Reklama

Reklama

VOD (1)

V rádiu hraje Jefferson Airplane, píše se rok 1967 a Larry Gopnik (Michael Stuhlbarg), profesor fyziky na klidné univerzitě na Středozápadu se právě dozvěděl, že ho jeho žena Judith (Sari Lennick) opouští. Zamilovala se do jednoho z jeho okázalejších známých, Sye Ablemana (Fred Melamed), který na ni působí rozhodněji než nesmělý Larry. V bytě s nimi bydlí jeho věčně nezaměstnaný bratr Arthur (Richard Kind), Larryho syn Danny (Aaron Wolff) je neustále v potížích a dcera Sarah (Jessica McManus) krade Larrymu peníze z peněženky a spoří na plastickou operaci. Anonym se ho snaží připravit o místo, jeden ze studentů ho uplácí a současně vydírá a sousedka odvedle ho mučí tím, že se opaluje nahá. Zoufalý Larry se vydá s prosbou o pomoc za třemi různými rabíny, aby mu pomohli vypořádat se s jeho problémy a stát se lepším člověkem. Seriózním mužem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (431)

Payushka 

všechny recenze uživatele

Oproti starsim filmum od Coenu je tohle velka slabota... Vtip minimalni, nasilnosti a krve jeste mene (coz me, zaryteho uchyla, trapi jeste vic). Musim ale vzit v potaz, jak osobni je tento film a ze holt ne kazdy den je posviceni. Hvezdicka navic za genialne absurdni konec, ktery je takovym typicky "coenovskym" zableskem v nudne sedi. Taky pouziti pisnicky Somebody To Love od Jefferson Airplane je hodne retro a hodne...hodne. ()

mcb 

všechny recenze uživatele

O co jde? Tahle otázka se mi během sledování naskýtala mnohokrát. Už dlouho jsem neviděl film, který by vyprávěl tak výstižně a zámerně o ničem. Nebo o něčem? Můžeme v tom hledat skryté souvislosti a donekonečna hledat vodítka, která by nás posunula o malý kousek blíž k pochopení „o co go“, ale jediná pravda, která nám zůstane, je ta, že se zde nic zcela pochopit nedá.Coeni sami nenabízí žádné otázky, které by nevyřešili, jenom mají opět ten svůj absurdní vesmír plný obskurních postaviček a epizodek, které se přou o své důležité a nedůležité účasti na příběhu. Jediné, co nedokážu s přesností určit – jestli se jedná o Coenovic nejosobitější či nejodtažitější snímek. Nelze říct, zda je jejich styl a poetika dovedena do absolutoria nebo z ní naprosto upustili. Výsledek je potom nevyrovnaný a neuchopený v žánru ani v příběhu, i když tak záměrně mohl být komponován. Režisérské duo by mělo možná trošku upustit od vlastní svébytosti a podávat divákům film, když už nejasný, tak alespoň uchopitelný. Takhle se mohou divit, že jim kritika moc nepřeje a snímek pak nelze patřičně docenit (a to silně veřím, že co doceňovat je). Zvláště po vynikajícím Tahle země není pro starý to zamrzí. 6/10 ()

Reklama

MrCreosote 

všechny recenze uživatele

Po předchozí černohumorné taškařici, do které Coenovi obsadili hvězdné herce a mně nezbývalo nic jiného, než se celou dobu válet smíchy po podlaze, dochází k obratu o 180 stupňů. Humor je zde sice opět přítomný, ale vyvolává spíš jenom letmé pousmání, příběh je totiž v podstatě vážný - looser, kterému se všechno sype pod rukama a on se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat - a z předchozích snímků bratrského dua mi nejvíce připomněl Bartona Finka. Svou hutností, lehce absurdními scénami, jakýmsi vnitřním napětím, které ale nikdy nevytryskne na povrch a navíc bez absence gradace se A Serious Man pravděpodobně nestane diváckým hitem, ostatním ale poskytne námět na hodně dlouhé zamyšlení. Prozatím 4*, o zvýšení hodnocení se rozhodnu až po druhém zhlédnutí. ()

