Ďáblova lest

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)

První díl hodně navnadil. Ďáblova lest boduje jak v nasnímání, tak ve zručně napsaných a odrežírovaných dialozích, za které bychom v kinech platili zlatem, a konečně někdo dokázal, že se dá slušný mystický příběh vyždímat i z českých reálií. Snad Lest nakonec nedojede do stejně kalných vod jako kdysi Strážce duší, protože jí nechybí sympatické postavy (po hláškujím detektivovi ve Dvořákově podání jsem toužil odjakživa), správně zamotaný příběh a sem tam díky bohu padne i slušná hláška (pracák vládne :). V rámci české tvorby radost pohledět a s nadějí vyhlížím další dva díly. (18.02.2009)

Mě se to teda osobně sice vůbec nelíbilo, ale to víte než jsem stihl ohodnotit, tak přišel Jirka Strachů až ke mě domů, že prej jako potřebuje, aby to mělo na ČSFD dobrej průměr, že by mu na to jináč nekoukala ta televizní lůza a von by z toho neměl žádnou škváru. Slovo dalo slovo a tak jsem se nechal koupit (pro případné zájemce z řad tvůrců/dramaturgů: zaprodávám se lacino, podrobnosti přes poštu). Takže buďto to bylo takhle nebo se mi to prostě a jednoduše líbilo. Zatím jediné čeho se do příštích dvou epizod obávám je přílišná naivita co se týká vztahů mezi postavami. Aneb každý se zná s každým. To já strašně nerad. Ale nějaká ta stovečka by i tenhle zápor spravila, co ty na to Jirko? A vůbec, co na to Jan Tleskač? PS: Tak tedy to co předvádí závěrečná epizoda, to je skutečné peklo na zemi a trapnost nad trapnost. Na druhou stranu poslední záběr dokazuje, že si tvůrci celou dobu dělali z diváka šoufky. Teda doufám, že ten poslední záběr nebyl myšlen vážně. Upřímně v to doufám. (16.02.2009)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +hvězdné obsazení, vydařená tajemná atmosféra, příběh, občas dialogy které pobaví -rozdělení na 3 části/// Na české poměry hodně netradiční krimi zápletka. Na televizní film velice hvězdné obsazení, jež snad už lepší být nemůže. Dobré herecké výkony a dobře rozdělné role. K tomu všemu napínavá atmosféra. V tomhle si člověk libuje. Je jen škoda, že je film rozdělen na tři části. Divák tak strácí souvislosti a film ztrácí tempo. Nikdy mě toto téma nebralo a myslím si, že Šifra mistra Leonarda je o něco lepší, přesto jsem si tenhle film docela užil./// Celkem 72%/// (04.03.2009)

Teorie o 11. září mě ještě vcelku pobavila. Proč by nemohl kdosi kdysi prorokovat útočníka nezdravé barvy se špatnou manikúrou, ale ten zavěr? Paprsky přitele Lasera z očí dvanácti přesvatých učedlníků ... Náznak toho, kam a jak zmizel pergamen, čehž si policistka všimne a neřekne ani pumpička, je už jen poslední kapka v zabijáckém koktejlu, který se snaží zabít vše v prvních dvou dílech a první půlce třetího řečené. Bez té snahy o velké vizuálně působivé drama by to sice nebylo tak vizuálně dramatické, ale při většině životních dramat málokomu z nás hraje symfoňák. (21.11.2023)