Reklama

Reklama

V dubnu roku 1945, kdy Rusové vpochodovali do zruinovaného Berlína, započalo trápení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových kategorií je na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy, která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků. Znásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dosud tabu. Autor přináší zdrcující pohled do zákulisí těchto událostí. (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (101)

VenDulin85 

všechny recenze uživatele

Z deníku německé ženy vidíme události odehrávající se při invazi Berlína sovětskými vojsky v dubnu 1945. Že se Rusové nechovali podle etikety, je jasné každému, ale něco takového si jeden těžko představí. Tím méně si představíte, že si po nějaké době o tom ženy budou povídat a zároveň vtipkovat, ale není konec konců humor únik od zbláznění se z takové reality? Hlavní hrdinka si předsevzala, že se přes všechno přenese za každou cenu a rozhodne se, když už to má být, tak že si alespoň vybere, kdo to má být. Snímek jsem měla dlouho uložený v zásobě, ale po pravdě nečekala jsem, že se mi bude tolik líbit, byť se tam dějí taková zvěrstva. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Konečne sa o tom natočil film, zatiaľ sme to videli len v dokumentoch. Keď ruské vodkou nasiaknuté mozgy vstúpili do Berlína, priniesli so sebou aj kultúru prasiat a podľa štatistík za krátku dobu v Berlíne prebehlo 2 milióny znásilnení. Spomienky mnohých ľudí potvrdzujú, že pri ústupe sa vojaci Wehrmachtu k ním správali ďaleko lepšie ako sovietski tupí alkoholici, takzvaní osloboditelia s intelektom záchodového pavúka. Ešte podrobnejšie problematiku rozoberá geniálny francúzsky dokument Svet po Hitlerovi, ktorý je dokonca vo farbe. Užívateľ sochoking ponížil utrpenie týchto žien oznámkovaním 2 hviezdami s komentárom: "V živote ma ruština neiritovala tak, ako práve v tomto filme, kde sú Rusáci vykreslení ako ochlastané buranské hovädá!" Drahý sochoking, ale veď ty Rusáci vždy boli a dodnes stále sú ochlastané buranské hovädá, to si si nevšimol? ()

Reklama

Morholt 

všechny recenze uživatele

U Němců si dlouhodobě cením jejich schopnosti pohlédnout na svou minulost kritickýma očima i korektnosti, kterou zachovávají k tehdejšímu nepříteli. Nicméně tady to trochu přehnali a k Rusům byli až moc schovívaví. Na mě to působilo tak, že se sice mezi nimi našlo pár vypatlaných mužiků, které nezajímalo nic jiného, než chlast a sex, ale ve valné většině to byli obyčejní kluci, kteří se s místníma holkama zkamarádili a dokázali s místními ženami koexistovat, vzhledem k podmínkám, v jisté harmonii. Jenže z toho, co víme, to bylo spíš naopak. To vykreslení žen, které se snažily přežít, bylo fajn a Nina Hoss zářila, povedla se i atmosféra Berlína bezprostředně po válce a nepřišlo mi to ani příliš natažené, jak tady někteří kritizují, ale vykreslení Rusůs semlela až úzkostlivá snaha o objektivitu a to se u mě na celkovém hodnocení podepisuje. 65% ()