movie 

všechny recenze uživatele

To lepší z Coenovic edice "zvláštních" filmů (BRATŘÍČKU, KDE JSI?, NESNESITELNÁ KRUTOST) s hodně podivnou atmosférou, která se tváří že šedesátky nebyly nic moc (zvláštní prázdno a mrtvo). Koncept člověka, kterému se nedostává odpovědí a jeho osud je kompletně v cizích otěžích mě občas iritoval. Nicméně A SERIOUS MAN nemůžu upřít pár povedených scének, třeba závěrečná bar micva nebo rozhovory s japonským studentem a jeho otcem. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Názory na postmodernu se různí. Tam, kde pojímá Baudrillard postmoderní situaci bezmála jako konec světa, nachází Lyotard potenciální zdroj zcela nové hry, jejíž možnosti zůstávají otevřené. Tento rozdíl se stal jedním z pilířů toho, co se vzápětí – když do půtek vstoupil Jürgen Habermas – mělo stát nejznámější verzí „modernisticko-postmoderních debat“. Zatímco Habermas kritizoval všechny, včetně francouzských poststrukturalistů, kdo se staví za odluku od modernistického projektu osvícenství, neboť v době globálních krizí je třeba nalézt „společný jazyk lidstva“ a na postmoderní flirtování s relativismem nezbývá času, Lyotard varuje před totalizací vědění, společnosti i kultury; před pokušením nerespektovat pluralitní komunikaci. Příklonu Coenů k postmoderně nasvědčuje ohlášení konce snu v habermasovské pojetí rozumu a v univerzalismus matematiky, kterým se Larry doteď zaštiťoval, ale i silně spletité scénáře, které popírají možnost jakékoliv základní jistoty nebo úniku k jednoduchému, vysvětlujícímu, třebas jen náboženskému ideálu; ať už se spletitým scénářem míní síť vypravěčských komplikací (Fargo), pravděpodobností mapa vesmíru (na které pracuje bratr Laryho, strýc Arthur), osudové hody mincí (Tahle země není pro starý), camusovská absurdita (Muž, který nebyl - nahodilost pojatá jako osudová zákonitost ochromující lidskou vůli), variace na princip neurčitosti (Po přečtení spalte - vzhledem k nevypočítatelnému chování občanů je jejich měření-monitorování orgány CIA v praxi neproveditelné) či deterministický chaos (Zbytečná krutost - Abby zabije místo svého manžela úplně cizího maníka). ____ Využití známého paradoxu Schrödingerovy kočky – ani živé, ani mrtvé –, skrz níž objevila širší veřejnost nespolehlivost a relativnost vědeckého poznání, se ve filmu ozývá z vícero míst: dybbuk na začátku je mrtvý i živý; Clive tam „ty peníze buď nechal, nebo nenechal“ ap. Larry není moderní ztracená bloudící figura v klasickým světě, ale klasická racionální figura v postmoderním světě, kde přestaly platit bipolární zákony, na něž bylo dříve spoleh. Někdo Larrymu doslova vytrhl koberec zpod nohou a rozpustil jeho „já“. Svět, v němž se ocitá, splňuje všechny nezbytné předpoklady fuzzy logiky. Je to svět, kde přestala platit opozice malý/velký, černý/bílý, chytrý/hloupý, 1/0. Co zůstalo, je neprozkoumané místo mezi tím; oblast, pro níž nemáme slova – tornádo rozkládající se mezi zemí a nebem. Jazyk nám svět „předžvýkává", deformuje, strukturuje; jazyk rozděluje nediferencované kontinuum, kterým svět původně je, a vytváří tak rastr, kód, strukturu. Cosi obdobného přichází už s počátkem novověku, který pasuje idealizovaný svět na reálný a snaží se „vecpat" reálné tvary do ideálních. Dochází k matematizaci přírody a k tomu, že matematizovaná příroda začíná být považována za pravou, reálnou, zatímco na přirozenou, skutečnou přírodu je pro její nedokonalost nahlíženo jako na odvozenou. Oba světy se od sebe odtrhávají, což vede k tezi, že při poznávání světa se k věcem musíme dostávat složitě oklikou. Proto není Serious Man ani zábavný, ale není ani nezábavný. Proto může uživatel kOCOUR tvrdit, že je to buď zcela nejosobnější, nebo naopak nejméně osobní film bratrské dvojice. Protože Serious Man ohledává neznámé území mezi body rastru; krystalickou mřížku složenou z velkého počtu elementárních buněk, ke kterým se nelze přiblížit. Tam je s božím souhlasem přenesen i Satanem zakoušený Larry, na území nikoho, kde se vyjímá v celé své hrůze a kráse jako gigantická nahá oční bulva, která opustila oční důlek. „Vo to ale právě víc, vole, když se nedaří a zlomí se to, že jo. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec.“ Larymu je nabízeno v průběhu filmu dvojí východisko: fatalistické „Who cares?“, jinými slovy je třeba přijmout realitu, jaká je, anebo mantra táhnoucí se napříč celým dějem: „When the truth is found to be lies, and all the hope within you dies, you better find somebody to love.“ Láska jako jediná neleží v bodech rastru, taková je leda sebeláska bodu k sobě samému; na lásku je zapotřebí dvou lidí. Nákazu vidí Coeni v zaobírání se sebou samým, v odvratu od zdravého sebevědomí otevřeného objektivního života k sobectví, k sebelásce a konečně k solipsismu. Pro Coeny i pro Ježíše je solipsismu vrcholem nemocné duše. Jeho nemocí je zaujetí sebou samým, zatímco zdraví je otevřená orientace k druhému a ke světu. Láska – poslední známé útočiště hloubky v postmoderní éře povrchu – je pozitivní protiargument k pesimistickým názorům, které propracoval Jean Baudrillard. () (méně) (více)

Galerie (45)

Zajímavosti (7)

  • Když Larry nahlížel do archu se známkami během konce filmu, bylo poslední jméno Mary Zophres. Zophres je kostýmní návrhářka tohoto filmu. (c.tucker)
  • Právník přes trestní právo, kterého si Larry najal, Ron Meshbesher, je skutečný oblastní právník z Minneapolis. Je z firmy Meshbesher and Spence. Adresa na obálce Larryho účtu je skutečná aktuální adresa jeho praxe. (c.tucker)
  • Rozpočet: 13 000 000 dolarů. (Saku)

Související novinky

OSCAR 2010 - výsledky

OSCAR 2010 - výsledky

08.03.2010

Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)

Reklama

Reklama