• honza.g
    ***

    Snímek je trochu poplatný době, ne však obsahem, ale formou - dnes by skutečně autoři za anekdotu nataženou na víc jak hodinu sklidili oprávněnou kritiku. Ale výborné herecké výkony a kvalitní řemeslo (režie, kamera, střih) dávají důvod ke shlednutí + navíc některé z tehdy populárních divadelních herců v mnoha filmech neuvidíte.(21.12.2014)

  • ripo

    Z bohaté dramatické tvorby Václava Klimenta Klicpery (1792—1859), Tylova předchůdce, jsou na současných našich jevištích hrány především jeho veselohry a frašky: Divotvorný klobouk (napsaný v roce 1817), Lhář a jeho rod, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast, Zlý jelen. Klicpera se v nich vyznal ze své lásky k mládí, volnosti, svobodě a nemilosrdně se vysmál omezencům, sosákům a mamonářům své doby. Náš znárodněný film, uvědomuje si svou povinnost přiblížit dílo tohoto klasika i filmovým divákům, přistoupil k natočení jedné z nejoblíbenějších Klicperových veseloher, Divotvorného klobouka. Scénárista a režisér Alfréd Radok dotvořil takřka anekdotický příběh veselohry především tím, že v rozvitém ději ukázal, jak zděděný klobouk „divotvorně" působí, dále tím, že do značné míry pozměnil vzájemné vztahy jednotlivých osob, aby je mohl věrněji charakterisovat a motivovat jejich jednání. Ve snaze vytvořit bohatou podívanou, blížící se svými tanečními a hudebními prvky operetnímu charakteru, však upadl do formalismu a křečovitosti, takže děj filmu — také pro značné střihové zásahy — ustupuje místy do pozadí a jeho zkratkovitost a náznakovost jde často na úkor srozumitelnosti; tím je ovšem oslabována také základní idea původní hry i filmu — odsouzení a výsměch chorobné touze po moci, hrabivosti po penězích a víra v tvořivou sílu člověka, v jeho optimismus, překonávají každý nezdar a nouzi. Filmový přehled 28/1953(6.11.2008)

  • tomtomtoma
    ****

    Divotvorný klobouk vystihuje divadelní základ Alfréda Radoka. Rozverná divadelní jednoaktovka Václava Klimenta Klicpery poskytla ideologicky nezávadné téma, byť ani to nezaručovalo práci bez nástrah a skeptického podezřívání. Přepis satirické veselohry na filmové plátno se opírá o výraznou výtvarnou složku, včetně kostýmů a kulis. Herecká stránka si vychutnává sílu mimiky a gest pro zdůraznění hravého nadhledu. Divotvorný klobouk rozdává radostné nadšení, vždyť zápletka je v obměnách aktuální v každé možné době. Mezihry jsou provedeny citlivě a ve vkusném rytmu se nadechují k dalšímu vzepjetí pošťuchování. Pointa je vyřešena s důvtipem a v odlehčení, nenastává destrukce, ale uvolňující prozření. A urozená vzletnost na vše stále s pobaveným úsměvem dohlíží. Hlavní postavou rozverné veselohry je kupec Koliáš (vynikající Saša Rašilov st.). Jeho postava nakumulovala jednu z nejprokreslenějších odvrácených tváří společensko-sociálního soužití. Chronická lakotnost a počínající hysterická paranoia ukazují extrémní polohu záludné a nečestné touhy po bohatství a moci. V prostoduchosti i slaboduchosti fyzické převahy na vlastním výsostném postavení lze jednoduše chybovat a stát se výstražným terčem všem ostatním. Koliášův pocit vlastní nadřazenosti patří k nejúchvatnějším hereckým výkonům! Na druhé straně životního postoje je student a hudebník Tomáš Křepelka (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), vzdálený Koliášův příbuzný, a jeho nejbližší přítel a malíř Antonín Strnad (dobrý Josef Kemr). Lehkomyslnost, pracovitost, optimismus a šlechetnost se dostává do těžkého střetu a vyslyší svou největší výzvu o pokoření svého zapšklého soka, který rád dává pocítit tíživou trudnomyslnost. Nepoddajnost, hravost a životní vitalita se spojila v oslavu života a na všechny strany tryská gejzír radosti. Hlavní ženskou postavou je Koliášova neteř Bětuška (půvabná Alena Kreuzmannová), s nezbytnou romantickou úlohou. Nikdy neklesá na mysli a nechává se unášet všeobecnou vlnou bezprostřednosti a veselí. Z dalších rolí: laskavý i neústupný hostinský Barnabáš (dobrý Theodor Pištěk), využitý písničkář Pohořalský (příjemný Rudolf Pellar), trestaný Koliášův učedník František (Jiří Novotný), smutný pomocník v obchodě a vysloužilec Václav (velmi příjemný František Kovářík), veselý sklepník Zvonek (Jaromír Pleskot), vitální šenkýřka (Jarmila Bechyňová), zákeřně pečlivý špicl Knopp (zajímavý František Šlégr), notář a vykonavatel pozůstalosti (Vladimír Řepa), či nejdůraznější z nervózně na platbu čekajících handlířů Černokudrnáč (zajímavý Otto Rubík). Divotvorný klobouk je rozvernou společenskou satirou, která se s optimistickou nadějí divá na možné vyhlídky. Divadelní základ nelze přehlédnout, ale díky hercům jde o stále velmi příjemnou zábavu a odreagování.(5.11.2017)