Autenticita 

všechny recenze uživatele

Ty čtyři hvězdy nejsou za to, že by se mi ten film líbil. Naopak, nelíbila se mi snad ani minuta, pociťovala jsem odpor snad po celou dobu. Ale ten film mi v jistém smyslu otevřel oči. Jednak jsem donedávna o tom chování RA vůči ženám poraženého státu moc nevěděla (zvlášť ne o tom, že se to snad mělo týkat až 2 mil žen a průměrně to jedné provedli 12x), ale ten film mi pomohl to chování pochopit. Ne omlouvat, ale prostě pochopit. A uvědomit si něco o své dosavadní naivitě. Zpět k filmu: oddychovka to pro mě nebyla. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velmi silné téma, které si zaslouží vyšší hodnocení již jen za odvahu jej zpracovat. Je konec války, Vůdce ještě vzdoruje ve svém podzemním bunkru v Berlíně a vydává přes nejbližší velitele nesmyslné rozkazy již neexistujícím divizím. Čtvrť za čtvtí je dobívána Rudou armádou. Většina německých mužů padla na frontách Evropy či živoří v zajateckých táborech. Ve sklepích rozbombardovaného města se schovávají jen vyděšené ženy s dětmi a staří lidé. Schovávají se ve tmě a poslouchají zvuky nad hlavou. Zvuky z ulice, střelbu, skřípot tankových pásů po dlažbě a čekají na spásné ticho, které bude znamenat, že boje ustaly. Že se dá vyjít ven na vzduch. Fašisté, nefašisté, každý se už těší na konec války, na konec utrpení. Všichni čekají v hrůze, panují děsivé zkazky o chování dobyvatelů. Vraždy, znásilňování žen, krádeže... Náhle se otevřou dveře sklepení a otvoru stojí první rudoarmějci s napřaženými samopaly a palčivým světlem baterek svítí vyděšeným obyvatelům sklepení do očí..... --- Snímek vypráví jedna z žen. Je to výpověď o těžkostech žití ve zničeném městě, poražené mocnosti na konci války. Rusové se chovali jako zvířata na územích, která osvobozovali od nepřítele, takže samozřejmě v samotném srdci nenáviděné země a nenáviděného města se chovali jako divá zvěř dvojnásobně. Život Němce pro ně neměl cenu, ženy, děti nevyjímaje. Kdosi tu píše, že Rusové byli vykresleni jako buranská hovada... No ono to tak ale bylo. Vojáci zažili nepředstavitelné útrapy, viděli při zpětném osvobozování zvěrstva napáchaná Němci a to zejména na bezbranných civilistech. Řada z nich vstoupila do armády v 17 letech. 5 let nedělali nic jiného než zabíjeli a ničili. To musí mladého člověka zdeformovat. Mnoho z nich pocházelo až z Mongolsko-Čínských hranic. Neměli nejmenší hygienické návyky a během svých tažení viděli řadu věcí (vodovod, splachovací záchod, vanu, gramofon, elektrospotřebiče..) poprvé v životě... V jedné knize (a to pomíjím scénku z humorné knížky Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku :-)) ) popisuje jeden Americký velitel, jak se jeho obrněná divize připravovala na setkání s Rusy na demarkační linii. Velitelé dali mužstvo do gala, vyžehlené uniformy, všichni oholení, halftracky nablýskané a čekali na setkání. Po chvilce přibalancovalo několik otrhaných mužiků na kolech, pak jelo několik vozů tažených koňmi naložených peřinami, koberci atd, řízených asiaty. Teprve po kilometru kolony jel první Gazik se slušně vypadajícím důstojníkem, který zavezl amerického velitele k ruskému velení.... V Berlíně se Rusové chovali jako dobyvatelé nenáviděného území. Přeživší ženy musely snášet mnohonásobná znásilnění častokrát několikrát za sebou po několik dní. Časem řada z nich poznala, že než se tomuto bránit, je lepší spolupracovat, ušetřit si bití a třeba i získat kousek chleba či špeku pro rodinu. Kdo si myslí, že se toto v americkém sektoru nedělo je na omylu. Rozdíl byl jen v tom, že Amíci měli přísný zákaz znásilňovat a rabovat, za to hrozila kulka u vojenského soudu. Prostituce za jídlo však byla běžná. Rusové byli v tomto benevolentnější. Snímek zajímavě popisuje i scény, kdy se přeživší němečtí mužové vrací z front a vidí jak se z jejich žen staly často svolné poskytovatelky sexuálních služeb. Děti však kvůli tomu měli ve zničeném a mrtvolami zapáchajícím městě bez fungujících základních služeb co do úst. Zasloužily si ,,Ženy v Berlíně" znechucení a odpor svých mužů? Film nechává na každém samotném se s tématem poprat a udělat si vlastní úsudek. Mě je vždy líto nevinných civilních obětí válečných konfliktů. Byli však obyvatelé Berlína - jedni z mnoha, díky nimž se Adolf Hitler dostal k moci - nevinní? Snímek stojí za shlédnutí už jen za ty reálie a prostředí. Pravdou je, že ipro mne byl snímek dlouhý a ke konci nudný. Ale na solidní tři rudé hvězdy to stačí ----- * * * . () (méně) (více)

Galerie (38)

Zajímavosti (9)

  • Bitva o Berlín trvala od 16. dubna do 2. května 1945. (ArthasKarfa)
  • Kniha „Žena v Berlíně“ vyšla poprvé v angličtině v USA v roce 1954, v němčině ji poprvé publikovali až o 5 let později ve Švýcarsku. Dílo se setkalo s vlnou kritiky, pročež se nedočkalo další publikace až do roku 2003, kdy se dokonce stalo bestsellerem. V Rusku však soud knihu zakázal jako extremistickou. (Candice)
  • Většina vojáků sovětské armády na sklonku války byla vybavena automaty PPŠ-41 Špagin a puškami Mosin-Nagant vzor 1938, které jsou ve filmu značně zastoupeny. (ArthasKarfa)

Reklama

Reklama