený Bočanův televizní film o tom že dělat "srandu" za protektorátu nebyla vůbec žádná sranda. A taky o tom, že někdy je horší přijít o dobrou pověst (třebas i neprávem) než přijít o život. Možná trošku paradoxně mě nejvíce nezaujal ani jeden z představitelů obou hlavních postav komiků, ale Radoslav Brzobohatý coby rafinovaný vyšetřovatel gestapa, jeho vskutku mrazivé jednání mistrně využívající metodu "cukru a biče". Přesto to celé nakonec skončilo jinak, než si asi dotyčný představoval. (22.11.2017)

Ústupky a statečnost tváří v tvář totalitnímu tlaku. Námět ( s patrnou Hašlerovskou inspirací ) blízko formátu Hášových televizních dramat, který se zde kvalitou leckdy až povážlivě propadá "zásluhou" režijně povolené uzdy, jíž nepomáhá ani příliš televizní kamera, ani nerytmicky užitý vnitřní hlas. (09.05.2013)

Tato hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. Inscenace samotná měla premiéru až v roce 1989. (09.05.2013)