  • D.Moore
    ****

    Že byl pořádně zkrácen, je na filmu bohužel vážně znát. Hezká nálada, která mě nutila sledovat ho od začátku do konce s úsměvem, podupávat si nohou do rytmu a málem si i prozpěvovat jednoduchoučké kramářské refrény, naštěstí neutrpěla. Radokova režie je nesmírně živá, kamera si hledá zajímavé úhly a jen málokdy je v klidu, více než zmínku si určitě zaslouží také Sternwaldova chytlavá hudba. V Divotvorném klobouku se navíc sešla řada skvělých herců, z nichž ovšem málokdo dostal tak velký prostor, jaký by si zasloužil (což asi bude hlavní důsledek zkrácení).(15.12.2014)

  • Marthos
    ****

    "Není proto Radokův film pokusem o mistrovství formy, ale dílem formalistickým, dílem, které varuje. Tento zásadní přístup autorův k zfilmování Klicpery se projevuje i v hudbě a většinou i v hereckých výkonech, které nepřesahují průměr operety. Výjimkou je jen Koliáš laureáta státní ceny Saši Rašilova. I on je však šněrován režisérovým formalismem." Slova filmového kritika Jana Klimenta, zástance ortodoxního marxleninského pohledu na umění, který patřil k vůbec nejděsivějším postavám domácí poúnorové žurnalistiky, následovaný ještě několika dalšími křiklouny, zůstávají do jisté míry výmluvnou reflexí doby, ve které Radokův snímek vznikal. Útočná divadelní hra obrozeneckého dramatika Václava Klimenta Klicpery provokovala komunistické cenzory už svým zpracováním a zcela atypickou stylizací do podoby muzikálové veselohry. Rozverný příběh o lidské hlouposti, symbolizované lakomým městským kupcem, kterému je v závěru nasazena na hlavu místo zázračného klobouku oslí hlava, totiž až nebezpečně připomínal události a okamžiky, související s právě probíhajícími čistkami v řadách odpůrců (i přívrženců) komunistické strany. Bouře, která se po premiéře filmu rozpoutala, smetla nejen ctižádostivého a nepřizpůsobivého Radoka, ale i veškeré pokusy vymanit český film z bahna apatie a podprůměrnosti. Saša Rašilov v roli chamtivého Koliáše ovšem ukázal, vedle svého osvědčeného registru rolí, i druhou tvář svého mimořádného dramatického talentu – v jeho pojetí bezcitného lakomého škudlila a zároveň hlupáka se snoubí grotesknost s odpudivostí. Divotvorný klobouk, jakkoliv zavržený a neuznávaný, tvoří jeden z důležitých filmových vrcholů jinak velice skromné režijní tvorby Alfreda Radoka, nacházejícího umělecký azyl teprve v realizaci legendární Laterny magiky a později také na scéně Městských divadel pražských.(27.3.2010)

  • - Při schvalovacím řízení byl film označen jako formalistický a kosmopolitní. Před uvedením do distribuce byl výrazně zkrácen. (lausik)

  • - Snímek byl natočen na motivy knihy "Finian´s Rainbow" Edgara Yipsela Harburga a Freda Saidyho. (Terva)